Nikdy jsem doposud nepochyboval o tom, že hlavní roli v učení se jazyku u dětí hrají neustálé opravy a napomenutí, kterými rodiče špatně mluvící děti štědře zahrnují. Pinkerovi se však podařilo sémě pochybnosti ve mě zasadit.
Psycholožka Karin Stromswoldová předkládá zvlášť dramatický důkaz toho, že reakce rodičů nehrají rozhodující roli. Zabývala se chlapcem, který z neznámých neurologických důvodů nemohl mluvit, ale s velkým zájmem naslouchal souvětím a rozuměl jim. Když mu byly čtyři roky, Stromswoldobá si ověřovala jeho znalosti tvoření minulého času tak, že ho žádala, aby učil mluvit psí loutku. Měl dát pejskovi kost, bude-li mluvit správně, a kámen, splete-li se. Chlapec dával kosti za tvary heated, baked, showed a sewed a kameny za eated, taked a knowed. Spletl se pouze jednou, když dal pejskovi kost za goed; dopustil se podobné chyby jako normální děti. Chlapec a zřejmě i jiné děti přijdou na to, že hypergeneralizované tvary jsou nesprávné aniž by si všímali reakcí rodičů na své chyby.
Steven Pinker – Slova a pravidla
Zajímavé a docela důležité, i když jak říká jeden bonmot: jenom šarlatán dělá obecné pravidlo z jednoho příkladu. Poctivý vědec potřebuje pro tvorbu obecného pravidla příklady dva.
Žádné komentáře:
Okomentovat