Jestliže dva navzájem protikladné soudy předpokládají nějakou nepřípustnou podmínku, pak padají oba dva bez ohledu na svůj rozpor (který vlastně žádným skutečným rozporem není), protože odpadá ta podmínka, za níž jedině měla každá z těchto vět platit. Kdyby někdo řekl: „Každé těleso voní buď příjemně, nebo nepříjemně“, pak existuje ještě třetí množnost, totiž, že nevoní vůbec, a tak mohou být obě protiřečící si věty nepravdivé. (...) Řeknu-li tedy: „Svět co do prostoru je buď konečný, nebo není konečný“, musí být, jestliže je první věta nepravdivá, její kontradiktorický předpoklad: „Svět není nekonečný“, pravdivý. (...) Řeknu-li však: „Svět je buď nekonečný, nebo konečný“, mohly by být obě věty nepravdivé.
Immanuel Kant - Kritika čistého rozumu
Žádné komentáře:
Okomentovat