Radost z toho, že se něco velkého děje není asi nic neznámého. Zvlášť v mizérii. Myslím, že právě tohle je pohon všech apokalyptických příběhů.
Bankovní prázdniny vyvolaly u lidí stejnou reakci, jakou by u dětí vyvolala zpráva, že právě vyhořela škola. Herec Will Rogers shledal „národ sjednocený a šťastný, spojený stejným problémem“. Antropoložka Ruth Benedictová zaznamenala „velkou dávku radosti“. Novinářka Mary Vorseová pozorovala dokonce euforii, kterou připsala „pocitu úlevy, že to nejhorší je za námi“. A zbrusu nový ministr financí Woodin druhý den oznámil dobrou zprávu: „Jsme na dně,“ řekl reportérům. „Už nemůžeme padnout hlouběji.“ Amerika kvůli tomu málem jásala. Po čtyři hrozné roky si dělala starosti o peníze. A teď, když nebyly, všichni se octli na jedné lodi. „Lidé se šeky mají nyní stejně peněz jako lidé bez šeků,“ smál se jeden rozhlasový bavič.
Milan Vodička - Den, kdy došly prachy
Žádné komentáře:
Okomentovat