Pomáhal jsem kdysi jednomu nyní již učiteli připravit se na zkoušku. Vysvětloval jsem mu princip magnetického záznamu. Ač je – a byl i tenkrát – velmi bystrý, velice ho překvapilo, že informace se na nosič zaznamenává pomocí prostorově proměnné magnetizace povrchu. Na mou otázku „jak že si to představoval“ odpověděl „že se informace pomocí magnetu na povrch přilepí“. Informace byla pro něj jakási speciální látka. Vznešenější příklad špatného chápání uvádí František Koukolík:
Například mahárádža, který počátkem našeho století zaslechl, že existuje cosi jako elektrické osvětlení, tudíž si je – byl mahárádža – pořídil. Stiskl vypínač a palác se rozzářil, spolu s ním zahrady i vodotrysky. Mahárádža byl úžasem bez sebe. Nechal si podrobně vysvětlit, jak je takový zázrak možný, co je dynamo, na co jsou kabely, proč svítí žárovky a nakonec, co je elektrický proud. Byl to chytrý člověk, všechno okamžitě pochopil. Jakmile uslyšel pojem elektrický proud, zaradoval se, jak dobře chápe a pronesl: „Ale tohle my známe od pradávna, to je přece jedna z mnoha podob bohyně Kállí ...“.
Ústy nejmenovaného mudrce pronáší Koukolík tato slova:
(...) Svět [je] složený ze tří základních kvalit, podobně jako mohou tři prameny splétat vlákno. Jedna kvalita je to, co byste vy na západě pojmenovali tmavou, nehybnou masou, druhá je pro vás energie a ta třetí, té byste skoro jistě řekli informace.
Informace je podle Koukolíka „mírou uspořádání fyzikálního systému“. Chápe tedy informaci jako veličinu. Informaci jako takovou, nikoliv její míru, by bylo možné definovat jako uspořádání masy a energie. Vypadá to jednoduše a pravdivě. Můžeme se spolu s mahárádžou zaradovat a říci: „Tohle zná naše věda už dlouho.“. Jenomže není jak masa tak energie jen jistá představa, stejně jako celý fyzikální svět v definici informace? Bylo by možné sice namítnou, že to sice představa je, ale je to představa pravdivá. Ale i tak není snad každá představa vlastně jistý druh informace? Pokud ano, pak celá definice je podobná definici „informace je jistý druh informace“, která je sporná nebo nesmyslná. Koukolík na to naráží, arci nikoliv těmito argumenty, a cituje Wheelera „vesmír povstal z informace“ a doufá v největší filosofickou hloubku této věty.
Je tu však i něco víc, co není informace. I kdybych se díval do očí své naprosto totožné kopii, věděl bych naprosto přesně, kdo jsem já, a že ten naproti je někdo jiný. A to přesto, že ten druhý by byl naprosto stejně uspořádán, a tedy byl by stejnou informací. Existuje tedy něco, co je příčinou individuality, o čemž si však nemohu udělat žádnou představu. Pokud bych chtěl definici informace alespoň nějak zachránit, pak bych mohl definovat informaci jako uspořádáním této věci, pokud ovšem pojem uspořádání nepřinese s sebou další rozpor, jaký přinesla masa a energie.
Například mahárádža, který počátkem našeho století zaslechl, že existuje cosi jako elektrické osvětlení, tudíž si je – byl mahárádža – pořídil. Stiskl vypínač a palác se rozzářil, spolu s ním zahrady i vodotrysky. Mahárádža byl úžasem bez sebe. Nechal si podrobně vysvětlit, jak je takový zázrak možný, co je dynamo, na co jsou kabely, proč svítí žárovky a nakonec, co je elektrický proud. Byl to chytrý člověk, všechno okamžitě pochopil. Jakmile uslyšel pojem elektrický proud, zaradoval se, jak dobře chápe a pronesl: „Ale tohle my známe od pradávna, to je přece jedna z mnoha podob bohyně Kállí ...“.
František Koukolík - Machiavelliánská inteligence
Ústy nejmenovaného mudrce pronáší Koukolík tato slova:
(...) Svět [je] složený ze tří základních kvalit, podobně jako mohou tři prameny splétat vlákno. Jedna kvalita je to, co byste vy na západě pojmenovali tmavou, nehybnou masou, druhá je pro vás energie a ta třetí, té byste skoro jistě řekli informace.
František Koukolík - Machiavelliánská inteligence
Informace je podle Koukolíka „mírou uspořádání fyzikálního systému“. Chápe tedy informaci jako veličinu. Informaci jako takovou, nikoliv její míru, by bylo možné definovat jako uspořádání masy a energie. Vypadá to jednoduše a pravdivě. Můžeme se spolu s mahárádžou zaradovat a říci: „Tohle zná naše věda už dlouho.“. Jenomže není jak masa tak energie jen jistá představa, stejně jako celý fyzikální svět v definici informace? Bylo by možné sice namítnou, že to sice představa je, ale je to představa pravdivá. Ale i tak není snad každá představa vlastně jistý druh informace? Pokud ano, pak celá definice je podobná definici „informace je jistý druh informace“, která je sporná nebo nesmyslná. Koukolík na to naráží, arci nikoliv těmito argumenty, a cituje Wheelera „vesmír povstal z informace“ a doufá v největší filosofickou hloubku této věty.
Je tu však i něco víc, co není informace. I kdybych se díval do očí své naprosto totožné kopii, věděl bych naprosto přesně, kdo jsem já, a že ten naproti je někdo jiný. A to přesto, že ten druhý by byl naprosto stejně uspořádán, a tedy byl by stejnou informací. Existuje tedy něco, co je příčinou individuality, o čemž si však nemohu udělat žádnou představu. Pokud bych chtěl definici informace alespoň nějak zachránit, pak bych mohl definovat informaci jako uspořádáním této věci, pokud ovšem pojem uspořádání nepřinese s sebou další rozpor, jaký přinesla masa a energie.
Žádné komentáře:
Okomentovat