Poznání, mysl a význam jsou součástí téhož světa, se kterým mají co do činění, a že mají být studovány ve stejném empirickém duchu, jakým jsou prodchnuty přírodní vědy.
W. V. O. Quine – Ontological relativity and other essays
Na tomto druhu naturalismu je skutečně podstatné to, že vede k naprostému odmítnutí filosofování „zevnitř subjektivity“, jaké se většině filosofů do té doby jevilo jako téměř samozřejmé východisko. Podstatná část filosofů od Descarta po Husserla totiž viděla jako klíčový filosofický problém právě otázku jak ze subjektivity vyjít do vnějšího světa (případně jak v průběhu takového vyjití neztratit onu jistotu poznání, kterou – podle nich – uvnitř subjektivity máme a která je, vyjdeme-li ven, ohrožena); Quinovi se však zdá, že filosofovat jinde, než ve „vnějším“ světě prostě nelze, že tam musíme filosofováním vždy již začíst (a tím vlastně přestává mít smysl o tomto světě uvažovat jako o vnějším – není tu žádný vnitřek, ze kterého bychom se na tento svět dívali jakoby okny).
Jaroslav Peregrin – Proč je Quine převratným filosofem?
Žádné komentáře:
Okomentovat