Kde se vzalo písmo?

(…) [J]e ovšem nutné zodpovědět jednu nezanedbatelnou otázku. Jak je možné, že všichni lidé v sobě mají zabudované zařízení pro čtení, když je písmo poměrně nedávným kulturním vynálezem? (…) Wallace nedokázal připsat lidský potenciál na vrub žádným přirozeným procesům v přírodě, a tak se dovolával nadpřirozené intervence: věřil, že tento potenciál implantoval do lidské psýchy Bůh.

Oliver Sacks - Zrak mysli

Wallecův problém je duševní zkrat, ale otázka zůstává.

Písmo jako kulturní nástroj se vyvíjelo v závislosti na tom, jakým tvarům dávaly bazálnětemporální neurony přednost. „Tvar písmen,“ píše Dehaene, „nepředstavuje náhodnou kulturní volbu. Mozek vytváří tak výrazná omezení pro vzhled účinného systému písma, že pro kulturní relativismus nezbývá velký prostor. Náš primátí mozek přijímá jen omezený soubor psaných tvarů.“ Vskutku elegantní řešení „Wallaceova problému“. Ukazuje totiž, že žádný problém neexistuje. Vznik psaní a čtení nelze považovat za bezprostřední evoluční adaptaci, ale závisí na plasticitě mozku a na skutečnosti, že i v rámci skromné délky života lidského jedince může zkušenost – zkušenostní selekce – působit stejně účinné změny jako přírodní výběr. Podle Darwina přírodní výběr nijak nebránil kulturnímu a individuálnímu rozvoji v měřítku stotisíckrát rychlejším než evoluční vývoj, ale právě naopak – připravil mu půdu. Jsme gramotní nikoliv v důsledku božského zásahu, ale v důsledku kulturní invence a kulturní selekce, jež umožňuje nové excelentní a tvořivé využití již dávno existujících neutrálních sklonů.

Oliver Sacks - Zrak mysli

Nevyvinul se tedy náš mozek, ale vyvinulo se písmo. Elegantní řešení to jistě je, ale tím spíš vzbuzuje pocit podvodu. Myslím, že neurology čeká v tomto směru ještě hodné výzkumů, protože tohle je nespíš jen velmi malá část řešení.