Démosthenénova řeč o správě financí

Tohle nelze přenášet k nám do současnosti, ale svádí to k tomu téměř neodolatelně.

A řeknu vám zcela otevřeně, co mě ze všeho nejvíce mrzelo. Ačkoli je tak mnoho významných a pěkných návrhů, nikdo si z toho nic nepamatuje, ale všichni si pamatují na dva oboly. Nemohou mít větší cenu než dva oboly, kdežto ostatní věci mají hodnotu perského krále, jestliže obec s takovým množstvím hoplítů, triér, koní a peněžních důchodů bude dobře spravována a připravena k boji.

Démosthenés - Řeč o správě financí

Jako nedávno (...) vnikli nějací lidé do pokladnice Parthenónu. Všichni řečníci pak prohlašovali, že demokracie se zhroutila, že již neplatí zákony a tak podobně. A přece, Athéňané, (...) ti, kteří to spáchali, zasluhovali trest smrti, ale demokracie se proto nehroutí. A opět, někdo ukradl vesla. „Bičovat, podrobit mučení“, volali všichni řečníci, „demokracie se hroutí.“ A co tvrdím já? Souhlasím s nimi v tom, že pachatel zaslouží trest smrti, ale proto se nehroutí demokracie. Jak se ale demokracie hroutí, o tom nikdo nemluví a otevřeně se nevyslovuje. Já to ale uvedu. Hroutí se, jestliže vy, Athéňané, jste špatně vedeni, ačkoli je vás mnoho, jste bez prostředků, bez výstroje, bez náležitého uspořádání a bez jednotného smýšlení, jestliže ani stratégos ani nikdo jiný se neohlíží na vaše hlasování a jestliže o tom nikdo nechce mluvit, neusiluje o nápravu a nepodniká nic, aby to skončilo.

 Démosthenés - Řeč o správě financí

Soukromě si z mužů, kteří spravovali nějaké obecní prostředky, jedni pořídili soukromé domy, které jsou nejen výstavnější než má většina občanů, ale honosnější než veřejné budovy, a druzí obdělávají skoupené pozemky o takové výměře, o jaké se jim nikdy ani nesnilo. Příčinou toho všeho je, že tehdy byl lid pánem a rozhodoval o všem a ostatní byli spokojeni s tím, že on každému přiděloval poctu, hodnost či nějakou odměnu. Nyní však naopak rozhodují o odměnách tito lidé a všechno se děje jejich prostřednictvím, kdežto lid upadl do postavení sluhy a přívěsku a vy jste spokojeni s tím, že přijímáte co vám oni přidělí. 

Démosthenés - Řeč o správě financí

Jirásek o jedné spiklenecké teorii

Tahle teorie je asi obecně známá a tohle podání znají všichni, kdo přečetli F. L. Věka alespoň na začátek druhého dílu.

"Zrušil robotu (...) Škoda že zemřel." (...)
"Nevěřte! To není pravda! Císař neumřel. Je živ, ale odvezli ho, pryč ho odvezli."
(...) Napjatě naslouchal jeho výkladu jako žádný z okolostojících, a když staroch udal nejasně a obrazně příčinu, proč prý císaře Josefa zavezli, dotkl se sedlákova ramene a optal se, odkud je.
"Z Poděbradská," odvětil staroch, nadzvedaje svou beranici na pozdrav neznámému pánovi.
"Pojďte se mnou; vidíte, tamhle –," a pán ukázal na policejního strážníka, jenž v plášti a v gamaších, maje šavli na řemeni přes
rameno zavěšenou a v ruce hůl s třapcem, blížil se směrem od Uhelného trhu.
"Měl byste oplétání, že tu na ulici kážete."
"Mluvím pravdu, jemnostpane–"

Alois Jirásek - F. L. Věk

Vakuum nebo plénum?

(...) V přírodě nemohou být dvě jednotlivé věci lišící se pouze numericky: zajisté totiž musí být udán důvod, proč jsou různé, který musí být čerpán z nějakého rozdílu v nich samých. (...) Prázdno není. Různé části prázdného prostoru by si totiž byly dokonale podobné, shodovaly by se a nemohly by být navzájem odlišeny, takže by se lišily pouze numericky, což je absurdní.

Gottfried Wilhelm Leibniz – Logicko-metafyzické principy

Má se matematika štítit metafyziky?

Newton v předmluvě ke svým Principům přírodní filosofie (poté co poznamenal, že geometrie z mechanických operacích, které postuluje, potřebuje popsat pouze dvě, a sice přímku a kruh) říká: Geometrie je hrdá na to, že s tak málem převzatým odjinud toho dokáže tolik. O metafyzice naproti tomu můžeme říci: Je zdrcena, že s tím vším, co ji čistá matematika nabízí toho dokáže tak málo. Toto málo je však něčím, co samotná matematika ve svém uplatnění na přírodní vědu nevyhnutelně potřebuje, a jelikož si od metafyziky nutně musí vypůjčovat, nesmí se tedy stydět za to, že bude viděna v její společnosti.

Immanuel Kant – Předmluva k metafyzickým základům přírodní vědy

Poincaré o vztahu eukleidovské geometrie a neeukleidovských geometrií

Tohle si musí každý vyřešit sám. Poincaré, kterého snad nikdo nemůže podezírat z povrchní znalosti této oblasti matematiky, to dělá takto:

[Volba geometrie] je jednoduše vedena zkušeností, přičemž zůstává svobodnou: vybíráme si tuto spíše než jinou geometrii ne proto, že je pravdivější, ale proto, že nám víc konvenuje . Ptát se, zda je Lobačevského geometrie pravdivější než Eukleidova, je absurdní stejně jako dotaz, zda je metrický systém pravdivý a systém yardů, stop a palců nepravdivý.

Henri Poincaré - On the Foundations of Geometry

Jorge L. Borges: Dva králové a dvě bludiště

Důvěryhodní lidé vyprávějí (Alláh však ví víc), že na počátku dní žil král Babylonských ostrovů, který shromáždil své stavitele a mágy a poručil jim vystavět tak složité a důvtipné bludiště, že ani nejmoudřejší mužové se neodvážili do něho vstoupit, a pokud do něho vstoupili, nadobro zabloudili. Stavba budila pohoršení, neboť vyvolávat zmatek i úžas přísluší Bohu, nikoli lidem. Jednou přišel k tomu královskému dvoru král Arabů. Babylonský král (aby se mohl vysmát prostoduchosti svého hosta) ho nechal vejít do bludiště, kde pak potupený a zmatený král bloudil až do soumraku. Tu prosil Boha o pomoc a nalezl dveře. Jeho ústa si ani v nejmenším nepostěžovala. Babylonskému králi však řekl, že v Arábii má lepší bludiště, a dá-li Bůh, jednoho dne mu je ukáže. Potom se vrátil do Arábie, svolal hejtmany i purkrabí a s velkým válečným štěstím zpustošil království babylonské. Pobořil hrady, pobil lidi a krále zajal. Připoutal ho na rychlého velblouda a odvezl do pouště. Jeli tři dny a potom mu řekl: "Ó vladaři času, jenž jsi podstatou a znamením doby! V Babylónii jsi mě chtěl nechat zahynout v bronzovém bludišti s mnohými schodišti, dveřmi a zdmi. Nyní se Všemohoucímu zlíbilo, abych ti ukázal své bludiště, v kterém není třeba stoupat po schodech, ani násilím otvírat dveře, ani procházet únavnými chodbami, ani chodit podél zdí, jež ti zastoupily cestu."

 Potom rozvázal králi pouta a zanechal ho uprostřed pouště, kde zemřel hladem a žízní. Věčná sláva Tomu, jenž neumírá.

Citát z Borgese

Neexistuje intelektuální čin, který by se nakonec nestal zbytečným. Filozofické učení působí zpočátku jako pravděpodobný popis světa. Léta plynou a z učení se stane pouhá kapitola, ne-li jen odstavec nebo jméno, v dějinách filozofie. V literatuře je tato pomíjivost ještě zřejmější. Don Quijote - řekl mi Menard - byl především příjemnou knihou. Teď je příležitostí k vlasteneckým přípitkům, ke gramatické nadutosti a k oplzlým luxusním vydáním. Sláva je možná nejhorší druh nepochopení. 

Jorge L. Borges - autor Quijota Pierre Menard

Jazyk, děti a jejich rodiče

Nikdy jsem doposud nepochyboval o tom, že hlavní roli v učení se jazyku u dětí hrají neustálé opravy a napomenutí, kterými rodiče špatně mluvící děti štědře zahrnují. Pinkerovi se však podařilo sémě pochybnosti ve mě zasadit.

Psycholožka Karin Stromswoldová předkládá zvlášť dramatický důkaz toho, že reakce rodičů nehrají rozhodující roli. Zabývala se chlapcem, který z neznámých neurologických důvodů nemohl mluvit, ale s velkým zájmem naslouchal souvětím a rozuměl jim. Když mu byly čtyři roky, Stromswoldobá si ověřovala jeho znalosti tvoření minulého času tak, že ho žádala, aby učil mluvit psí loutku. Měl dát pejskovi kost, bude-li mluvit správně, a kámen, splete-li se. Chlapec dával kosti za tvary heated, baked, showed a sewed a kameny za eated, taked a knowed. Spletl se pouze jednou, když dal pejskovi kost za goed; dopustil se podobné chyby jako normální děti. Chlapec a zřejmě i jiné děti přijdou na to, že hypergeneralizované tvary jsou nesprávné aniž by si všímali reakcí rodičů na své chyby.

Steven Pinker – Slova a pravidla

Zajímavé a docela důležité, i když jak říká jeden bonmot: jenom šarlatán dělá obecné pravidlo z jednoho příkladu. Poctivý vědec potřebuje pro tvorbu obecného pravidla příklady dva.

Kde sehnat hodně textu I.

Snad nejjednodušší způsob jak se dostat k textovému korpusu alespoň trochu uspokojivé velikost je stáhnout si anglickou Wikipedii. To je možné legálně a naráz na stránce http://dumps.wikimedia.org/enwiki/latest/. Ten pravý soubor je soubor enwiki-latest-pages-articles.xml.bz2. Po rozbalení obdržíme asi 42 GB velkou XML databázi. Dobrá rada: Odolejte pokušení soubor otevřít v prohlížeči XML souborů nebo v internetovém brouzdači. Pracuji na malém skriptu, který z XML udělá čistý text. To se trochu opozdí, ale nezapomenu na to.

Frege o hranici logiky a psychologie

Biologové běžně říkají, že nějací tvorové mají společný gen. Snad si ani neuvědomují, jak metafyzicky se vyjadřují. Gen nemají společný tak jako já mám společné schodiště se svými sousedy. Gen si nepůjčují jako Gorgony v jenom dřevním filmu společné oko. Každý má svou vlastní hmotu a gen tedy není nějaká molekula, ale molekula je jenom nosič genu. Zdá se mi, že tenhle háček zabraňuje tomu, aby evoluční teorie byla zcela převoditelná na chemii či fyziku. S myšlenkou, číslem a psychologií je to ještě složitější.

Uchopení (...) je přece také duševní pochod! Ano! Ale pochod, který leží na samé hranici duševního, a proto nemůže být z čistě psychologického hlediska nikdy dokonale pochopen, protože při tom do věci vstupuje něco, co již v vlastním smyslu není duševní: myšlenka; a snad je tento pochod tím nejtajemnějším ze všech. Ale právě proto, že je povahy duševní, nemusíme se o něj v logice starat. Stačí nám, že můžeme uchopit myšlenku a poznat ji jako pravdivou; jak se to odehrává je otázka sama pro sebe.

Gottlob Frege – Nachlass

Reálnost matematického poznání u Locka

17. století bylo úžasné, protože v něm bylo snadné psát takové věci a snadno takovým věcem věřit. Ale to už je dávno.

Nepochybuji o tom, že lze snadno potvrdit, že poznání, které máme o matematických pravdách, je nejen jistým, ale i reálným poznáním; a že to není pouhá prázdná vidina nic neříkajících bezvýznamných přízraků mozku; a přesto, chceme-li o něm uvažovat, přijdeme na to, že se týká pouze našich vlastních idejí. Matematik uvažuje o pravdě a vlastnostech příslušejících pravoúhelníku nebo kruhu pouze z toho hlediska, jak jsou ideje v jeho vlastní mysli. Vždyť je možné, že nikdy ani jedno ani druhé nenašel jako existující matematicky, tj. jako naprosto přesné, ve svém životě. Nicméně poznání, které má o libovolných pravdách nebo vlastnostech týkajících se kruhu nebo libovolného jiného matematického obrazce, je přesto pravdivé a nepochybné, i když budeme mít na mysli reálné existující věci; a to proto, že reálné věci nejsou brány v úvahu víc a významově nejsou zahrnovány žádnými takovými výroky jinak, než jak se věci shodují s oněmi předlohami v jeho mysli.

John Locke – Esej o lidském chápání

Cenzurováno

Za války byla kvalita zboží mizerná. K výrazným výjimkám patřil černý inkoust pro cenzory. Podařilo se mi rozluštit jen sousloví "demoktatická ústava" a pak pár izolovaných slov. Za protektorátu nebyla slova o spartském protektorátu uznána za neškodná. No, alespoň jedna moje kniha je na změny politické situace připravena.

Hranice světa a poznání

Ještě to stihnete. Datum pro přihlášení prodlouženo do 31. prosince

 

http://www.ums.zcu.cz/index.php

Jazyk a stroj 1

Chci vytvořit nějakou jednoduchou matematickou strukturu, která bude obsahovat nějakou užitečnou informaci o přirozeném jazyce. Tuto strukturu chci získat automaticky pokud možno bez toho, abych stroji příliš napovídal jak má struktura vypadat. První pokus jsem udělal takto: Vzal jsem několik gigabytů textu a našel jsem dvojce slov, které mají alespoň padesát stejných kontextů. Kontext je slovo nalevo a slovo napravo. Tak se najdou slova, která mají něco společného. Z těchto dvojic jsem dále vyškrtal ty dvojice, které obsahují slovo, které je ve více jak deseti dvojicích. Tak se odstraní slova, které se všude jen motají a nic užitečného neříkají. Výsledek jsem dal do grafu. Texty byly z internetu. Do češtiny se připletlo dost anglických textů, ale anglická slova si povídají jen sami mezi sebou a mezi česká slova se nepletou. Překvapilo mě, že i takhle jednoduchý algoritmus na takhle "nečistých" datech může udělat docela plantou práci. Je však potřeba vytvořit něco úctyhodnějšího, a proto bude mít tento příspěvek pokračování. Cizím nápadům a připomínkám je nebráním, takže přemýšlejte, co by se dalo udělat.

Miroslav Petříček uvažuje o matematice (a jednom matematikovi)

Líbí se mi, když někdo dovede říci něco nápaditějšího než "matematika je pro život užitečná, protože učí logickému myšlení". A ještě víc se mi líbí, když to někdo napíše do kulturní revue. Celé je to tady, takže jsem vybral jen pár slov.

Jednoduchá otázka dokáže rozbít pečlivě vybudovanou logickou stavbu, protože ta dosud jen předstírala, že stojí na solidních pilířích. Ale ty tam nejsou, nikdy nebyly a ani být nemohly. Matematika ukazuje problémy na rubu jistot. V rukou vystudovaného matematika, který pochopil, proč byla vynalezena, přesně ukazuje, co je na jistotách nepřesného. (...) hloupost se rodí z všeobecné shody, která si libuje v nepřesnostech. Zdánlivě naivní tázání tuto hloupost demaskuje a brání jejímu bujení.

Miroslav Petříček - O matematice