Quine kdesi poznamenal: „There is no saying absolutely what the numbers are, there is only arithmetic.“ Neboli: „Neexistuje zhola nic, co by vysvětlovalo, co jsou to čísla. Existuje jen aritmetika.“ Mělo by nás toto zjištění vehnat do náručí realismu?
To, co Skolem ve skutečnosti dokázal, se týká následující věci: žádná zajímavá teorie (ve smyslu teorie prvního řádu) nemůže sama o sobě a ze sebe vymezit předměty, o nichž pojednává – ani když nám jde jenom o vymezení „až na izomorfismus“. A jak [jsme] viděli, Skolemův argument je možné rozlišit a ukázat, že pokud referenci nedokážou jednoznačně určit teoretické podmínky, neurčíme je ani v případě, kdy k teoretickým podmínkám a požadavkům přidáme podmínky operační. Právě v tomto okamžiku se reference začíná jevit poněkud „okultní“ vlastnost; jako k čemu nelze zaujmout realistický postoj, aniž bychom věřili v existenci nějakých nepřirozených mentálních schopností. (...) Jiní zase pod vlivem Skolemova argumentu dospěli k závěru, že jazyk matematiky je interpretován jen z části a že totéž platí i pro výpovědi, v nichž v rámci empirické vědy mluvíme o „teoretických entitách“. Netýká se to však i „smyslových dat“? Na problém, na nějž jsme tu poukázali, se pokoušelo v různých dobách a na různých místech odpovědět mnoho filosofů – a téměř vždycky se tyto odpovědi staly živnou půdou platonismu nebo fenomenalismu.
Hilary Putnam – Modely a realita
Aby byl Putnamův postoj zcela jasný, uzavírá úvahu takto:
Modely nejsou žádná noumenální nekřtěnátka, která kdesi ve tmách čekají na to, až je někdo najde a pojmenuje; jsou to konstrukce vzniklé v rámci naší teorie a jejich jména jsou známa od okamžiku zrození.
Hilary Putnam – Modely a realita
Žádné komentáře:
Okomentovat