Radost z konce

Radost z toho, že se něco velkého děje není asi nic neznámého. Zvlášť v mizérii. Myslím, že právě tohle je pohon všech apokalyptických příběhů.

Bankovní prázdniny vyvolaly u lidí stejnou reakci, jakou by u dětí vyvolala zpráva, že právě vyhořela škola. Herec Will Rogers shledal „národ sjednocený a šťastný, spojený stejným problémem“. Antropoložka Ruth Benedictová zaznamenala „velkou dávku radosti“. Novinářka Mary Vorseová pozorovala dokonce euforii, kterou připsala „pocitu úlevy, že to nejhorší je za námi“. A zbrusu nový ministr financí Woodin druhý den oznámil dobrou zprávu: „Jsme na dně,“ řekl reportérům. „Už nemůžeme padnout hlouběji.“ Amerika kvůli tomu málem jásala. Po čtyři hrozné roky si dělala starosti o peníze. A teď, když nebyly, všichni se octli na jedné lodi. „Lidé se šeky mají nyní stejně peněz jako lidé bez šeků,“ smál se jeden rozhlasový bavič.

Milan Vodička - Den, kdy došly prachy

K čemu je starověká moudrost

Nemám rád frázi o tom, že v textech klasiků je léty prověřená moudrost. To je pravda jen zcela výjimečně. Přesto má smysl číst texty, které se k těmto výjimkám přiřadit nedají. Lukáš Zádrapa o Chan-Fej-C’ovi píše, že …

… Může posloužit jako zrcadlo nastavené především některým současným společenským a politickým teoriím, které se vyznačují podobně jednoduchou, byť na první pohled nerozrušitelnou logiku selského rozumu a stejně patologicky jednostranným a plochým, ba přímo příslovečně jednorozměrným pojetím člověka, společnosti a světa vůbec. Vypjatý důraz na praktický užitek a hmotný zisk, ekonomický redukcionismus, oslava moci a monolitického řádu, posedlost normami všeho druhu, vláda “objektivních” expertů, představa společnosti jako džungle plné nesmiřitelných soupeřících zvířat, strach z nezávislého myšlení a nenávistně protiintelektuálské postoje - to vše se v něm odráží, ukazuje se v nových souvislostech a nabádá nás k zamyšlení, zda bychom v takové společnosti chtěli žít a zda jsme podobné úvahy už někde neslyšeli.

Lukáš Zádrapa - Chan-Fej-C’, SV I.

Největším nepřítelem učence jsou učenci s opačným názorem.

A učenci přitom mají svou vlastní hlavu a pěstují soukromou učenost, přebývají v jeskyních a skrývají se v jamách, uchylujíce se do ústraní, aby se nořili do svých úvah. V závažnějších případech pak odsuzují dnešní svět a v méně závažných případech matou poddané.

Chan-Fej-C’ - Opačné působení

Učenci jsou nebezpeční, protože vkládají do hlav špatné věci.

Učenci dnes všichni přednášejí chvalozpěvy z knih, aniž by pořádně zkoumali dnešní skutečnost, pravíce: “Nemá-li vrchnost laskavou péči o lid a daně jsou neustále vysoké, nedostává se prostředků a poddaní jsou rozlobeni na vrchnost. Proto je podnebesí ve zmatcích.” … Tito lidé se ale mýlí říkají-li toto. Obecně vzato, pokud vládce zvolí přístup přísného trestání, udělá tak určitě až poté, co lidu zajistil dostatek. Třebaže lidé měli dostatek prostředků a bylo o ně s láskou pečováno, nebyli spořádaní, když byly tresty lehké.

Chan-Fej-C’ - Šestero protimluvů

Následující odstavec se mi docela líbí.

Jeden člověk ze Sung pracoval na poli, uprostřed něhož byl pařez. Běžel tudy zajíc a narazil do pařezu, zlomil si vaz a byl na místě mrtvý. Načež ten člověk odložil rýč a hlídal pařez doufaje, že chytne dalšího zajíce. Dalšího zajíce však chytnout nedokázal a v Sung byl všem na posměch. Snažit se spravovat dnešní lid politikou předešlých králů je stejně jako takové hlídání pařezu.

Chan-Fej-C’ - Patero škůdců