Završení dochází tento proces v univerzální „formalizaci“, jež vede k „čisté analýze“, „nauce o rozmanitostech“, „logistice“, jejímž posledním smyslem je konstrukce formálně logické ideje světa vůbec (v definitních rozmanitostech). Matematika stává se stále více pouhým „uměním“, technikou operací, jimiž se získávají výsledky nejinak než ve hře, přičemž každý obsahový smysl, budiž to i smysl oné ryze formální ontologie, jenž je v základě mathesis universalis, je odsunut. A protože experimentální i matematický fyzik ve svém úsilí směřující za ideálními póly exaktních závislostí, jsou všechny objevy fyziky vlastně objevy ve sféře světa formulí přírodě přiřazených. Přitom se zapomíná na vlastní fundament celého procesu idealizace, na přírodu naivního světa naší každodenní zkušenosti: to je pravý svět, který formulím teprve dává jejich smysl, daleko toho, aby jej přijímal z formulí, jež mají pouze funkci upřesňujícího rozvrhu předvídání. Tomuto světu dává přírodověda, hlavně fyzika, ideový šat (...), který pak působí, že bereme za pravé jsoucno, co je pouhou metodou.
Jan Patočka – Edmund Husserl
Žádné komentáře:
Okomentovat