Mnoho příslušníků nové generace mívá pocit, že právě oni vynalezli lásku, sex a muziku, což však musí označit za nepravdivé každý s byť jen malým kulturním rozhledem. To, že bizarní kultura není dílem až moderní doby, už tak jasné není. Umberto Eco patří k lidem s velmi velkým kulturním rozhledem, a proto dovede uvést následující příklady. Snad, jak doufá sám Eco, bude tato ukázka útěchou pro toho, kdo si myslí, že se dnes píše mnoho zbytečného.
Mám v ruce katalog Kabinet des curiosités II pařížského knihkupectví Intersigne, a jak listuji seznamem 535 titulů, jsem v pokušení je všechny přečíst. (...) Chtěl bych mít pojednání jistého Andrieuho O párátku a jeho nevýhodách, 1869. Zaujal mě Ecochoard, rozebírající různé techniky narážení na kůl, jakož i Fourel, O úloze ran holí (1858), kde se podává seznam slavných spisovatelů nebo umělců, kteří byli zbiti holí, od Boileaua po Voltaira a Mozarta. (...) Jistý Chassaignon (ale toho mám) napsal v roce 1779 čtyři svazky, jejichž názvy si stojí za to vychutnat: Katarakt představivosti, záplava skribománie, literární zvratky, encyklopedické hemoragie, obludy oblud. Řěkněme – ale kdo by měl odvahu přečíst všech 1500 stran? –, že tento pán, o němž jeho životopisci jednomyslně prohlašují, že neměl všech pět pohromadě, si pohrává s literární tvorbou od Vergilia až po zcela slabomyslné, okrajové pisálky a vtahuje je do vlastního blouznění, z něhož vyvozuje citace, kuriózní historky, postřehy, které zaplňují dlouhé stránky poznámek, od nebezpečí kritiky skromnosti až po oslavu chvály, od Ezechielových proroctví až ke kořenům lékořice. (...) Matanasius vytváří ve své knize velkolepou parodii (...) a materiál předmluv, neřku-li doslovů a odpovědí na odpovědi (v různých jazycích, s makarónskými transliteracemi z francouzštiny do hebrejštiny) je skoro delší než vlastní text, který napodobuje učená díla. Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o mastodontský komentář k jedné lidové písni o čtyřiceti verších. (...) První vydání z roku 1716, které mám já, má tři sta stran, a to z roku 1754, jež je tu popsáno, jich má už 528.
Bizarnost ale nemusí být jen důsledek duševní poruchy, ani to nemusí být jen parodie. Může to být i program. Následující citát není z literatury, ale z filmu P. P. Pasoliniho Teoréma z roku 1968. Je to monolog mladíka skládajícího různě pomalovaná skla. Neumí řemeslo starého umění, a kdyby se o staré umění pokusil, byl by směšný, a proto jde na svou tvorbu jinak.
Bisogna cercare di inventare nuove tecniche che siano irriconoscibili che non assomiglino a nessuna operazione precedente per evitare la puerilità, il ridicolo. Costruirsi un mondo proprio con cui non siano possibili confronti per cui non esistano precedenti misure di giudizio che devono essere nuove come la tecnica. Nessuno deve capire che l'autore non vale niente che è un essere anormale, inferiore che come un verme si contorce e striscia per sopravvivere. Nessuno deve mai coglierlo in fallo di ingenuità. Tutto deve presentarsi come perfetto basato su regole sconosciute e quindi non giudicabili. Come un matto.
Je nutné snažit se vynalézt nové techniky, nerozpoznatelné, nepodobající se ničemu známému, abychom se vyhnuli banálnosti a směšnosti. Vytvořme svůj osobitý svět, který nebude možné s ničím srovnat, o kterém nebude možné vynést žádný soud, a který musí být tak nový, jak je nová ona technika. Nikdo si nesmí myslet, že je autor méněcenný, že je horší, podřadnější, že se jako červ svíjí aby přežil. Nikdo ho nesmí nachytat při dětinské upřímnosti. Všechno musí vypadat jako zcela podřízené neznámým pravidlům, a proto nehodnotitelé. Jako šílenství.
Mám v ruce katalog Kabinet des curiosités II pařížského knihkupectví Intersigne, a jak listuji seznamem 535 titulů, jsem v pokušení je všechny přečíst. (...) Chtěl bych mít pojednání jistého Andrieuho O párátku a jeho nevýhodách, 1869. Zaujal mě Ecochoard, rozebírající různé techniky narážení na kůl, jakož i Fourel, O úloze ran holí (1858), kde se podává seznam slavných spisovatelů nebo umělců, kteří byli zbiti holí, od Boileaua po Voltaira a Mozarta. (...) Jistý Chassaignon (ale toho mám) napsal v roce 1779 čtyři svazky, jejichž názvy si stojí za to vychutnat: Katarakt představivosti, záplava skribománie, literární zvratky, encyklopedické hemoragie, obludy oblud. Řěkněme – ale kdo by měl odvahu přečíst všech 1500 stran? –, že tento pán, o němž jeho životopisci jednomyslně prohlašují, že neměl všech pět pohromadě, si pohrává s literární tvorbou od Vergilia až po zcela slabomyslné, okrajové pisálky a vtahuje je do vlastního blouznění, z něhož vyvozuje citace, kuriózní historky, postřehy, které zaplňují dlouhé stránky poznámek, od nebezpečí kritiky skromnosti až po oslavu chvály, od Ezechielových proroctví až ke kořenům lékořice. (...) Matanasius vytváří ve své knize velkolepou parodii (...) a materiál předmluv, neřku-li doslovů a odpovědí na odpovědi (v různých jazycích, s makarónskými transliteracemi z francouzštiny do hebrejštiny) je skoro delší než vlastní text, který napodobuje učená díla. Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o mastodontský komentář k jedné lidové písni o čtyřiceti verších. (...) První vydání z roku 1716, které mám já, má tři sta stran, a to z roku 1754, jež je tu popsáno, jich má už 528.
Umberto Eco – Poznámky na krabičkách od sirek, Pojednání o párátkách
Bizarnost ale nemusí být jen důsledek duševní poruchy, ani to nemusí být jen parodie. Může to být i program. Následující citát není z literatury, ale z filmu P. P. Pasoliniho Teoréma z roku 1968. Je to monolog mladíka skládajícího různě pomalovaná skla. Neumí řemeslo starého umění, a kdyby se o staré umění pokusil, byl by směšný, a proto jde na svou tvorbu jinak.
Bisogna cercare di inventare nuove tecniche che siano irriconoscibili che non assomiglino a nessuna operazione precedente per evitare la puerilità, il ridicolo. Costruirsi un mondo proprio con cui non siano possibili confronti per cui non esistano precedenti misure di giudizio che devono essere nuove come la tecnica. Nessuno deve capire che l'autore non vale niente che è un essere anormale, inferiore che come un verme si contorce e striscia per sopravvivere. Nessuno deve mai coglierlo in fallo di ingenuità. Tutto deve presentarsi come perfetto basato su regole sconosciute e quindi non giudicabili. Come un matto.
Pier Paolo Pasolini – Teorema
Je nutné snažit se vynalézt nové techniky, nerozpoznatelné, nepodobající se ničemu známému, abychom se vyhnuli banálnosti a směšnosti. Vytvořme svůj osobitý svět, který nebude možné s ničím srovnat, o kterém nebude možné vynést žádný soud, a který musí být tak nový, jak je nová ona technika. Nikdo si nesmí myslet, že je autor méněcenný, že je horší, podřadnější, že se jako červ svíjí aby přežil. Nikdo ho nesmí nachytat při dětinské upřímnosti. Všechno musí vypadat jako zcela podřízené neznámým pravidlům, a proto nehodnotitelé. Jako šílenství.
Pier Paolo Pasolini – Teoréma
Žádné komentáře:
Okomentovat