Z Pausaniovy Cesty po Řecku je cítit jeho hrdost na slavnou minulost, ale přesto je místy znát, že žil už v cela jiném Řecku, než o jakém píše Thúkydidés nebo Xenofónt.
Εἰ δὲ ἡ Μεγάλη πόλις προθυμίᾳ τε τῇ πάσῃ συνοικισθεῖσα ὑπὸ Ἀρκάδων καὶ ἐπὶ μεγίσταις τῶν Ἑλλήνων ἐλπίσιν ἐς αὐτὴν κόσμον τὸν ἅπαντα καὶ εὐδαιμονίαν τὴν ἀρχαίαν ἀφῄρηται καὶ τὰ πολλά ἐστιν αὐτῆς ἐρείπια ἐφ´ ἡμῶν, θαῦμα οὐδὲν ἐποιησάμην, εἰδὼς τὸ δαιμόνιον νεώτερα ἀεί τινα ἐθέλον ἐργάζεσθαι, καὶ ὁμοίως τὰ πάντα τά τε ἐχυρὰ καὶ τὰ ἀσθενῆ καὶ τὰ γινόμενά τε καὶ ὁπόσα ἀπόλλυνται μεταβάλλουσαν τὴν τύχην, καὶ ὅπως ἂν αὐτῇ παριστῆται μετὰ ἰσχυρᾶς ἀνάγκης ἄγουσαν. Μυκῆναι μέν γε, τοῦ πρὸς Ἰλίῳ πολέμου τοῖς Ἕλλησιν ἡγησαμένη, καὶ Νῖνος, ἔνθα ἦν Ἀσσυρίοις βασίλεια, καὶ Βοιώτιαι Θῆβαι προστῆναι τοῦ Ἑλληνικοῦ ποτε ἀξιωθεῖσαι, αἱ μὲν ἠρήμωνται πανώλεθροι, τὸ δὲ ὄνομα τῶν Θηβῶν ἐς ἀκρόπολιν μόνην καὶ οἰκήτορας καταβέβηκεν οὐ πολλούς. Τὰ δὲ ὑπερηρκότα πλούτῳ τὸ ἀρχαῖον, Θῆβαί τε αἱ Αἰγύπτιοι καὶ ὁ Μινύης Ὀρχομενὸς καὶ ἡ Δῆλος τὸ κοινὸν Ἑλλήνων ἐμπόριον, αἱ μὲν ἀνδρὸς ἰδιώτου μέσου δυνάμει χρημάτων καταδέουσιν ἐς εὐδαιμονίαν, ἡ Δῆλος δέ, ἀφελόντι τοὺς ἀφικνουμένους παρ´ Ἀθηναίων ἐς τοῦ ἱεροῦ τὴν φρουράν, Δηλίων γε ἕνεκα ἔρημός ἐστιν ἀνθρώπων. Βαβυλῶνος δὲ τοῦ μὲν Βήλου τὸ ἱερὸν λείπεται, Βαβυλῶνος δὲ ταύτης, ἥντινα εἶδε πόλεων τῶν τότε μεγίστην ἥλιος, οὐδὲν ἔτι ἦν εἰ μὴ τεῖχος, καθὰ καὶ Τίρυνθος τῆς ἐν τῇ Ἀργολίδι. Ταῦτα μὲν δὴ ἐποίησεν ὁ δαίμων εἶναι τὸ μηδέν ... .
Παυσανίας – Ἑλλάδος περιήγησις
Třebaže byla Megalé polis (Veliké město) zakládána s největším nadšením Arkaďanů a velikými nadějemi Řeků, byla zbavena veškeré své nádhery a původního blahobytu, vždyť za mých časů je většinou ve zříceninách. Nijak jsem se tomu však nepodivil, vždyť vím, s jakou chutí boží prozřetelnost vytváří vždy něco nového a jak štěstěna přeměňuje všechno, ať je to silné nebo slabé, zrodivší se nebo hynoucí, a s jakou neúprosností jedná. Ve válce u Ília měly Mykény vedoucí postavení mezi Řeky a Ninive, kde měli Assyřané královské sídlo, stejně jako boiótské Théby, tak vážené v helénském světě, byly zničeny a opuštěny. Jméno Théb přešlo pouze na název akropole a nečetné obyvatelstvo. Z těch měst, jež za starodávna předčila ostatní bohatstvím, jako Egyptské Théby, minojský Orchemenos a Délos, společné tržiště Řeků, z těch měst některá zůstávají množstvím statků za blahobytem prostředně zámožného soukromníka a Délos je pustý ostrov, odmyslíme-li si ty, kdož přišli od Athéňanů zachránit svatyni, poněvadž chybějí Délští; z Babylónu se uchovala jen svatyně Bélova, z toho Babylónu, nad nějž slunce kdysi nevidělo většího města, zůstaly pouze hradby právě tak jako v Tírynthu v Argolidě. Tak bůh vše obrátil v niveč.
Pausaniás – Cesta po Řecku, Kniha VIII
Když Prokópios o více než tři sta let po Pausaniovi mimochodem napíše, že v Římě zůstává jen nečetná vojenská posádka a že město samo je vylidněno, je to mrazivý okamžik. Chtěl bych mít někdy odstup, s jakým uměl svět prožívat autor knihy Tímaios nebo knihy Kazatel. Anebo jak to umí geolog: Do míst, kde nyní sedím, postupně přišlo a zase odešlo pět nebo šest moří. A je téměř jisté, moře přijde opět.
Žádné komentáře:
Okomentovat