pátek 29. srpna 2008

Zkoumání lidského rozumu Davida Huma

Následující citáty ze slavné knihy jsem nevybral tak, aby naznačovali celý obsah knihy, ale vybral jsem je, protože jsou jasné a srozumitelně ukazují onu skepsi, která je mi blízká. Nadto na názorném příkladu.

Když např. vidím přímočarý pohyb jedné kulečníkové koule ke druhé, dovedu si představit pohyb druhé koule jako výsledek jejich setkání nebo nárazu, ale dovedu si stejně dobře představit třeba sto jiných účinků způsobených onou příčinou. Obě koule by mohly zůstat v naprostém klidu. První koule by se mohla přímočaře vrátit nebo se odrazit od druhé v jakémkoliv směru. Všechny představy jsou možné a myslitelné. Proč tedy dávat přednost jedné, která není o nic možnější než ostatní? Žádná rozumová úvaha a priori není s to nám poskytnout důvod pro tuto přednost. (...) I když účinek už byl stanoven, jeho spojení s příčinou musí vypadat rovněž libovolně, protože je stále mnoho účinků, které rozum hodnotí jako stejně možné a přirozené. Marně se tedy snažíme stanovit nějaký děj nebo usuzovat na nějakou příčinu nebo účinek bez pomoci pozorování a zkušenosti.

David Hume - Zkoumání lidského rozumu


Žádný přírodní zákon nevymyslíme jen čistým přemýšlením. Musíme si vzít na pomoc experiment. Tu však nastává další potíž.


Musíme uznat, že příroda nás udržuje hodně daleko od svých tajemství a dopřává nám jen několika vnějších vlastností předmětu, kdežto ony síly a principy, na nichž plně závisí působení těchto předmětů, před námi tají.

David Hume - Zkoumání lidského rozumu


Můžeme si být poměrně jisti, že pokud se kulečníková koule odrazila od stěny kulečníku tisíckrát pod stejným úhlem, s jakým se se stěnou srazila, že tomu tak bude vždy. Ale není to opravdová jistota, po níž touží naše mysl, pouze jisté pragmatické východisko, které nám dovoluje hrát kulečník.


Proč však se má zkušenost vztahovat na budoucnost a na jiné předměty, které, jak víme, se sobě mohou podobat jen vzhledově, to je hlavní otázka, o niž mi jde.

David Hume - Zkoumání lidského rozumu



Tady Humův výklad teprve začíná. Já tu však výběr citátů ukončím.

Klasifikace zvířat

Zvířata se dělí na:
  1. ta, která patří císaři
  2. nabalzamovaná
  3. domácí
  4. prasata
  5. sirény
  6. vymyšlená
  7. toulavé psy
  8. zvířata zahrnutá do této klasifikace
  9. jankovitá
  10. tak, která nelze spočítat
  11. nakreslená tenkým štětcem z velbloudí srsti
  12. ostatní
  13. ta, která rozbila džbán
  14. ta, která z dálky vypadají jako mouchy
Jorge Louis Borges

středa 27. srpna 2008

Matematický příklad o hudbě

Toto je jednoduchá úloha, která se snaží zjistit, zda je pro rádio racionálnější vysílat jeden převažující hudební žánr, anebo vysílat celé spektrum žánrů. Nechť existuje M různých žánrů. Velikost populace je N. i-tý žánr poslouchá Ni lidí. Každý člověk poslouchá jeden žánr. Tedy platí N1 + ... + NM = N. Nechť je nepopulárnější žánr k a nechť pro i různé od k platí Nk > Ni. Bude-li rádio vysílat všechny žánry proporcionálně s jejich poslechovostí, tzn. každý s relativní četností pi, přičemž pi je nezáporné a p1 + ... + pM = 1, pak bude poslechovost rádia rovna p = p1N1 + ... + pMNM. Úkolem je maximalizovat číslo p. Není těžké dokázat, že maximum je v bodě p1 = 0, ..., pk = 1, ..., pM = 0. Jakákoliv jiná strategie než vysílat převažující žánr snižuje poslechost. Je to ovšem velmi zjednodušený příklad. Skutečnost je složitější a možná, že výsledek by byl ve skutečnosti jiný.

úterý 26. srpna 2008

Zkáza Titaniku

Nalezl jsem záznamy pasažérů plavících se na Titaniku s příznaky o jejich přežití. Platilo při zkáze Titaniku, že ženy a děti měli přednost? Statistika, kterou jsem vypočítal, říká toto: mužů přežilo 20%, žen 74% a dětí 52%. Bylo gentlemanství v první třídě, tzn. mezi elitou, horší nebo se muži projevovali lépe? Čísla pro první třídu jsou: mužů přežilo 33%, žen 97% a dětí 100%. Je to ovšem jenom statistika, která nikdy nic neříká o příčinách. Ale přesto jisté indicie jsou patrné. Zajímalo by mě, jestli by se dnes muži chovali stejně.

čtvrtek 21. srpna 2008

Kantova kritika čistého rozumu

Nechci zde rozebírat toto dílo a asi bych to ani neuměl. Vypsal jsem si jen dvě metafory, které se mi líbily.


Lehká holubice by mohla, když ve svém svobodném letu rozráží vzduch, jehož odpor cítí, pojmout představu, že by se jí ještě mnohem lépe dařilo v prostoru vzduchoprázdném. Podobně opustil Platón smyslový svět, protože našemu myšlení vytyčuje tak těsné meze, a odvážil se na křídlech idejí tyto meze překročit do prázdného prostoru čistého rozvažování. Nevšiml si, že svými snahami nenajde žádnou cestu, neboť neměl žádnou oporu, jakoby podklad, o který by se mohl opřít a na který by mohl použít své síly, aby rozvažováním pohnul z místa. To je obvyklý osud lidského rozumu při spekulaci, že svou budovu dokončí tak brzy, jak jen možno, a pak teprve zkoumá byly-li k ní položeny dostatečné základy.

Immanuel Kant - Kritika čistého rozumu


Ještě několik slov o ontologickém důkazu existence nejvyšší bytosti.


Veškerá námaha a práce, vynaložená na slavný ontologický (karteziánský) důkaz existence nejvyšší bytosti z pojmů, byla tedy marná, a člověk pouhými idejemi zbohatne v poznatcích právě tak málo, jako kupec ve jmění, když k výkazu své pokladní hotovosti připíše několik nul, aby vylepšil její stav.

Immanuel Kant - Kritika čistého rozumu

Diogenés a Alexandr

Ten příběh je dost známý. Arriános ho vypráví následujícími slovy.


Také Diogenovi ze Sinópy se prý [Alexandr] obdivoval: když ho zastihl na Isthmu, jak ležel na slunci, přistoupil k němu s hypaspisty a vybranými pěšáky a otázal se ho, zda má nějaké přání; Diogenés mu odpověděl, že si nic nepřeje nic jiného, než aby se svými průvodci podstoupil stranou, protože mu zaclání slunce.

Arriános - Tažení Alexandra Velikého

Jestřábi a hrdličky

Příklad jsem převzal z Dawkinsova Sobeckého genu, přičemž jsem provedl výpočty, které Dawkins ve své knize neuvedl. Představme si, že jedinci v nějaké populaci mezi sebou bojují, přičemž každý jedinec má dvě možnosti, jakým způsobem s tím druhým bojovat. První způsob – Dawkins ho nazývá hrdliččím (H) – je bojovat jenom symbolicky. Dawkins dává příklad takovéhoto souboje jako dlouhého zírání do oka soupeře, přičemž prohraje ten, kdo první uhne pohledem. Druhý způsob – Dawkins ho nazývá jestřábím (J) – je bojovat doopravdy všemi silami. Výhoda prvního způsobu je, že jedinec, i když v boji prohraje, neutrpí fyzickou újmu. Velká nevýhoda prvního je, že sok může namísto symbolického boje nepřipraveného jedince porazit a těžce zranit. Dawkins předepisuje ocenění výhry 50ti body a za prohru dává 0 bodů. Ztráta času při boji způsobem H je trestána odnětím 10 bodů. Vážné zranění při boji způsobem J je trestáno odnětím 100 bodů. Dále budu předpokládat, že zvolí-li sokové stejný způsob boje, je pravděpodobnost jejich vítězství 1/2. Bojují-li oba sokové způsobem H, pak je jejich průměrný zisk (50 - 10)/2 + (-10)/2 = 20 - 5 = 15. Bojují-li oba sokové způsobem J, pak je jejich průměrný zisk 50/2 + (-100)/2 = -25. Bojuje-li jeden sok způsobem H a druhý způsobem J, pak druhý vždy zvítězí, ale první není zraněn. Zisk prvního je tedy průměrně 0 a druhého průměrně 50. Budu používat ne obyčejnou strategii, ale strategii rozšířenou. Rozšířená strategie S je reprezentována číslem p(S) představující pravděpodobnost zvolení způsobu H. Pravděpodobnost zvolení způsobu J je 1 – p(S). Jednotliví sokové vzájemně o svých strategiích nevědí. Průměrný zisk soka se strategií p(A) bojujícího se sokem se strategií p(B) je dáno následující formulí:

z(p(A),p(B)) = 15 p(A) p(B) + 50 (1-p(A)) p(B) + 0 p(A) (1-p(B)) + (-25) (1-p(A)) (1-p(B)) = = 75 p(B) + (25 - 60 p(B)) p(A) - 25.

Nejprve se pokusím vypočítat optimální strategii p(OS). Optimální strategie p(OS) maximalizuje průměrný zisk, pokud je tato strategie zaujata veškerou populací, neboli

z(p(OS), p(OS)) = max{z(p,p)} = max{(-60) p . p + 100 p - 25}.

Funkce z(p,p) je kvadratická funkce a proto má jen jediný extrém a protože nejvyšší koeficient je záporný, je tímto extrémem maximum. Proto platí:

d z(p,p) / d p = -120 p(OS) + 100 = 0.

Výsledek je p(OS) = 5/6. V tomto případě je průměrný zisk roven 16,666... . Nyní se pokusím odvodit evolučně stabilní strategii p(ESS). Strategie je evolučně stabilní, jestliže nejvýnosnější strategie prvního soka p(A) za předpokladu, že druhý sok má strategii p(ESS), je rovna právě p(ESS). Evolučně stabilní strategie je výsledkem rovnice

d z(p(A),p(ESS)) / d p(A) = -60 p(ESS) + 25 = 0.

Výsledek je p(ESS) = 5/12. V tomto případě je průměrný zisk roven 6,25. Optimální strategie tedy není evolučně stabilní. Protože rovnice evolučně stabilní strategie má pouze jedno řešení, bude populace ve svém vývoji konvergovat právě k této strategii. Oproti optimální strategii, je evolučně stabilní strategie o polovinu menší. To znamená, že oproti optimální strategii přibude v populaci tvrdých soubojů spojených s těžkými zraněními. Proto tato hra slouží Dawkinsovy jako příklad šíření agresivity.

Zajímavý skript

Nechal jsem se sice inspirovat, ale kód následujícího skriptu v jazyce Python je můj vlastní.


a = ['print "a = " + str(a)', 'for b in a:', ' print b', '# tento skript tiskne svuj kod']
print "a = " + str(a)
for b in a:
print b
# tento skript tiskne svuj kod

středa 20. srpna 2008

Poznámka k disjunktivní normální formě

Není pravda, že výroky v disjunktivní nebo konjunktivní formě jsou dány (až na pořadí) k danému výroku jednoznačně. Z omylu jsem se – naštěstí sám – vyvedl tímto důkazem: Je-li dána disjunktní normální forma

A + B + C + ... ,

pak je ekvivalentní s výrokem

A & X + A & not(X) + B + C + ...,

který je také v disjunktivní normální formě. Analogicky pro konjunktivní normální formu. Z tohoto je dokonce vidět, že ekvivalentních normálních forem je nekonečně mnoho. Pro úplnou normální formu však platí, že až na pořadí jednoznačná je.

pondělí 18. srpna 2008

Trojúhelník

Nejkratší program, který jsem kdy napsal, a který něco dělá, je tento:

n = 1000;
CA = zeros(n,n);
CA(1,n / 2) = 1;
for i = 2:n
CA(i,2:(n - 1)) = xor(CA(i - 1,1:(n - 2)),CA(i - 1,3:n));
end
imshow(1 - CA)

Je to psáno v Matlabu. Výsledek programu je na přiloženém obrázku.


neděle 17. srpna 2008

(Pseudo)Dionýsiova mystická theologie

První, co na vydání překladů textu takřečeného Dionýsia Areopagity O mystické teologii a O božských jménech zarazí je to, že se nejedná o překlad z řeckého originálu, ale o překlad z ruského překladu. V poznámce k českému vydání se lze dočíst, že překladatel si nekladl za cíl vytvořit akademické vydání. Tomuto slibu překladatel naprosto dostál. Text však není co nejvíc přiblížený současnému čtenáři, jak slibuje, ani není pokud možno srozumitelný. Jak asi srozumitelný prostému čtenáři bude překlad „metainteligibilní Jednota“ nebo „jedno-jediná Příčina“. Jedna věta za všechny: Samo se Sebou je homogenní a sebeidenticky sebepodobné a tím určované. Je-li však toto málo srozumitelné, ale vcelku přesné, podezření o přesnosti nutně vzbudí překlad „jsoucnost, sílu nebo energii“. Je ona síla řecké dynamis a je ona energie řecké energeia? Pokud tomu tak skutečně je, pak je překlad velmi matoucí, protože moderní čtenář si pod slovem síla a energie představí něco zcela jiného než čtenář středověký.

Areopagitovo O mystické theologii vydalo již jiné vydavetelství, na rozdíl od tohoto překladu byl vydán současně s řeckým originálem. Překlady se dost liší už použitou terminologií. Např. zatímco onen překlad používá termíny „katafatická a apofatická teologie“, tento druhý hovoří o „pozitivní a negativní theologii“. Podívám-li v Mystické theologii na začátek první věty celé knihy čtu v řeckém originále: Trias hyperúsie kai hyperthee kai hyperagathe, ... . V druhém překladu čtu: Trojice, jež jsi více než bytí, více než božská a více než dobrá, ... . Kdežto v prvém překladu, který chce být srozumitelný a moderní čtu: Nadpodstatná (metaontologická), nadbožská a nade vším dobrem stojící Trojice!... . To, který překlad je přesnější a zároveň srozumitelnější lze snadno posoudit. Přesto je přeci jenom dobře, že český překlad O božských jménech vyšel, ať už je jeho kvalita jakákoliv. Nejedná se o knihu, jejímž vydáním se trh zcela nezasytí, a která může být vydána znovu a snad i lépe.

sobota 16. srpna 2008

Pohádka

Následující text bude slepený z několika bájí o Iásonovi z knihy Roberta Gravese.

Báje začíná tím, že král Pelias přislíbí se vzdát královské moci, když mu Iáson přinese z Kolchidy zlaté rouno. Iáson zhromážní muže – Argonauty – a připluje s nimi do Kolchidy, kde vládně král Aiétes. Aiétes (...) přislíbil, že jim rouno vydá, i když za zdánlivě nemožných podmínek. (...) Médeia Iásonovi dychtivě navrhla, že mu pomůže (...) získat rouno. Její jedinou podmínkou bylo, že odpluje na [lodi] Argó jako jeho žena. (...) Jednoho podzimního večera se Argonauté opět ocitli na pagaské pláži, na niž často vzpomínali, ale nikdo je tam nepřišel přivítat. Argonauté se chtějí města, kde vládne Pelias, násilím zmocnit. Promluvila však Médeia a přislíbila, že si město podmaní holýma rukama. (...) Médeia na sebe vzala podobu vrásčité stařeny a nařídila strářím, aby ji nechali projít. (...) Médeia odpověděla, že Artemis hodlá projevit vděčnost za jeho zbožnost tím, že ho omladí a tak mu dovolí zplodit dědice místo nehodného syna Akasta, který před nedávnem při zkáze lodi nedaleko libyjského pobřeží. (...) Pelias byl už teď úplně oklamán a souhlasil, že ulehne na lůžko, kde ho Médeia brzo uspala svými čarami. Přikázala potom jeho dcerám, Alkéstidě, Euadně a Amfinomě, aby ho rozřezaly tak, jak ji to viděli dělat s beranem, a povařily kousky v témž kotlíku. (...) Ze svého úkrytu spatřili Argonauté vzdálený svit pochodní, přivítali znamení a vtrhli do Iólku.
Robert Graves - Řecké báje

Zbytek jistě znáte od Eurípida. Také Vám tato báje tak moc připomíná pohádku o Zlatovlásce? Podobnosti jsou tyto: Iáson slouží starému králi – Jiřík slouží starému králi, úkol přivézt zlaté rouno starému králi – úkol přivézt Zlatovlásku starému králi, Iáson dostane nesplnitelné úkoly – Jiřík dostane nesplnitelné úkoly, Médeia lstí usmrtí starého krále – Zlatovláska lstí usmrtí starého krále. Třeba je to vše jen náhoda, ale přeci jen jsou ty podobnosti dost zarážející.

pátek 15. srpna 2008

Básník Giordano Bruno

Básně nebo básničky píše někdy snad každý. Dnes i v dávnějších časech. Některé se dají i číst buď pro jejich kvalitu nebo osobnost jejich autora. Jaký je případ následující básně, nechať posoudí každý sám. Ale byl bych rád, kdyby Giordano Bruno byl slavný nejen vinou ohně, ve kterém ukončil svůj život, ale také díky svému dílu.

Ó svaté oslovství, ctná neznalosti,
pokoro zbožná, chudobo ty ducha -
vtip jalový, um chabý, píle hluchá
je před tvou slávou, koruno všech ctností!

Ne, nedojde pot pracné zvídavosti,
svobodných sedmi uměn toužná tucha,
ni důvtip věd, ni rozjímavost suchá
v chrám, který Ty si stavíš na výsosti!

Pachtivci - k čemu, nač ta všecka dřina?
Chtít přírodu znát, zákony, k nimž tíhne,
zda hvězdy jsou jen moře, oheň, hlína?

Pryč! Tomu svaté oslovství se vyhne!
Pokorně kleče, ruce k nebi spíná
a v bázni Boží odevzdaně jihne.

Důkladněji nepostihne
nic člověka než věčný mír a sláva,
jež s kadidlem Bůh po funuse dává!

Giordano Bruno - Sonet k chvále osla


Jeden čas seje, jeden plody sbírá.
Čas dal, čas vzal; čas tvoří a čas boří.
V jednom je beznaděj a v druhém víra,
tu slast, tu strast - hned samý mráz, hned hoří.

Ten sráží v prach, a ten zas podepírá,
hned vír, hned mír, čas život dá, čas zmoří -
a rok co rok, co měsíc, den, co chvíli
žár lásky ve mně štve mě, žhne a sílí.

Bez ustání mě sžírá,
stavuje věčně, zůstavuje v pláči,
vteřinky truchlou trýzní mdlob mých značí,

každičký čas sráží i podepírá,
hrdlí mě, pálí, bije -
nezlomí nikdy, nikdy neubije!

Giordano Bruno - Jeden čas seje, jeden plody sbírá

čtvrtek 14. srpna 2008

Nejsou imaginární čísla nesmysl?

Úvahu o tom, jestli nejsou imaginární potažmo komplexní čísla čirý nesmysl, nepovedu já, přenechám to osobě nejpovolanější - Eulerovi. Tomu v roce 1770 vyšla kniha, ve které se lze dočíst toto:

Jestliže všechna představitelná čísla jsou větší, menší nebo rovna nule, je tedy jasné, že druhé odmocniny ze záporných čísel nelze považovat za možná čísla. Proto musíme říci, že to jsou čísla nemožná. A tato okolnost nás vede k pojmu takových čísel, která jsou svojí povahou nemožná, a která se běžně nazývají imaginární čísla, protože existují jen v představivosti. (...) Přesto se ukazují naší rozumové schopnosti a mají místo v naší představivosti; (...) Ale i když tato čísla, jako např. druhá odmocnina z -4, jsou svojí povahou naprosto nemožná, přesto máme o nich dostatečný pojem, protože víme, že tím je vymezené číslo, jehož druhá mocnina je rovna -4, a tento pojem je již dostatečný, abychom takováto čísla podrobili proceduře počítání.

Leonhard Paul Euler - Vollständige Anleitung zur Algebra

Bolzano o pravdách o sobě

Dočkají se někdy češi překladu a vydání celého Bolzanova Vědosloví? Možná, že ne, protože vydat a přeložit čtyřsvazkovou knihu celkem přibližně o 2400ti stranách asi nebude snadné. Zatím alespoň několik slov.

Výrazem pravdy o sobě, který pro změnu občas vystřídám výrazem objektivní pravdy, rozumím právě jen to, co se obvykle rozumí slovem pravdy, kdyže užíváme v právě uvedeném druhém (tj. konkrétním objektivním významu, který bude asi skutečně také ten nejběžnější. (...) Tak např. množství květů, které loňského jara nesl na určitém místě stojící strom, představuje určité číslo, i když je nikdo neví; věta, která toto číslo udává, je mi tudíž objektivní pravdou, i když ji nikdo nezná. (...) Pravdy o sobě nemají skutečné bytí, tzn. nejsou ničím takovým, co by mohlo existovat na nějakém místě nebo v nějakém čase nebo jakýmkoliv jiným způsobem jako něco skutečného. (...) Konečně nezaměňujme pojem pravdy o sobě ani s pojmem myslitelnost, tj. možnosti myšlenky, ani s pojmem poznatelnosti, tj. možnosti poznatku. Myslitelný je zjevně širší pojem než pravdivý, neboť vše pravdivé jistě musí být myslitelné, avšak vše myslitelné nemusí být naopak pravdivé. (...) Co tedy máme na mysli, když říkáme, že existují pravdy o sobě? Nic jiného, než že určité věty mají povahu pravd o sobě.
Bernard Bolzano - Vědosloví

středa 13. srpna 2008

Kant o vznešenosti přírody

Teorie chaosu může být nazírána také jako teorie o skrytém řádu. Ale myslím si, že se v něčem velmi mýlí ti, kteří spojují krásu jen v nějakém skrytém řádu přírody, zlatých řezech a podobných věcech. Krásu lze prožívat i při pohledu na rozeklané skály nebo i třeba pahýly stromů. Na podporu vybírám několik málo slov z třetí Kantovy kritiky.

Krása se shoduje se vznešeností v tom, že obě se líbí sami sobě. (...) Ale v tom, co na přírodě nazýváme vznešené, není vůbec nic, co by vedlo ke zvláštním objektivním principům a formám přírody, které jsou těmto principům přiměřené, tak, že příroda nejvíce vzbuzuje ideje vznešenosti právě ve svém chaosu nebo ve svém nejdivočejším nepořádku a zpustošení, ukazuje-li jen svou velikost a moc. (...) Pro krásu přírody musíme hledat důvod mimo nás, ale pro vznešenost pouze v nás a ve způsobu myšlení, který do přírody vnáší vznešenost. (...) Mysl se při představě vznešenosti v přírodě cítí pohnuta, zatímco je v estetickém soudu o její kráse v klidné kontemplaci. (...) To, co je pro obrazotvornost nesmírné, je jako propast, ve které se obrazotvornost bojí, že ztratí sama sebe; ale pro ideu rozumu o nadsmyslovém není přílišné, ale zákonité, vyvolat takové úsilí obrazotvornosti, tedy ve stejné míře přitažlivé jako pro pouhou smyslovost odpuzující. (...) Odvážně převislé, jakoby hrozící skály, bouřková mračna kupící se na nebi provázená blýskáním a hřměním, sopky v celé své zničující síle, orkány se svými pustošivými následky, bezbřehý bouřící oceán, vysoký vodopád mocné řeky apod. činí z naší schopnosti klást odpor ve srovnání s jejich silou bezvýznamnou maličkost.

Immanuel Kant - Kritika soudnosti


úterý 12. srpna 2008

Plašatec

Možná, že z osobních důvodů se někomu nelíbí formulace paradoxu plešatého. V takovém případě lze ubývání vlasů zaměnit za vytrhávání žíní z ocasu koně. Pokud se mi podařilo zjistit, tak jako první to udělal Horatius.

Užiji toho a zvolna jak z ocasu koně po žíni trhám a stále rok po roce ubírám, až pak ošálen hromadou zrn v kupě, jež řítí se, padne i ten, kdo hledí jen do kalendáře a hodnotu cení dle roků nemajíc obdivu pro nic, co Morana nezasvětila.

Quintus Horatius Flaccus - Listy II

Vtor permisso caudaeque pilos ut equinae paulatim uello et demo unum, demo etiam unum, dum cadat elusus ratione ruentis acerui qui redit in fastos et uirtutem aestimat annis miraturque nihil, nisi quod Libitina sacrauit.

Quintus Horatius Flaccus - Epistularum liber secundus

Gaius Iulius Caesar v Galii

Caesar píše velice pěkně, ale poněkud mi tam chyběl popis toho, jak se k nim chovalo obyvatelstvo Galie a jak se jeho jednotky chovali k němu. Až jsem narazil na následující dvě věty, které alespoň druhou věc zcela objasnily.

Brzy bylo vidět v dálce sloupy dýmu z požárů. To zaplašilo všecky pochyby o tom, že legie přicházejí.

Gaius Iulius Caesar - Zápisky o válce Galské

Tum fumi incendiorum procul videbantur; quae res omnem dubitationem adventus legionum expulit.

Gaius Iulius Caesar - De Bello Gallico

Pokud někdo, jako já, nevynechá příležitost podívat se i na špatný film nebo seriál z antické doby, neunikl mu seriál Řím. Pokud si někdo myslí, že postavy Lucia Vorena a Tita Pulla jsou zcela vymyšlené, tak se mýlí. Caesar o nich napsal celou jednu kapitolu, tzn. asi jednu stranu, z níž ocituji alespoň pás slov.

V Ciceronově legii sloužili dva zvlášť stateční chlapíci, kteří se už blížili hodnosti setníka první třídy – Titus Pullo a Lucius Vorenus. Ti dva se věčně hádali, kdo z nich má přednost před druhým, a celá léta zápolili o pořadí s hroznou řevnivostí.

Gaius Iulius Caesar - Zápisky o válce Galské

Erant in ea legione fortissimi viri, centuriones, qui primis ordinibus appropinquarent, Titus Pullo et Lucius Vorenus. Hi perpetuas inter se controversias habebant, quinam anteferretur, omnibusque annis de locis summis simultatibus contendebant.

Gaius Iulius Caesar - De Bello Gallico

Poznamenám jen, aby to někoho nespletlo, že se nejedná o toho známého Cicera, ale o jeho bratra. Skutečnost je vždy o něco složitější než ten nejzamotanější seriál.

Přednášky online

Přednášky v dobré kvalitě jsou ke stažení na adrese http://oyc.yale.edu/.

Filosofie na internetu

Kniny, na kterých opravdu záleží, se v elektronické podobě shánějí jen s obtížemi. Alespoň několik málo jich lze najít na adrese http://www.teksty.wz.cz/autor.html.

pondělí 11. srpna 2008

Senekovy dopisy

Seneka byl zde trochu nespravedlivý.

Zenón Elejský všechny výzkumné úkoly ze zkoumání setřásl: říká, že nic není. Přibližně stejně si počínají pyrrhonici, megarici, eretrici a akademici, kteří zavedli novou vědu: nic nevědět.

Lucius Annaeus Seneca - Moral Epistles

V originále:

Zenon Eleates omnia negotia de negotio deiecit: ait nihil esse. Circa eadem fere Pyrrhonei versantur et Megarici et Eretrici et Academici, qui novam induxerunt scientiam, nihil scire.

Lucius Annaeus Seneca - Moral Epistles

Tato myšlenka se vrací vždy znovu. Inu, nezbývá, než si povzdechnou spolu s kazatelem, kterého určitě Seneka neznal: nihil sub sole novum.

čtvrtek 7. srpna 2008

Aurelius Augustinus píše o obci Boží

Některé argumenty jsou mnohem starší, než by se dalo čekat.

Nemá se uvažovat o nekonečných časových rozměrech před světem, zrovna jako ani o nekonečných rozměrech místních mimi svět, jelikož právě jako před ním žádných časů nebylo, tak ani mimo něj není žádných míst.

Aurelius Augustinus - O obci Boží

Další známý citát následuje.

Jednak jsem, jednak víme, že jsem, a jednak to bytí i vědění milujeme. Leč v těchto třech bodech, které jsem uvedl, nás neuvádí v omyl žádný klam, podobná pravdě. Jich se totiž nedotýkáme žádným tělesným smyslem, jako věcí vnějších (...). Při těchto pravdách není se co bát argumentování akademiků: „Což jestliže se mýlíš?“ Neboť mýlím-li se, jsem. (...) Právě jako vím, že jsem, tak vím právě to, že to vím.

Aurelius Augustinus - O obci Boží

Bolzanův web

Autoři tohoto webu chtějí demokratizovat jejich zpřístupnění, zrychlení přístupu k těmto dokumentům dalším osobám kdekoliv a kdykoliv na světě, možnost použítí k vědeckému badání, možnost elektronické distribuce a prezentace vyhledaných dokumentů. Poněkud kostrbatě řečeno, ale sláva jim!

http://www.cs.cas.cz/bolzano

středa 6. srpna 2008

Vzpomínky na Sókrata

Nejen Platón, ale i Platónův současník Xenofón psal sókratovské dialogy. Xenofón zdaleka není Platón, ale i on se dá číst a dokonce si i něco z jeho knih odnést. Namátkou jsem zařadil malou ukázku.

Sókratés, Glaukón

Sókr.: Ty sis tedy usmyslel, Glaukóne, že se staneš hlavou obce?

Gl.: Ano, Sókrate.

Sókr.: To je věru krásné předsevzetí, snad nejkrásnější, k jakému se může člověk rozhodnout. Je přece jasné, že podaří-li se ti to, budeš mít možnost dosáhnout všeho, po čem zatoužíš, budeš schopen prospívat svým přátelům, dodáš lesku své rodině, zvětšíš svou vlast, budeš slavný nejprve ve své obci, pak po celém Řecku a možná i mezi barbary, tak jako Themistoklés, a ať budeš kdekoliv, všude se na tebe budou lidé dívat s obdivem. Není snad jasné, že chceš-li si získat čest, musíš napřed vykonat pro obec něco dobrého?

Gl.: To je samozřejmé.

Sókr.: Tak to proboha před námi netaj a prozraď nám, čím začneš při konání dobra pro obec! Kdybys chtěl přivést dům svého některého přítele k rozkvětu, nepokusil by ses mu pomoci k většímu bohactví? Nepokusíš se učinit bohatším i obec?

Gl.: Rozhodně ano.

Sókr.: A nebude bohatší, když se zvětší její důchody?

Gl.: To bych řekl.

Sókr.: Tak mi řekni, z jakých zdrojů má teď obec příjmy a jak jsou veliké. Je jasné, že jsi o tom přemýšlel, aby ses mohl postarat o nápravu, kdyby některý pramen vysychal, případně o náhradu, kdyby některý vyschl nadobro.

Gl.: Na to jsem namouduši ještě nemyslel.

Sókr.: Když ses k tomuhle ještě nedostal, pověz mi aspoň něco o obecních vydáních, protože je jasné, že máš v úmyslu zbytečná vydání zrušit.

Gl.: Ani na to mi ještě nezbyl čas.

Sókr.: Tak už nemysleme na to, jak obohatit město. Jak by se také mohl zabývat těmito problémy někdo, kdo nezná ani příjmy ani vydání.

Gl.: Je přece možné, Sókrate, obohatit město na úkor nepřátel.

Sókr.: To je nepochybné, musíme však být silnější než oni. Kdybychom byli slabší, ztratili bychom i to, co máme.

Gl.: To je pravda.

Sókr.: Kdo tedy bude mluvit v radě o válce, musí znát vojenskou sílu vlastního města i nepřátel, aby v případě, že má jeho město převahu, radil k útoku na nepřátele, a v případě, že je slabší, doporučil opatrnost.

Gl.: To je správné.

Sókr.: Tak nám nejdřív vylož, jaké jsou pozemní a námořní síly nepřátel.

Gl.: Při Diovi, to ti přece nemohu říci jen tak z hlavy!

Sókr.: Jestli jsi o tom tématu něco napsal, přines nám to, velmi rád si to poslechnu.

Gl.: Ale vždyť já to ještě ani napsané nemám!

Sókr.: Budeme tedy musit prozatím nechat stranou i poradu o válce; vzhledem k tomu, že jsi v otázkách správy úplný začátečník, asi jsi je pro jejich rozsáhlost ještě nemohl důkladně prozkoumat. Vím však, že ti už dávno ležela na srdci bezpečnost státu a že víš, kolik strážných stanovišť je takových, jaká mají být, a kolik strážných se ke svému úřadu hodí a kolik ne, a že doporučíš stanoviště potřebná zvětšit a zbytečná zrušit.

Gl.: Jak je Zeus nade mnou, já bych zrušil všechna, protože chrání zemi tak, že se krade kdeco,

Sókr.: Ale když zrušíš stráže, nemyslíš, že kdo bude chtít, bude moci nejen krást, ale i veřejně loupit? To, co tvrdíš, jsi zjistil sám na vlastní oři, anebo odkud víš, že hlídají špatně?

Gl.: Myslím si to.

Sókr.: Neměli bychom se i o tomto poradit teprve tenkrát, až se nebudeme jen domýšlet, ale až už to budeme přesně vědět?

Gl.: Snad to tak bude lepší.

Sókr.: Pokud vím, tak ve stříbrných dolech jsi také ještě nebyl, takže nemůžeš říci, proč teď vynášení míň než dřív.

Gl.: Ještě jsem se tam nedostal.

Sókr.: Říká se, že to tam není zdravé, a tak stačí se na to vymluvit, kdokoli bude třeba o tom v radě hovořit.

Gl.: Ty se mi posmíváš!

Sókr.: Je tu však jedna věc, o které vím, že ses jí důkladně zabýval: na jak dlouho stačí k obživě našeho města obilí, které se u nás urodí, a kolik ho je na celý rok ještě zapotřebí. O tom musíš mít přehled, aby ti nikdy neuniklo, kdyby byl v městě nedostatek, ale abys poradil, jaká potřebná opatření by bylo vhodné učinit, a tím abys obci svými vědomostmi pomohl a zachránil ji.

Gl.: Jestliže se bude třeba starat i o takové věci, bude to práce nad moje síly.

Sókr.: Jestliže chceš sklízet v obci slávu a obdiv, pokus se všemi prostředky zístak si znalosti toho, čemu se chceš věnovat. Vynikneš-li v tom nad ostatní, pak mě nepřekvapí, dosáhneš-li úplně snadno, po čem toužíš, jestliže se pokusíš být politicky činný.


Xenofón – Vzpomínky na Sókrata

Krátká zpráva o tom, co tu je a bude

Vážený čtenáři, vzdejte se, prosím, jakékoliv naděje, že zde vyčtete nějaké platné, krásné a vkusné úvahy nad kulturou nebo politikou. Pokusím se neřídit se větou vypůjčenou od Henryho Fieldinga:

Pojďme se bavit o tom, čemu rozumí každý. Pojďme se bavit o politice.

I když se jistě pokusům takové úvahy vést nevyhnu, nerozumím tomu a asi tomu rozumět nikdy nebudu. To říkám pro to, abyste neřekl, že jsem Vás nevaroval. Tento prostor věnuji především výpiskům z knih a ve svých silnějších chvilkách možná i vědě. Zápisky budou sloužit především mě, nikoliv Vám, proto Vám nevyjdu vstříc úpravnou formou a přehledným uspořádáním. Přesto je zveřejňuji, protože doufám, že alespoň u jednoho nebo i u dvou příspěvků to bude mít smysl.

Mějte se dobře.