Averroes neumí řecky, s námahou rozumí syrštině a Aristotela čte v arabském překladu z 10. století, který byl pořízen právě ze syrské verze. (...) Zkusme si představit, co vlastně mohl latinský čtenář pochopit z Aristotela, vycházel-li z překladu, který Hermann Němec pořídil z arabského textu, který se zase snažil porozumět syrskému překladu neznámého textu řeckého (...) Jak se zdá, Averroes má smysl pro tematiku metafory. Mluví o ní hned na začátku svého komentáře, jakkoli Aristotelés o ní na tomto místě nic neříká a pojednává pouze o napodobování. Pro Averroa jsou básnické skladby napodobující, pokud srovnávají jednu věc s druhou, a uvádí příklady, kdy se něco napodobuje „jako by“ to bylo něco jiného. (...) Zmiňuje však případy „nahrazování“, obecného procesu, jehož druhy jsou metafora a metonymie. U metafory mluví o čtyřčlenném vztahu. Právě v těchto souvislostech pronáší také tvrzení, jež je v arabské filosofii obecně rozšířeno a jež bude mít značný vliv na filosofii latinskou, totiž, že poezie náleží do umění logiky.
Umberto Eco – Od stromu k labyrintu
Žádné komentáře:
Okomentovat