Zobrazují se příspěvky se štítkempísničky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempísničky. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 6. ledna 2012

Into the Night

Takový malý příspěvek pro milovníky muziky v seriálu Twin Peaks. Je to píseň "Into the Night" a zpívá ji Julee Cruise. Na drobné chyby nehleďte, ty velké jsou způsobené jednak mojí hudební hluchotou obecně a jednak tím, že v tónině Cis moll se moje hudební hluchota stupňuje. Přikládám midi se základní figurou (modulujte si ji podle harmonické funkce), nápěv (je to jen tak nabrknuté), text a akordy (B je naše H). Nuže:

Into the Night

music: Angelo Badalamenti
lyrics: David Lynch

Now it's dark

Into the night
I cry out
I cry out your name
Into the night
I search out
I search out our love
Night so dark
Where are you?
Come back in my heart
So dark
So dark

Into the night
Shadows fall
Shadows fall so blue
I cry out
I cry out for you

Night so dark
Where are you?
Come back in my heart
So dark
So dark
So dark



[#Cm]Into the [#Fm]night           
[B]I cry [A]out, [B]I cry [A]out  
your [#Cm]name

 


pondělí 14. února 2011

Velšská a anglická hudba 12. století

Kdo sebere dostatek odvahy ke studiu původních historických pramenů a neodradí ho sloh Geralda z Walesu, jehož nabubřelost a fantastičnost dosahuje téměř olympijské úrovně, může se dopracovat k celkem zajímavým údajům o hudbě ve Walesu a Anglii z 12. století. Jen se mě neptejte, jestli ono b-moll je naše b nebo snad h anebo něco docela jiného.

In musico modulamine non uniformiter ut alibi, sed multipliciter multisque modis et modulis cantilenas emittunt, adeo ut in turba canentium, sic huic genti mos est, quot videas capita tot audias carmina, discriminaque vocum varia, in unam denique sub B mollis dulcedine blanda consonantiam et organicam convenientia melodiam. In borealibus quoque majoris Britanniae partibus, trans Humbriam scilicet Eboracique finibus, Anglorum populi qui partes illas inhabitant simili canendo symphonica utuntur harmonia: binis tamen solummodo tonorum differentiis et vocum modulando varietatibus, una inferius submurmurante, altera vero superne demulcente pariter et delectante. Nec arte tamen sed usu longaevo et quasi in naturam mora diutina jam converso, haec vel illa sibi gens hanc specialitatem comparavit. Qui adeo apud utramque invaluit et altas jam radices posuit, ut nihil hic simpliciter, nihil nisi multipliciter ut apud priores, vel saltem dupliciter ut apud sequentes melice proferri consueverit; pueris etiam, quod magis admirandum, et fere infantibus, cum primum a fletibus in cantus erumpunt, eandem modulationem observantibus. Angli vero, quoniam non generaliter omnes sed boreales solum hujusmodi vocum utuntur modulationibus, credo quod a Dacis et Norwagiensibus qui partes illas insulae frequentius occupare ac diutius obtinere solebant, sicut loquendi affinitatem, sic et canendi proprietatem contraxerunt.
Giraldus Cambrensis – Descriptio Cambriae

Velšané nezpívají jednohlasně jako v jiných zemích, nýbrž každý ve sboru vyzpěvuje jinou melodii v jiné tónině. Kolik hlav je ve skupině zpěváků, tolik různých nápěvů a hlasů je slyšet. Nakonec se však všechny harmonicky spojí v jednu libou melodii v b-moll.Také Angličané, kteří obývají oblast severně od Humberu a kolem Yorku, při sborovém zpěvu využívají podobných harmonických principů, s tím rozdílem ovšem, že zpívají pouze dva různé hlasy.Hluboké mručení u nich doprovází výše položenou melodii s ozdobami. Ani Velšané ani Angličané si tento způsob zpěvu neosvojili uměle. Dlouho a pomalu se v něm zdokonalovali, až jim takříkajíc přešel do krve. Zakořenil do té míry, že jednohlasně už vůbec nezpívají, jenom mnohohlasně jako Velšané, nebo alespoň dvouhlasně jako severní Angličané. I malé děti, dokonce nemluvňata, jakmile přestanou vřískat a začnou zpívat, intonují okamžitě stejným způsobem. Protože vícehlasý zpěv nepoužívají všichni Angličané, nýbrž jen ti ze severu, domnívám se, že stejně jako zvláštnosti svého dialektu, tak i svůj způsob zpěvu převzali od Dánů a Norů, kteří tyto oblasti často a dlouho okupavali.
Gerald z Walesu – Popis Walesu

Tato hudba je prý dodnes živá, což není nic divného, protože po mnoha národech dnes zbývá jediná živá věc a to hudba. Jen mě napadá, že jestliže to bude i případ našeho národa, neměli bychom si na té naší muzice dát o něco víc záležet?

pátek 28. ledna 2011

Morrisonova žíga

Chledáte jak se jmenuje písnička, kterou např. České srdce hraje jako "Irskou suitu"? Jmenuje se Morrison's Jig a tady jsou noty a akordy:



sobota 14. února 2009

Valentinská

Lidoví tvůrci posvátných písní pamatovali i na svátek sv. Valentina. Tato píseň je ze Sušila, tedy je přinejmenším z počátku 19. stol., ale spíše je o dost starší. Zajímavé je, že píseň pojednává o přesném opaku (tj. od „odkochání“) toho, čím je tento svátek naplňován dnes.

pátek 2. ledna 2009

Post Festum 2009

Tak jako jsou staré písně vánoční, jsou i staré písně novoroční. Toto je jedna z nich:

neděle 21. prosince 2008

Vánoční

Vánoční „píseň“ může znít i jinak, než jsme zvyklí. Tato je středověká a pochází z Čech. Je to dvojhlasé orgánum a zpívalo se na Boží hod vánoční. Zdeněk Nejedlý v ní spatřoval důkaz nízké úrovně tehdejší české chorální hudby a měl snad do jisté míry pravdu. Skladba je to barbarská jako tehdejší doba. Skladba, spíše než kultivovaným chorálem, je šamanským zaříkáváním. Ale snad právě to činí tuto skladbu zajímavou. Naleznete ji v repertoáru mnoha českých skupin, za všechny jmenuji proslulou Ars Cameralis (posluchači Toulek českou minulostí dobře znají tuto skupinu, i když možná nevědí, že se tak jmenuje). Skupina Schola Gregoriana Pragensia nastudovala na stejný text (je to 9. kapitola z knihy proroka Izaiáše) podobné, o něco mladší a zajímavější orgánum, ale s mnohem propracovanější hudební složkou. Zařadila ho na své vánoční album In Pragensi Ecclesia. Zápis tohoto orgána jsem však nesehnal.


čtvrtek 11. prosince 2008

Hilsneriáda a písničkáři






Před vynálezem elektronických médií nebyla jiná možnost, jak si koupit písničku a odnést si ji domů, než vytištěnou na papíře. Naštěstí. Papír je médium překvapivě trvanlivé. Písnička, která následuje, není datována, ale je podle svého obsahu z roku 1899 nebo o jeden či dva roky mladší. Pevně tedy doufám, že zapovězení tohoto mého patisku je již neplatné. To, o čem píseň pojednává nebudu rozebírat, protože to snad každý zná z literatury, nebo si to lehce najde. Nepodařilo se mi zjistit, kdo se skrývá za jménem Brkoslav Syfon, jenom doufám, že se nejednalo o člověka natolik nešťastného, že by to bylo jeho jméno vlastní. Omluvte, prosím, velmi špatnou kvalitu obrazu, básnické formy i morálních kvalit Syfonových. Je to jen dokument doby. Na Brkoslavovu obranu musím říci, že byli i horší. Mnohem horší.