Prvním, s čím se žák při výuce fyziky setká, je zemská přitažlivost. Jestliže nadšeně čeká, že z učebnic doví, co je příčinou přitažlivosti, bude časem zklamán. Doví se jen jak, nikoli proč předměty padají. To není náhoda.
Zatímco Descartes zdůrazňoval důležitost logické úvahy podložené zkušeností, Galilei kladl důraz na měření, čímž navždy změnil povahu přírodních věd. Místo pátrání po skrytých „příčinách“ různých přírodních jevů, což bylo náplní vědy – lze-li to tak nazvat – od starověkého Řecka, hledal Galilei číselné vztahy mezi dvěma různými měřitelnými veličinami. Nepokoušel se například logicky vysvětlit, proč předmět padá, ale zjišťoval, jak se poloha předmětu mění s časem, po který předmět padá. (...) V současnosti jsme již tak zvyklí na zákony tohoto druhu, že snadno zapomínáme, že tento způsob náhledu na přírodní jevy je starý pouze 400 let a je v podstatě vykonstruovaný.
Keith Devlin – Jazyk matematiky
Žádné komentáře:
Okomentovat