We all start from "naive realism'', i.e., the doctrine that things are what they seem. We think that grass is green, that stones are hard, and that snow is cold. But physics assures us that the greenness of grass, the hardness of stones, and the coldness of snow, are not the greenness, hardness, and coldness that we know in our own experience, but something very different. The observer, when he seems to himself to be observing a stone, is really, if physics is to be believed, observing the effects of the stone upon himself. Thus science seems to be at war with itself: when it most means to be objective, it finds itself plunged into subjectivity against its will. Naive realism leads to physics, and physics, if true, shows that naive realism is false naive realism, if true, is false: therefore it is false. And the behaviourist, when he thinks he is recording observations about the outer world, is really recording observations about what is happening in him.
Bertrand Russell – An Inquiry into Meaning and Truth
My všichni vycházíme z „naivního realismu“, tj. z učení, že věci jsou tím, čím se zdají být. Myslíme si, že tráva je zelená, že kameny jsou tvrdé a sníh je studený. Ale fyzika nás přesvědčuje o tom, že zelenost trávy, tvrdost kamenů a chladnost sněhu nejsou zeleností, tvrdostí a chladnost, které známe z naší vlastní zkušenosti, nýbrž něčím velmi odlišným. Když se pozorovateli zdá, že pozoruje kámen, pozoruje ve skutečnosti – má-li se věřit fyzice – účinky kamene na sebe sama. Tak se zdá, že věda vede válku sama proti sobě: když se nejvíce domnívá, že je objektivní, zjišťuje, že vězí proti své vůli v subjektivitě. Naivní realismus vede k fyzice a fyzika, pokud je pravdivá, ukazuje, že naivní realismus je nepravdivý. Proto je-li naivní realismus pravdivý, je nepravdivý, je tedy nepravdivý. A tak když si behaviorista myslí, že zaznamenává pozorování o vnějším světě, zaznamenává ve skutečnosti pozorování o tom, co se děje v něm.
Bertrand Russell – Zkoumání o smyslu a pravdivosti
Žádné komentáře:
Okomentovat