„Krásné pocity plodí špatnou literaturu.“ „C’est avec les beaux sentiments que l‘ on fait la mauvaise littérature.“ Tento výrok André Gida neplatí pouze o literatuře, ještě mnohem spíše platí pro filosofii. Do filosofie nepatří ani ty nekrásnější pocity. Říká se, že pocity jsou něčím iracionálním, zatímco filosofie nejen že je něčím racionálním, nýbrž je vlastní strážkyní naší ratio. Tímto tvrzením jsme maně rozhodli něco o tom, co filosofie je. Svou odpovědí jsme již otázku předešli. Výpověď, že filosofie je záležitostí naší ratio, považuje se všeobecně za správnou. Snad ale tato výpověď odpovídá přece jen předčasně a unáhleně na otázku: Co je to – filosofie? Neboť proti této odpovědi můžeme ihned postavit nové otázky. Co je to – ratio, rozum? Kde a kdo rozhodl, co je ratio? Učinila se ratio sama paní filosofie? Jestliže „ano“, jakým právem? Jestliže „ne“, odkud se jí dostává tohoto příkazu a poslání? Bylo-li to, co platí za ratio, stanoveno teprve a pouze filosofií, vnitřním během jejích dějin, pak není radno vydávat filosofii předem za věc ratio. Jakmile však označení filosofie za racionální počínání uvedeme v pochybnost, bude právě tak možno pochybovat i o tom, zda filosofie patří do říše iracionálna. Neboť ten, kdo chce určovat filosofii jako záležitost iracionálna, činí racionálního kritériem, a to tak, že opět samozřejmě předpokládá, co je ratio.
Na druhé straně, poukážeme-li na možnost, že to, k čemu se filosofie vztahuje, doléhá na nás a dotýká se nás v naší bytnosti, mohlo by tomu být tak, že by tato afekce neměla vůbec nic společného s tím, co se obvykle nazývá afekty a pocity, zkrátka, co se nazývá iracionálnem.
Z toho, co bylo řečeno, plyne pro nás zprvu pouze toto: Odvážíme-li se započít rozhovor na téma „Co je to – filosofie?“, vyžaduje to vyšší stupeň obezřelosti.
Martin Heidegger – Co je to – filosofie?
Žádné komentáře:
Okomentovat