(Pseudo)Dionýsiova mystická theologie

První, co na vydání překladů textu takřečeného Dionýsia Areopagity O mystické teologii a O božských jménech zarazí je to, že se nejedná o překlad z řeckého originálu, ale o překlad z ruského překladu. V poznámce k českému vydání se lze dočíst, že překladatel si nekladl za cíl vytvořit akademické vydání. Tomuto slibu překladatel naprosto dostál. Text však není co nejvíc přiblížený současnému čtenáři, jak slibuje, ani není pokud možno srozumitelný. Jak asi srozumitelný prostému čtenáři bude překlad „metainteligibilní Jednota“ nebo „jedno-jediná Příčina“. Jedna věta za všechny: Samo se Sebou je homogenní a sebeidenticky sebepodobné a tím určované. Je-li však toto málo srozumitelné, ale vcelku přesné, podezření o přesnosti nutně vzbudí překlad „jsoucnost, sílu nebo energii“. Je ona síla řecké dynamis a je ona energie řecké energeia? Pokud tomu tak skutečně je, pak je překlad velmi matoucí, protože moderní čtenář si pod slovem síla a energie představí něco zcela jiného než čtenář středověký.

Areopagitovo O mystické theologii vydalo již jiné vydavetelství, na rozdíl od tohoto překladu byl vydán současně s řeckým originálem. Překlady se dost liší už použitou terminologií. Např. zatímco onen překlad používá termíny „katafatická a apofatická teologie“, tento druhý hovoří o „pozitivní a negativní theologii“. Podívám-li v Mystické theologii na začátek první věty celé knihy čtu v řeckém originále: Trias hyperúsie kai hyperthee kai hyperagathe, ... . V druhém překladu čtu: Trojice, jež jsi více než bytí, více než božská a více než dobrá, ... . Kdežto v prvém překladu, který chce být srozumitelný a moderní čtu: Nadpodstatná (metaontologická), nadbožská a nade vším dobrem stojící Trojice!... . To, který překlad je přesnější a zároveň srozumitelnější lze snadno posoudit. Přesto je přeci jenom dobře, že český překlad O božských jménech vyšel, ať už je jeho kvalita jakákoliv. Nejedná se o knihu, jejímž vydáním se trh zcela nezasytí, a která může být vydána znovu a snad i lépe.