čtvrtek 19. dubna 2012

Kradení hudby

Potíž s odsouzením neplaceného kopírování hudby je ta, že dítě nebo mladý člověk, který nemá téměř žádné volné peníze, nutně potřebuje nasát do určitého věku co nejvíce hudby. Podobnou situaci řešil krádeží i Johann Sebastian Bach. Carl Philipp Emanuel Bach o svém otci píše:

Jeho zanícení a touha pokročit dále ho tudíž vedly k malému podvodu. Knížka ležela v uzamčené skříni se zamřížovaným dvířky. Protože dokázal prostrčit ruce mříží a sešit, jehož desky byly z pouhého papíru srolovati, vytahoval jej takto v noci, když všechno spalo, a nemaje světla, opisoval jej při svitu měsíce. Po šesti měsících úsilí byla hudba tato konečně jeho kořistí.
Christoph Wolff – Johann Sebastian Bach

Nutno dodat, že se na to nakonec přišlo a opis byl Johánkovi k jeho velkému zármutku zabaven. Inu, krást se nemá.

úterý 3. dubna 2012

Film Matrix - splátka dluhu

V seznamu klíčových slov, skrze které se lidé dostávají na můj blog, jsou výrazně zastoupena klíčová slova, jimiž lidé pátrají po vztahu onoho filmu a filosofie. Já jsem to jen tak odmávnul, protože mi o ten film nešlo. Jak si mnozí všimli, film Matrix není o platónově jeskyni a ani to není kartesiánská meditace a už vůbec to není transcendentálně-fenomenologický opus. Školská filosofie si na něm vyláme zuby, nebo, chcete-li, ho odmávne jako nesmysl (v čemž neshledávám rozdíl). Jsou ale i jiné myšlenkové proudy, které mají o něm co říci. Já je nebudu popisovat, protože jsou lidé, kteří to umějí lépe. Tedy jsou nahrávky hlasu jedné z nich:

Zuzana Marie Kostićová: Krize civilizace, hnutí New Age a svět spoutaný řádem,  Společnost, cesty do světa chaosu a hledání rovnováhy.

čtvrtek 29. března 2012

Coifiho vyznání

Aby bylo od začátku zcela jasno: Coifi – nejvyšší velekněz pohanských britů – změnil víru nepochybně z mocenských důvodů, a to, co následuje je jenom zaobalený pragmatismus. Má to ale jistou poetickou sílu. Proto jsem také raději překládal sám a trochu volněji.

‘Talis,’ inquiens, ‘mihi uidetur, rex, uita hominum praesens in terris, ad conparationem eius, quod nobis incertum est, temporis, quale cum te residente ad caenam cum ducibus ac ministris tuis tempore brumali, accenso quidem foco in medio, et calido effecto caenaculo, furentibus autem foris per omnia turbinibus hiemalium pluuiarum uel niuium, adueniens unus passerum domum citissime peruolauerit; qui cum per unum ostium ingrediens, mox per aliud exierit. Ipso quidem tempore, quo intus est, hiemis tempestate non tangitur, sed tamen paruissimo spatio serenitatis ad momentum excurso, mox de hieme in hiemem regrediens, tuis oculis elabitur. Ita haec uita hominum ad modicum apparet; quid autem sequatur, quidue praecesserit, prorsus ignoramus. Unde si haec noua doctrina certius aliquid attulit, merito esse sequenda uidetur.’
VENERABILIS BEDA PRESBYTER – HISTORIAM ECCLESIASTICAM GENTIS ANGLORUM

Králi, život člověka nyní zde na zemi mi oproti životu v časech, který je nám neznámý, připadá jako let vrabce, který v zimním nečase zalétne do jídelny, v níž večeříš se svými veliteli a služebníky, v níž uprostřed hoří oheň a v níž je příjemné teplo zatímco venku bijí poryvy zimních dešťů nebo sněhových bouří. A sotva ten vrabec vlétne jedním vchodem, vzápětí vylétne pryč vchodem druhým. Vevnitř necítí nepohodu zimního nečasu, ale kratičký příjemný čas mu pomine a on se ztratí z oči do zimy. Tak nějak vypadá lidský život. Nevíme vůbec, co jednou bude, ani co bylo před tím. Proto přinese-li ono nové učení něco jistějšího, měli bychom je jistě následovat.
Beda Ctihodný – Církevní dějiny národa Anglů 

neděle 4. března 2012

Seneca o klamných úsudcích

Vždy, když slyším nějaký rychlý, tvrdý a pohrdlivý odsudek něčeho, co samo o sobě naprosto není žádným zločinem, říkám si, kolik příčin asi leží vně takového soudce a kolik bolavých míst, které si takto léčí, je spíše v jeho nitru. Abych nalezl nějaké příklady, není potřeba číst starověké knihy. Takových současných příkladů se najde v mnoho a i v češtině. Ale v zájmu dobrého vkusu je dobré po starověké knize sáhnout. I u Seneky se lze setkat s mírnou a zřejmě zcela neškodnou obdobou toho, o čem jsem psal v minulých větách. Je znát, že Seneku neschopnost myšlení vyhnout se záludnostem dost trápila. A vypořádal se s tím takto:

Hoc, Lucili virorum optime, mihi ab istis subtilibus praecipi malo, quid amico praestare debeam, quid homini, quam quot modis 'amicus' dicatur, et 'homo' quam multa significet. In diversum ecce sapientia et stultitia discedunt! cui accedo? in utram ire partem iubes? Illi homo pro amico est, huic amicus non est pro homine; ille amicum sibi parat, hic se amico: tu mihi verba distorques et syllabas digeris. Scilicet nisi interrogationes vaferrimas struxero et conclusione falsa a vero nascens mendacium adstrinxero, non potero a fugiendis petenda secernere. Pudet me: in re tam seria senes ludimus. 'Mus syllaba est; mus autem caseum rodit; syllaba ergo caseum rodit.' Puta nunc me istuc non posse solvere: quod mihi ex ista inscientia periculum imminet? quod incommodum? Sine dubio verendum est ne quando in muscipulo syllabas capiam, aut ne quando, si neglegentior fuero, caseum liber comedat. Nisi forte illa acutior est collectio: 'mus syllaba est; syllaba autem caseum non rodit; mus ergo caseum non rodit'. O pueriles ineptias! in hoc supercilia subduximus? in hoc barbam demisimus? hoc est quod tristes docemus et pallidi? (...) Quantum potes ergo, mi Lucili, reduc te ab istis exceptionibus et praescriptionibus philosophorum: aperta decent et simplicia bonitatem. Etiam si multum superesset aetatis, parce dispensandum erat ut sufficeret necessariis: nunc quae dementia est supervacua discere in tanta temporis egestate! Vale.
SENECA – EPISTULARUM MORALIUM AD LUCILIUM, LIBER QUINTUS

Lucilie, nejlepší ze všech lidí, přál bych si, aby mě tihle mudrlanti raději poučili o tom, jaké jsou mé povinnosti k příteli, jaké k člověku, než o tom, kolika způsoby se řekne „přítel“ a kolik různých významů má slovo „člověk“. Hle moudrost a hloupost se rozcházejí opačnými směry; ke které se mám přidat? Jednomu je člověk přítelem, druhému není člověkem. Jeden naváže přátelství kvůli sobě, druhý kvůli příteli. A ty mi tady překrucuješ slova a počítáš slabiky. Zřejmě nebudu-li sestavovat záludné sylogismy a neodvodím klamným závěrem z pravdy lež, nebudu umět rozlišit věci žádoucí od těch, jimž je třeba se vyhýbat. Je mi hanba, že si v našem věku hrajeme, když jde o věci tak vážné. „Myš je slabika; myš hryže sýr; slabika tedy hryže sýr.“ Představ si teď, že tohle nedokážu rozmotat. Jaké nebezpečí mi hrozí z této neschopnosti? Jaká škoda? Bezpochyby se musím bát, že jednou chytím do pasti slabiky nebo že mi jednou knížka sní sýr, nedám-li si pozor. Ledaže je vtipnější tento úsudek: „Myš je slabika; slabika nehryže sýr; myš tedy nehryže sýr.“ To jsou ale dětinské hlouposti! Nad tím vraštíš čelo? Kvůli tomu jsme si nechali narůst dlouhé vousy? Tomu se učíme se zasmušilou tváří? (...) Můj drahý Lucilie, pokud ti to je možné, drž se stranou takovýchto úskoků a předpisů filosofů, Dobru sluší otevřenost a prostota. I kdyby zbývalo ještě mnoho let života, je třeba nakládat s nimi šetrně, aby stačila na věci nezbytné. Jaké je to šílenství učit se teď, když je málo času, věci zbytečné! – Buď zdráv!
Seneca – Listy Luciliovi (48)

úterý 28. února 2012

Univerzální korekční předzesilovač

Po čase zase jedna drobná recenze. Snad někomu pomůže. Zkusil jsem knihu NF zesilovače 1. – Předzesilovaže, jejímž autorem je Zdeněk Kotisa, a jal jsem se stavět „Univerzální korekční předzesilovač“ pro elektrickou kytaru. Nejdřív bylo potřeba udělat zdroj. V rozpisu byly keramické kondenzátory 100 mikrofaradů, což je vyložená chyba a přijdete na to hned (má tam být nano). To, že stabilizátor 7915 je omylem nakreslen obráceně mi už dalo trochu zabrat. V samotném korekčním zesilovači v návrhu tištěných spojů je další chyba. Záporný pól a zem jsou přímo spojeny do zkratu. Naštěstí patnácti volty nic nezapálíte a vrtačkou se dá tištěný spoj opravit (přerušte spoj pod druhým švábem). Nakonec to sice hraje, ale tři fatální chyby na jeden návod je trochu moc. Možná, že doporučovaná zapojení jsou dobrá, ale rozhodně nejsou vyzkoušená.

pondělí 20. února 2012

Jung o intelektu a duchovnosti

Zabývat se věcmi o jakých psal Jung znamená rozčílit přinejmenším jedno občanské sdružení s pravopisnou chybou v adrese svého webu. To však není jediný důvod, proč stojí za to to udělat.

Náš intelekt podal nesmírné výkony, zatímco náš duchovní dům se rozpadl. Jsme hluboce přesvědčeni, že ani s nejnovějším a největším zrcadlovým dalekohledem, který se staví v Americe, neobjevíme za nejvzdálenější hvězdnou mlhovinou empyreum, ono ohnivé nebe, sídlo bohů a světového pohybu, a víme, že náš pohled bude zoufale bloudit mrtvým prázdnem nezměrných dálek. A nezlepší se to, ani když nám matematická fyzika odhalí svět nekonečně malého. Nakonec vyhrabeme moudrost všech dob a národů a zjistíme, že vše, co je nejdražší a nejcennější, je již dávno řečeno nejkrásnějším jazykem. Natahujeme po tom ruce jako lačné děti a domníváme se, že když to uchopíme, pak to také máme. Avšak to, co člověk má, již neplatí, a ruce se natahováním unaví, jelikož bohatství leží všude, kam až zrak dohlédne. Z veškerého toho vlastnictví se stává voda a nejeden čarodějův učeň se v těchto vodách, které sám přivolal, nakonec utopí, pokud předtím nepropadl spasitelskému bludu, že tato moudrost je dobrá a tamta špatná. Z těchto adeptů pocházejí oni úzkost budící nemocní, jež věří, že mají prorocké poslání. Neboť umělým oddělením pravé a falešné moudrosti vzniká takové napětí duše a z něj taková osamělost a náruživost jako u morfinisty, který stále doufá, že nalezne společníky ve své neřesti.
 C. G. Jung - O archetypech kolektivního nevědomí

úterý 14. února 2012

O slepotě vůči černým labutím

Taleb chce ve své knize ukázat, že vinou svých vědátorských teorií slepneme před nepravděpodobnými událostmi, které ovšem nadmíru pravděpodobně přijdou, a že praktičtí lidé se zdravým rozumem jsou tudíž mnohem hodnotnější než školometi. Ale říká to dosti divně.

NNT (that is, me): Assume that a coin is fair, i.e., has an equal probability of coming up heads or tails when flipped. I flip it nineny-nine times and get heads each time. What are the odds of my getting tails on my next throw?
Dr. John: Trivial question. One half, of course, since you are assuming 50 percent odds for each and independence between draws.
NNT:  What do you say Fat Tony?
Fat Tony:  I'd say no more than one percent, of course.
NNT: Why so?  I gave you the initial assumption of a fair coin, meaning that it was 50 percent either way.
Fat Tony:  You are either full of crap or a pure sucker to buy that "50 pehcent" business. The coin gotta be loaded. It can't be a fair game. (Translation: It is far more likely that your assumptions about the fairness are wrong than the coin delivering ninety-nine heads in ninety-nine throws.)
NNT: But Dr. John said 50 percent.
Fat Tony (whispering in my ear):  I know these guys with the nerd examples from my bank days. They think way too slow. And they are too commoditized. You can take them for a ride.
Nassim Nicholas Taleb - The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable

Kdo zde neuznává, že nepravděpodobná událost může nastat, a kdo to připouští? Ale třeba Tomáš Sedláček označuje Černou labuť za pronikavou a hlubokou knihu. Jen nevím proč. Neumím říct, jestli Sedláčkova kniha Ekonomie dobra a zla by šla sama o sobě označit za pronikavou a hlubokou. Ve srovnání s Talebem však rozhodně ano. Mimochodem, něco podobného jako citovaná ukázka můžeme najít i u Pratchetta. Je dokonce možné, že je to i relevantnější:

"Well," said Ponder, gratified at the attention, "it appears that there was this man, right, who had to choose between going through two doors, apparently, and the guard on one door always told the truth and the guard on the other door always told a lie, and the thing was, behind one door was certain death, and behind the other door was freedom, and he didn't know which guard was which, and he could only ask them one question and so: what did he ask?"
The coach bounced over a pothole. The Librarian turned over in his sleep.
"Sounds like Psychotic Lord Hargon of Quirm to me," said Ridcully, after a while.
"That's right," said Casanunda. "He was a devil for jokes like that. How many students can you get in an Iron Maiden, that kind of thing."
"So this was at his place, then, was it?" said Ridcully.
"What? I don't know," said Ponder.
"Why not? You seem to know all about it."
"I don't think it was anywhere. It's a puzzle."
"Hang on," said Casanunda, "I think I've worked it out. One question, right?"
"Yes," said Ponder, relieved.
"And he can ask either guard?"
"Yes."
"Oh, right. Well, in that case he goes up to the smallest guard and says, Tell me which is the door to freedom if you don't want to see the colour of your kidneys and incidentally I'm walking through it behind you, so if you're trying for the Mr. Clever Award just remember who's going through it first.'"
"No, no, no!"
"Sounds logical to me," said Ridcully "Very good thinking."
Terry Pratchett - Lords and Ladies

pondělí 6. února 2012

Černé Indie

Líbila se mi rozhlasová hra Přízrak Dochartovy šachty a jal jsem se číst původní knihu Černé Indie. Zaujalo mě mj., s jakou perspektivou končilo 19. století.

Vzhledem ke stoupající spotřebě kamenného uhlí bude podle nejnovějších výpočtů nerostné palivo vyčerpáno ve Francii za 1140 let, v Anglii za 800 let, v Belgii za 750 let a v Německu za 300 let. Americká uhelná ložiska by při roční těžbě 500 milionů tun mohla vystačit na 6000 let.
Jules Verne - Černé Indie

pátek 3. února 2012

Další spouštěč úloh

Tentokrát paralelně. Úkolem je pustit graf úloh, kde jednotlivé větve mají běžet paralelně. Používám zde jen python s balíčkem multiprocessing, což má svůj důvod. Multiprocessing funguje na jedničku (bez hvězdičky), ale procesu nedovoluje paralelně pouštět další procesy. Pokusíte-li se o to přesto, odmění Vás python tímto hlášením ve stylu fantasy románů: "daemonic processes are not allowed to have children". To ale nevadí, protože každý orientovaný graf bez cyklů lze dekomponovat na jednotlivé větve. A přesně to dělám v přiloženém skriptu. Skript pouští tento graf úloh:



Procedura job(x) trvá x sekund. Celý graf úloh by měl trvat 12 sekund, a také trvá. Ale nejsem spokojen s cyklem, který procesy pouští, protože neumím čekat na první konec nějakého procesu jinak než pomocí timoutu. Předpokládám, že jednotlivé úlohy trvají alespoň minuty, ale spíš hodiny, takže to tolik nevadí, ale není to čisté řešení a nelíbí se mi. 

 # -*- coding: cp1250 -*-  
 import sys  
 import copy  
 from multiprocessing import Process, Pool, Lock, Manager, Queue  
 def decompose(bash, reservedIDs = [0], parentsConditions = [0]):  
  processes = []  
  process = None  
  conditions = copy.copy(parentsConditions)  
  for i in range(len(bash)):  
   command = bash[i][0]  
   if command == "branch":  
    conditions2 = copy.copy(conditions)  
    for j in range(len(bash[i][1])):  
     for subprocess in decompose(bash[i][1][j], reservedIDs, conditions2):  
      processes.append(subprocess)  
      conditions.append(subprocess["ID"])  
    process = None  
   else:  
    if process == None:  
     processID = max(reservedIDs) + 1  
     reservedIDs.append(processID)  
     process = {  
      "ID": processID,  
      "bash": [],  
      "conditions": copy.copy(list(set(conditions)))  
     }  
     processes.append(process)  
     conditions.append(processID)  
    process["bash"].append(bash[i])     
  return processes  
 def doDecomposedBash(bash, jobs):  
  for [command, argument] in bash:  
   jobs[command](*argument)  
 def job(t):  
  print "Doing some staff ..."  
  import time  
  time.sleep(t)  
  print "... done (%f sec)." % t  
 if __name__ == "__main__":  
  manager = Manager()  
  jobs = {  
   "job": job,  
  }  
  enviroment = manager.dict()  
  bash = [  
   ["branch",  
    [  
     [  
      ["job", [1.0]],  
      ["branch",  
       [  
        [  
         ["job", [2.0]],  
        ],  
        [  
         ["job", [3.0]],  
        ],  
       ],  
      ],  
      ["job", [4.0]],  
     ],  
     [  
      ["job", [5.0]],  
      ["branch",  
       [  
        [  
         ["job", [6.0]],  
        ],  
        [  
         ["job", [7.0]],  
        ],  
       ],  
      ],  
     ],  
    ],  
   ],  
  ]  
  processes = decompose(bash)  
  for process in processes:  
   process["process"] = Process(target = doDecomposedBash, args = (process["bash"], jobs))  
   process["state"] = "waiting"  
  closedProcesses = {0: 1}   
  # starting processes  
  while True:  
   theEnd = True  
   for process in processes:  
    if process["state"] == "running" and not process["process"].is_alive():  
     process["state"] = "closed"  
    if process["state"] == "closed":  
     closedProcesses[process["ID"]] = 1  
    else:  
     theEnd = False  
   if theEnd:  
    break  
   for process in processes:  
    if process["state"] == "waiting":  
     run = True  
     for condition in process["conditions"]:  
      if not condition in closedProcesses:  
       run = False  
     if run:  
      process["state"] = "running"  
      process["process"].start()  
   for process in processes:  
    if process["state"] == "running":  
     process["process"].join(0.01)  
     break       
   # All processes are done now.  

čtvrtek 2. února 2012

Jung o neplodnosti theosofie (a také materialismu)

Existuje však ještě jiná forma negativního myšlení, kterou bychom asi sotva na první pohled jako takovou rozeznali, a to je teosofické myšlení, které se dnes rapidně šíří ve všech světadílech patrně jako projev reakce na materialismus právě minulé epochy. Teosofické myšlení není zdánlivě nijak reduktivní, nýbrž vše povyšuje na transcendentní ideje objímající celý svět. Například sen už není skromným snem, nýbrž zážitkem na „jiné rovině“. Zatím ještě nevysvětlitelný fakt telepatie se vysvětluje velmi jednoduše „vibracemi“, které se šíří od jednoho člověka k druhému. Běžná neurotická porucha je vysvětlena velmi jednoduše tím, že se něco přihodilo „astrálnímu tělu“. Určité antropologické zvláštnosti obyvatel pobřeží Atlantiku se snadno vysvětlí zánikem Atlantidy atd. Stačí jen otevřít nějakou teosofickou knihu, abychom byli přemoženi a zdrceni poznáním, že vše je už vysvětleno a že tato „duchovní věda“ nezůstavila už vlastně vůbec žádnou záhadu. Tento druh myšlení je v podstatě právě tak negativní jako materialistické myšlení. Chápe-li materialistické myšlení psychologii jako chemické změny gangliových buněk nebo jako natahování a smršťování buněčných výběžků či jako vnitřní sekreci, je to právě tak pověrčivé jako teosofie. Jediný rozdíl spočívá v tom, že materialismus redukuje na nám běžnou fyziologii, zatímco teosofie vše převádí na pojmy indické metafyziky. Zredukujeme-li sen na přeplněný žaludek, není tím sen přesto vysvětlen, a vysvětlujeme-li telepatii jako „vibraci“, je tím řečeno právě tak málo. Neboť co je „vibrace“? Oba způsoby vysvětlování jsou nejen impotentní, ale jsou rovněž destruktivní, poněvadž brání opravdovému zkoumání problému tím, že zdánlivým vysvětlením odvádějí zájem od věci a věnují ho v prvním případě žaludku a v druhém případě imaginárním vibracím. Oba způsoby myšlení jsou sterilní a sterilizující. Negativní kvalita pochází z toho, že toto myšlení je tak nepopsatelně pohodlné a levné, tj. chudé na plodivou a tvůrčí energii. Je to myšlení ve vleku jiných funkcí.
C. G. Jung - Obecný popis typů

úterý 31. ledna 2012

Jak se mohlo stát, že poezie byla pokládána za součást logiky

Averroes neumí řecky, s námahou rozumí syrštině a Aristotela čte v arabském překladu z 10. století, který byl pořízen právě ze syrské verze. (...) Zkusme si představit, co vlastně mohl latinský čtenář pochopit z Aristotela, vycházel-li z překladu, který Hermann Němec pořídil z arabského textu, který se zase snažil porozumět syrskému překladu neznámého textu řeckého (...) Jak se zdá, Averroes má smysl pro tematiku metafory. Mluví o ní hned na začátku svého komentáře, jakkoli Aristotelés o ní na tomto místě nic neříká a pojednává pouze o napodobování. Pro Averroa jsou básnické skladby napodobující, pokud srovnávají jednu věc s druhou, a uvádí příklady, kdy se něco napodobuje „jako by“ to bylo něco jiného. (...) Zmiňuje však případy „nahrazování“, obecného procesu, jehož druhy jsou metafora a metonymie. U metafory mluví o čtyřčlenném vztahu. Právě v těchto souvislostech pronáší také tvrzení, jež je v arabské filosofii obecně rozšířeno a jež bude mít značný vliv na filosofii latinskou, totiž, že poezie náleží do umění logiky.
Umberto Eco – Od stromu k labyrintu

sobota 28. ledna 2012

Seneca o svém vegetariánství

Nejsem sice vegetarián, ale znám vegetariány a viděl jsem, jak téměř vždy proti sobě vyvolají útok. Zřejmě je za tím pocit ohrožení pramenící z poznání, že knedlozelovepřismus, který není snadné opustit, nemusí být jediným a správným způsobem života. A to znejišťuje a ubírá trochu sebelásky. Dobré téma pro psychologa. Ani v antickém světě nebyl vztah vegetariánu a karnivorů zcela nepodobný výše popsanému.

His ego instinctus abstinere animalibus coepi, et anno peracto non tantum facilis erat mihi consuetudo sed dulcis. Agitatiorem mihi animum esse credebam nec tibi hodie adfirmaverim an fuerit. Quaeris quomodo desierim? In primum Tiberii Caesaris principatum iuventae tempus inciderat: alienigenatum sacra movebantur et inter argumenta superstitionis ponebatur quorundam animalium abstinentia. Patre itaque meo rogante, qui non calumniam timebat sed philosophiam oderat, ad pristinam consuetudinem redii; nec difficulter mihi ut inciperem melius cenare persuasit.
 Lucius Annaeus Seneca – Epistulae morales ad Lucilium (CVIII)

Pod vlivem těchto názorů jsem se stal vegetariánem a po roce mi tento způsob života byl nejen snadný, ale i příjemný. Zdálo se mi, že můj duch je čilejší; dnes bych však nemohl tvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Chceš vědět, jak jsem se toho zvyku nakonec vzdal? Doba mého mládí spadala do prvních let vlády Tiberia Caesara. Tenkrát byly z Říma vyháněni cizí náboženské kulty a nejíst maso některých zvířat bylo považováno za jeden z důkazů pověry. Na žádost svého otce, který se nebál falešného obvinění, ale měl odpor k filosofii, jsem se proto vrátil k starému zvyku. Bez potíží se mu podařilo přesvědčit mě, abych jedl lépe.
Lucius Annaeus Seneca – Listy Luciliovi