Důvěryhodní lidé vyprávějí (Alláh však ví víc), že na počátku dní žil král Babylonských ostrovů, který shromáždil své stavitele a mágy a poručil jim vystavět tak složité a důvtipné bludiště, že ani nejmoudřejší mužové se neodvážili do něho vstoupit, a pokud do něho vstoupili, nadobro zabloudili. Stavba budila pohoršení, neboť vyvolávat zmatek i úžas přísluší Bohu, nikoli lidem. Jednou přišel k tomu královskému dvoru král Arabů. Babylonský král (aby se mohl vysmát prostoduchosti svého hosta) ho nechal vejít do bludiště, kde pak potupený a zmatený král bloudil až do soumraku. Tu prosil Boha o pomoc a nalezl dveře. Jeho ústa si ani v nejmenším nepostěžovala. Babylonskému králi však řekl, že v Arábii má lepší bludiště, a dá-li Bůh, jednoho dne mu je ukáže. Potom se vrátil do Arábie, svolal hejtmany i purkrabí a s velkým válečným štěstím zpustošil království babylonské. Pobořil hrady, pobil lidi a krále zajal. Připoutal ho na rychlého velblouda a odvezl do pouště. Jeli tři dny a potom mu řekl: "Ó vladaři času, jenž jsi podstatou a znamením doby! V Babylónii jsi mě chtěl nechat zahynout v bronzovém bludišti s mnohými schodišti, dveřmi a zdmi. Nyní se Všemohoucímu zlíbilo, abych ti ukázal své bludiště, v kterém není třeba stoupat po schodech, ani násilím otvírat dveře, ani procházet únavnými chodbami, ani chodit podél zdí, jež ti zastoupily cestu."
Potom rozvázal králi pouta a zanechal ho uprostřed pouště, kde zemřel hladem a žízní. Věčná sláva Tomu, jenž neumírá.
Žádné komentáře:
Okomentovat