Velké hudební vzdělání bylo jedním z ostrých světel tzv. doby temna. Může o tom svědčit např. žádost učitelského pomocníka Zajíčka z Jiráskovi Lucerny. Jirásek si však toto ponížené psaní nevymyslil, ale téměř doslova ji opsal z historického dokumentu.
Já jakožto jeden školní mládenec, spolu klarinetista primarius, fidicen, valdhornista a basetlista, též k tomu organista a v některých menších věcech i komponista poníženě prosím, aby pan direktor na mou kantorskou službu v Litomyšli milostivě reflektýrovati ráčil.
Alois Jirásek – Lucerna
Je to svědectví pozoruhodné muzikantského umění kantora na malém městě. Ale nechme místo Jiráska – Čecha milujícího svou vlast – promluvit raději cizince, který Království české spíše neměl rád. Následující text je o cestě konané v polovině 18. století.
I had frequently been told, that the Bohemians were the most musical people of Germany, or, perhaps, of all Europe; and an eminent German composer, now in London, had declared to me, that if they enjoyed the same advantages as the Italians, they would excel them. (...) I crossed the whole kingdom of Bohemia, from south to north; and being very assiduous in my enquiries, how the common people learned music, I found out at length, that, not only in every large town, but in all villages, where there is a reading and writing school, children of both sexes are taught music. At Teuchenbrod, Janich, Czaslau, Bomisch-brod, and other places, I visited these schools; and at Czaslau, in particular, within a post of Colin, I caught them in the fact. (...) An itinerant band of street-musicians came to salute me at the inn, the (Einljom, or Unicorn, during dinner; they played upon the harp, violin, and horn, several minuets and Polonoises, which were, in themselves very pretty, though their performance of them added nothing to the beauty of the compositions; and it will, perhaps, appear strange to some, that this capital of so musical a kingdom, in which the genius of each inhabitant has a fair trial, should not more abound with great musicians. It is not however, difficult to account for this, if we reflect, that music is one of the arts of peace, leisure, and abundance: and if, according to M. Rousseau, arts have flourished most in the most corrupt times, those times must, at least, have been prosperous and tranquil. Now, the Bohemians are never tranquil long together; and even in the short intervals of peace, their first nobility are attached to the court of Vienna, and seldom reside in their own capital; so that those among the poorer sort, who are taught music in their infancy, have no encouragement to pursue it in riper years, and seldom advance further than to qualify themselves for the street, or for servitude.
Charles Burney –Musical Tour In Central Europe And The Netheralands
Často jsem slýchal, že obyvatelé Čech jsou nejhudebnější v celém Německu, ba snad v celé Evropě; a vynikající německý skladatel, který je teď v Londýně, mi řekl, že by vynikli nad Italy, kdyby se těšili stejným výhodám jako oni. (...) Procestoval jsem celé království České od jihu k severu a všude jsem se horlivě vyptával, jak se prostí lidé učí hudbě. Tak jsem konečně poznal, že děti obojího pohlaví se učí hudbě netoliko ve velkých městech, nýbrž i v každé vesnici, kde se ve škole učí číst a psát. V Německém Brodě, Jeníkově, Čáslavi, Českém Brodě i jinde jsem takové školy navštívil, a zvláště v Čáslavi, vzdálené jednu poštovní stanici od Kolína, jsem ji poznal zblízka. (...) Skupina potulných hudebníků přišla mi zahrát na počest v pražském hostinci U jednorožce. Hráli na harfu, housle a lesní roh různé menuety a polonézy, které samy o sobě byly velmi pěkné. Snad se bude zdát někomu podivné, že toto hlavní město tak muzikálního království, kde génius každého obyvatele se může volně rozvíjet, neoplývá již velkými hudebníky. Je to však pochopitelné, uvážíme-li, že je hudby uměním míru, pohody a nadbytku; a jestliže podle Rousseaua umění vzkvétalo hlavně v dobách nejzkaženějších, musel tehdy jistě vládnout alespoň klid a blahobyt. Ale Češi neužili nikdy dlouho míru a také v krátkých obdobích klidu je jejich šlechta svázána s vídeňským dvorem a zřídka sídlí v jejich hlavním městě. Proto chudší lidé, kterým se dostalo v mládí hudebního vzdělání a které nic ve zralém věku nepovzbuzovalo, aby se zdokonalovali, zřídka pokročili dál a stávali se obvykle jen potulnými hudebníky nebo sloužícími.
Charles Burney – Hudební cesta po Střední Evropě a Nizozemí
Podotýkám, že tomu už mnohem více jak dvě stě let. Kam jsme to za ta léta od Burneyho cesty v hudebnosti dotáhli, ať podle svých zkušeností posoudí každý sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat