Antická kultura sice zanikla, ale některé její výdobytky přečkaly více než jeden a půl tisíce let až do současné doby. Whitehead se krátce zamyslel nad tím, co by se stalo, kdyby se antické kultuře podařilo přežít a zvítězit.
Dokážeme si představit, jaký osud by postihnul tuto středomořskou civilizaci, kdyby byla ušetřena vpádu barbarů a vzniku nových náboženství, křesťanství a islámu. Po další dva tisíce let by docházelo k opakování řeckých uměleckých forem, z nichž by se vytratil život. Řecké filosofické školy – stoicismus, epikureismus, aristotelismus, novoplatonismus – by disputovali pomocí pouhých frází. V obecné historii by se prosadila vláda opírající se o posvátnost starobylých obřadů a podporovaná tradiční zbožností. Vznikala by povrchní literární díla. Věda by se, na základě deduktivních postupů vycházejících z neproblematizovaných výchozích soudů, zabývala dílčí skutečností. Uplatňovala by se jemnost citů bez síly dobrodružství.
Pravda a krása – existuje-li něco takového – není totéž. Umělci se nechodí ptát logiků (alespoň pokud vím), zda jejich díla jsou krásná, ani logici a matematici se nechodí ptát estetiků, zda jejich tvrzení jsou pravdivá. Přesto mají něco společného.
Dokonalé umění má jen jeden cíl, a tím je pravdivá krása. Určitého úspěchu je však již dosaženo, když je získána buď pravda nebo krása. Není-li přítomná pravda, krása se, s nedostatkem síly, nachází na nižší úrovni. Pokud krása není přítomná, pravda upadá do banality. Pravda má význam díky kráse.
Kultura se nezabývá jen umění, ale i zábava do ní patří. A jak je to např. podle Whiteheada se satirou?
Satira je posledním zábleskem originality odcházející epochy čelící banalitě a nudě. Svěží city odcházejí, zůstává hořkost.
Dokážeme si představit, jaký osud by postihnul tuto středomořskou civilizaci, kdyby byla ušetřena vpádu barbarů a vzniku nových náboženství, křesťanství a islámu. Po další dva tisíce let by docházelo k opakování řeckých uměleckých forem, z nichž by se vytratil život. Řecké filosofické školy – stoicismus, epikureismus, aristotelismus, novoplatonismus – by disputovali pomocí pouhých frází. V obecné historii by se prosadila vláda opírající se o posvátnost starobylých obřadů a podporovaná tradiční zbožností. Vznikala by povrchní literární díla. Věda by se, na základě deduktivních postupů vycházejících z neproblematizovaných výchozích soudů, zabývala dílčí skutečností. Uplatňovala by se jemnost citů bez síly dobrodružství.
Alfred N. Whitehead - Dobrodružství idejí
Pravda a krása – existuje-li něco takového – není totéž. Umělci se nechodí ptát logiků (alespoň pokud vím), zda jejich díla jsou krásná, ani logici a matematici se nechodí ptát estetiků, zda jejich tvrzení jsou pravdivá. Přesto mají něco společného.
Dokonalé umění má jen jeden cíl, a tím je pravdivá krása. Určitého úspěchu je však již dosaženo, když je získána buď pravda nebo krása. Není-li přítomná pravda, krása se, s nedostatkem síly, nachází na nižší úrovni. Pokud krása není přítomná, pravda upadá do banality. Pravda má význam díky kráse.
Alfred N. Whitehead - Dobrodružství idejí
Kultura se nezabývá jen umění, ale i zábava do ní patří. A jak je to např. podle Whiteheada se satirou?
Satira je posledním zábleskem originality odcházející epochy čelící banalitě a nudě. Svěží city odcházejí, zůstává hořkost.
Alfred N. Whitehead - Dobrodružství idejí
Žádné komentáře:
Okomentovat