Málokdy mě zaujmou slova z předmluvy překladatele. Ale v překladu Pliniova Historia naturalis se to stalo.
Byla by ubohá naše doba, kdyby si musila získávat slávu haněním starých vědeckých autorů.
Povaze lidské odpovídá považovat svět a vše, co jiným jménem nazýváme nebe, za bohactví, a to věčné a nesmírné, nezrozené a nepomíjející. Avšak vypátrat jeho vnější hranice není ani v zájmu lidí, ani je nepojme omezená schopnost lidské mysli. Svět je nedotknutelný, věčný, nesmírný, celý v celku, ba sám je celek; konečný, a přec se podobá nekonečnému, vše v něm i mimo něj v sobě obsahující, současné dílo přírody i sama podstata její.
Byla by ubohá naše doba, kdyby si musila získávat slávu haněním starých vědeckých autorů.
František Němec – Plinius: život a dílo
Povaze lidské odpovídá považovat svět a vše, co jiným jménem nazýváme nebe, za bohactví, a to věčné a nesmírné, nezrozené a nepomíjející. Avšak vypátrat jeho vnější hranice není ani v zájmu lidí, ani je nepojme omezená schopnost lidské mysli. Svět je nedotknutelný, věčný, nesmírný, celý v celku, ba sám je celek; konečný, a přec se podobá nekonečnému, vše v něm i mimo něj v sobě obsahující, současné dílo přírody i sama podstata její.
Plinius starší – Kapitoly o přírodě
Žádné komentáře:
Okomentovat