Nejsem sice vegetarián, ale znám vegetariány a viděl jsem, jak téměř vždy proti sobě vyvolají útok. Zřejmě je za tím pocit ohrožení pramenící z poznání, že knedlozelovepřismus, který není snadné opustit, nemusí být jediným a správným způsobem života. A to znejišťuje a ubírá trochu sebelásky. Dobré téma pro psychologa. Ani v antickém světě nebyl vztah vegetariánu a karnivorů zcela nepodobný výše popsanému.
His ego instinctus abstinere animalibus coepi, et anno peracto non tantum facilis erat mihi consuetudo sed dulcis. Agitatiorem mihi animum esse credebam nec tibi hodie adfirmaverim an fuerit. Quaeris quomodo desierim? In primum Tiberii Caesaris principatum iuventae tempus inciderat: alienigenatum sacra movebantur et inter argumenta superstitionis ponebatur quorundam animalium abstinentia. Patre itaque meo rogante, qui non calumniam timebat sed philosophiam oderat, ad pristinam consuetudinem redii; nec difficulter mihi ut inciperem melius cenare persuasit.
Lucius Annaeus Seneca – Epistulae morales ad Lucilium (CVIII)
Pod vlivem těchto názorů jsem se stal vegetariánem a po roce mi tento způsob života byl nejen snadný, ale i příjemný. Zdálo se mi, že můj duch je čilejší; dnes bych však nemohl tvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Chceš vědět, jak jsem se toho zvyku nakonec vzdal? Doba mého mládí spadala do prvních let vlády Tiberia Caesara. Tenkrát byly z Říma vyháněni cizí náboženské kulty a nejíst maso některých zvířat bylo považováno za jeden z důkazů pověry. Na žádost svého otce, který se nebál falešného obvinění, ale měl odpor k filosofii, jsem se proto vrátil k starému zvyku. Bez potíží se mu podařilo přesvědčit mě, abych jedl lépe.
Lucius Annaeus Seneca – Listy Luciliovi
Žádné komentáře:
Okomentovat