To, co dnes v našem pregnantním smyslu označujeme jako vědu, není vědou v historicky nejstarším smyslu přímo se uplatňujícího teoretického rozumu. Jen v určitém volném smyslu označujeme jako vědy filosofie předplatónské epochy nebo podobné kulturní útvary jiných národů a dob. Zůstávají pro nás platné jen jako předběžné formy, předstupně vědy. Věda v novém smyslu vyrůstá nejprve z platónského zdůvodnění logiky jako místa zkoumání bytostných požadavků „pravého“ vědění a „pravé“ vědy, a tudíž jako místa stanovování norem, v souladu s nimiž může být budována věda vědomě zaměřená na stálou normativní správnost a vědomě zdůvodňující svoji metodu a teorii. Svou intencí je toto logické zdůvodnění veskrze zdůvodněním z čistých principů. Věda v platónském smyslu nechce tedy už být pouze naivní činností z čistě teoretického zájmu. Činí si nárok na to, že každý krok, který činí, principiálně zdůvodní v jeho správnosti, v jeho nutné platnosti. Původní smysl přitom tedy spočívá v tom, že fakticky uplatňované metodě a faktickému utváření vědy předchází a prakticky je řídí principiální logický náhled čerpaný z čisté ideje možného poznání a metody poznání vůbec, nikoli ale v tom, že by se za normu smělo vydávat faktum nějak v naivitě vyrostlé metody a vědy, když jde o správné formování vědeckého názoru.
Edmund Husserl – Formální a transcendentální logika
Žádné komentáře:
Okomentovat