Tak nás vybízí v knize Filosofie a jazyk Jaroslav Peregrin. O démonech je spousta knih; v jedné se o nich píše toto:
Jakožto vlastnosti je démonům theology přisuzováno to, že jsou nečistí duchové, ne-li mrzcí od přírody. Podle Dionysia Areopagity je jim vlastní zběsilá zuřivost, slepá žádostivost, bezmezná fantazie, a to vzhledem k jejich duševním hříchům, jako je pýcha, závist a zloba, proto jsou nepřáteli lidského pokolení, v duchu rozumní, ale chápající bez vysvětlení, dohání k nicotě, (...).
Ten démon původně spal v hlubinách absolutna; probudili ho lidé, kteří chtěli toto absolutno vyslovit, kteří chtěli přivést na svět mathesis universalis, jazyk, který by absolutno převedl do slov. Démon strážící říši absolutna, střežící nevyslovitelnost nevyslovitelného, spal ještě, když Leibnitz o mathesis univesralis hovořil; když ale Frege, Hilbert a další z apoštolů nové symbolické logiky začali takovou myšlenku skutečně uvádět v život, byl ze svého spánku probuzen a povstal na obranu své říše.
Řeč je tu samozřejmě o paradoxech, které jsou sice prastaré, ale o to tužší. Nad paradoxem lháře bychom mohli mávnout rukou, protože není vyslovený ve formální logice. Ale i formální logika paradoxy ukrývá. Mějme jednomístný vztah „x je P“ značený P(x). Spadat pod sebe sama značím P(P). Zavedu-li relaci R nespadání pod sebe sama
pak pro R(R) platí
a démon je na světě. Pokud někdo pokládá P(P) za nesmyslné, může si představit dvojmístný vztah R, pro který platí
Z této věty jednoduše plyne
Ačkoli si myslím, že řešit paradoxy je povinnost, přeci jen mohou být následující slova pravdivá.
Chceme-li vytvořit nějaký uzavřený systém pojmů, pak do něj takový rozporný pojem můžeme nebo nemusíme vpustit; vtip je ovšem v tom, že jeho nevpuštění do systému může být vázáno na nevpuštění jiných pojmů a může vést k nepřijatelnému ochuzení tohoto systému. V takovém případě vyvstává otázka, zda není lepší se s nějakou méně škodlivou odrůdou tohoto pojmu raději smířit.
Jakožto vlastnosti je démonům theology přisuzováno to, že jsou nečistí duchové, ne-li mrzcí od přírody. Podle Dionysia Areopagity je jim vlastní zběsilá zuřivost, slepá žádostivost, bezmezná fantazie, a to vzhledem k jejich duševním hříchům, jako je pýcha, závist a zloba, proto jsou nepřáteli lidského pokolení, v duchu rozumní, ale chápající bez vysvětlení, dohání k nicotě, (...).
Kladivo na čarodějnice
Ten démon původně spal v hlubinách absolutna; probudili ho lidé, kteří chtěli toto absolutno vyslovit, kteří chtěli přivést na svět mathesis universalis, jazyk, který by absolutno převedl do slov. Démon strážící říši absolutna, střežící nevyslovitelnost nevyslovitelného, spal ještě, když Leibnitz o mathesis univesralis hovořil; když ale Frege, Hilbert a další z apoštolů nové symbolické logiky začali takovou myšlenku skutečně uvádět v život, byl ze svého spánku probuzen a povstal na obranu své říše.
Jaroslav Peregrin – Filosofie a jazyk
Řeč je tu samozřejmě o paradoxech, které jsou sice prastaré, ale o to tužší. Nad paradoxem lháře bychom mohli mávnout rukou, protože není vyslovený ve formální logice. Ale i formální logika paradoxy ukrývá. Mějme jednomístný vztah „x je P“ značený P(x). Spadat pod sebe sama značím P(P). Zavedu-li relaci R nespadání pod sebe sama
R(P) jestliže ne P(P),
pak pro R(R) platí
R(R) jestliže ne R(R),
a démon je na světě. Pokud někdo pokládá P(P) za nesmyslné, může si představit dvojmístný vztah R, pro který platí
pro každé b je R(b, a) jestliže ne R(b, b).
Z této věty jednoduše plyne
R(a, a) jestliže ne R(a, a).
Ačkoli si myslím, že řešit paradoxy je povinnost, přeci jen mohou být následující slova pravdivá.
Chceme-li vytvořit nějaký uzavřený systém pojmů, pak do něj takový rozporný pojem můžeme nebo nemusíme vpustit; vtip je ovšem v tom, že jeho nevpuštění do systému může být vázáno na nevpuštění jiných pojmů a může vést k nepřijatelnému ochuzení tohoto systému. V takovém případě vyvstává otázka, zda není lepší se s nějakou méně škodlivou odrůdou tohoto pojmu raději smířit.
Jaroslav Peregrin – Filosofie a jazyk
Žádné komentáře:
Okomentovat