Langton o architektuře počítače a mozku

Umělá inteligence je zatím jen muzeem nezdarů. Zda se z této „alchymie“ s vysokými cíli stane přízemnější, skromnější, ale užitečnější „chemie“, nebo zda nalezne svůj kámen mudrců, si netroufám prorokovat. Jsou lidé dávající přednost druhé možnosti a dokonce ukazují přibližné obrysy kamene mudrců. 

Když byla umělá inteligence ještě v plenkách, výzkumníci předpokládali, že k pochopení inteligence je nejdůležitější věcí to, že mozek je univerzální počítač. Jeho paralelní distribuovaná architektura byla považovaná za pouhý výsledek bizarní cesty, jíž se příroda musela vydat, aby univerzální počítač vytvořila. Jelikož víme, že všechny univerzální počítače jsou si ve výpočetní síle v principu rovné, domnívali jsme se, že dokážeme ignorovat architekturu mozku a dostat inteligentní software běžící na nově vytvořených univerzálních počítačích s architekturou zcela odlišnou. Jenže já se domnívám, že právě rozdíl v této architektuře je zcela zásadní věc. Námi vytvořené počítače zahrnují centrální řízení, které pracuje podle souboru pravidel z vyšších úrovní, zatímco mozek žádné takové centrum nemá a funguje velmi distribuovaným paralelním způsobem zdola.

Christopher G. Langton – Dynamický obrazec 

Přísně vzato je Langtonova argumentace chybná, protože jakýkoli paralelní systém lze simulovat na přísně „sériovém“ počítači, ale předpokládám, že Langton mluvil spíše o tom, jakým způsobem počítače programujeme, tj. mínil rozdíl mezi horizontální strukturou, jakou mají v oblibě programátoři, a vertikální strukturou, která se líbí přírodě.

Informace a gen

Evoluční biologové si neuvědomili, že pracují se dvěma víceméně neslučitelnými sférami – informací a látkou. (...) Tyto dvě oblasti nebudou nikdy propojeny tak, jak se to obvykle rozumí slovem „redukcionismus“. (...) Informace nemá hmotnost ani náboj, ani délku a šířku měřitelnou v milimetrech. Stejně tak v látce nenalézáme bajty. Nic na zlatě nemůžeme měřit na tolik a tolik bajtů. U zlata nehledejte redundanci, spolehlivost přenosu či jiné vlastnosti, které užíváme v souvislosti s informací. Nedostatek společných popisných znaků tak činí z hmoty a informace dvě odlišné oblasti existence, o nichž je třeba diskutovat odděleně v přiměřených pojmech. Gen je tedy balíček informace, žádný objekt. (...) Molekula DNA je médiem, není samotnou zprávou.

George C. Williams –Balíček informací

Telegrafní sloup nepochybně postrádá některé důležité vlastnosti zvířete a vykazuje některé rysy rostliny. Bylo ale pošetilé čekat, až rozkvete. Stejně tak je pošetilé ptát se, kdo koho a o čem pomocí genu informuje. Dawkins jde na to jinak:

V případě počítače vysvětluje software nejvyšší hierarchické úrovně – jako třeba Word od Microsoftu – na základě softwaru stojícího o úroveň níž, což budou procedury a podprogramy, jejichž fungování pak vysvětlíme s použitím toho, co stojí o další úroveň níže. Projdeme úrovní strojových kódů, až se dostaneme k polovodičovým čipům, a ty pak vysvětlíme pomocí fyziky. Právě tento způsob pěkně krok po kroku (...) je správným způsobem, jak by věda měla postupovat. (...) Je poctivé přiznat, že gen je abstraktní pojem. Na jedné z úrovní představuje úsek DNA.

 Richard Dawkins – Stroj na přežití

Věc jako kámen chápeme trochu jinak než věc jako dokument Wordu. Proto jeden a ten samý dokument může být na dvou počítačích. To, že počítače mají spoustu úrovní, v tom nehraje roli.

Hovory s T. G. Masarykem

Nejen nedávný figurkovitý poradce, ale i sám prezident se neoznačil za evolucionistu. To ale byla jiná doba a v tom, že ‘o vzniku druhů ještě nic nevíme‘, měl pravdu. Např. do objevu DNA byla ještě dlouhá míle.

Jako laik si z toho vybírám to poučení, že o skutečném vzniku druhů, respektive druhů nových, vědecky ještě nic nevíme. Po mém rozumu je darwinistu jedna z forem historicismu a relativismu, proti kterému jsem vždycky hájil realistu. Nevěřím, že se, jak to chce Haeckel, množství živočichů vyvinulo z několika pradruhů nebo dokonce z pradruhu jednoho, a nevěřím, jak pravím, v rozdruhování nahodilé a mechanické. 

Také mám antiku rád, protože je v ní leccos nekomplikované a průhledné. Otázka ale je, jestli je to pravda, a jestli ji jen rádi nevidíme jako alespoň fiktivní krásné a přehledné útočiště před naší složitou a ošklivou dobou.

Antika byla poměrně primitivní po stránce náboženské, vědecké, filozofické a umělecké, a stejně tak technické, hospodářské i politické, a tož se v ní můžete snadněji dostat k jádru věcí.

Válka mění mravy k horšímu. Leccos by v míru vypadalo bizarně až chorobně.

Když se mnou v okolí Annemasse chodíval na procházku, bral jsem s sebou vždycky nabitý revolver, pozoroval ho a nedal jsem mu jít za sebou.

Hodně lidí říká, že nemá na četbu vůbec čas. Ale ti nejpracovitější a nejtalentovanější si čas kupodivu nacházejí téměř vždy. 

Po sedmdesát let čtu romány den co den; teprve teď někdy vynechávám některý den, aby si odpočinuly oči.

Nic aktuálního. Tohle se týká třicátých let.:

Žaluje se na korupci – dobrá, jen do ní! Ale nedejme se svést ke generalizacím – a nevěřme korupčníkům, žalujícím na korupci. Je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zákonů, korupce skoro legální – té nestačí čelit negativně, ale pozitivně: víc úcty k zákonům a státu!

Fregův obrat perspektivy podle Vojtěcha Kolmana

(...) stejně jako my pochybujeme o platnosti pravidel formální logiky, pochyboval Hume o nutnosti přírodních zákonů, které jsou podle něho založeny pouze na indukci, a tedy zvyku. Na tuto pochybnost odpověděl Kant obratem perspektivy: Přírodní zákony jsou nutné, protože je z přírody nevyčítáme, ale předepisujeme jí je. Já tvrdím, že Fregova odpověď Descartovi a Brouwerovi připomíná Kantovu odpověď Humovi, až na to, že se nyní nejedná o zákony přírody, ale matematiky.

Vojtěch Kolman – Idea, číslo, pravidlo

Jaká doba, jaké mravy!

Když se svět mění, třeba i k lepšímu, mají starší lidé pocit, že se svět ztrácí. Nářky nad tím, k čemu že vede používání iPodů, si každý najde nebo vyslechne sám. Před koncem první půle 19. století si skladatel Tomášek posteskl:

Počet klavírů je daleko větší než válů na nudle, rovněž počet pianistek je větší než počet kuchařek. Milá hudba, jež je svou povahou nejnehmotnějším darem nebes, propadla nyní úplně materialismu. 

Václav Jan Křtitel Tomášek

Dva vědci

Zvykli jsme si velmi přesně rozlišovat mezi malířem pokojů a pláten, zatímco ve vědě není analogická dichotomie mezi provozovateli solidního řemesla a originálně tvořivými individui širší veřejností rozpoznávána. Nakonec k pojmu „vědec“ postrádáme i ustálené přívlastky, jež by tyto dva velmi odlišné stavy vhodně popisovaly. Snad ale je to tak lepší, každý vědec „bez přívlastku“ se pak může cítit dostatečně důležitě. Alespoň do té doby, než to pokazí nějaký amatér, právě se vynořivší z pralesa k převzetí ceny za akademickou excelenci.

Vojtěch Novotný - Papuánské polopravdy

Z deníku Wěnceslawa Metelky

Jan Keller má rád myšlenku, že si v nové době budou lidé své zaměstnání kupovat. Ať už jsou jeho myšlenky zcestné nebo ne, bývalo to tak. Nebylo zas tak podivné deset let nebo i déle čekat na placené místo a pracovat jen za mizerný byt a skromnou stravu. Mluvím o 19. století. Nic aktuálního.

Školství chtěj vynést až k oblakům a přitom také chtějí, aby učitel a jeho pomocník byly živi větrem severním. Učitel by měl být jako pták. Každý rok aby na něm narostlo šatstvo, pěkný kabát a kalhoty. (…) Zatracený svět! Bude šest let, co mu zadarmo sloužím, jen pouze za stravu, a uznání žádné? Čím učenější člověk, tím nelidštější, a uznání nemají ani za pazdero. Kdybych snad 200 zlatých konvenční mince jemu do ruky strčil, tak bych mohl u něho rok sedět. Ale ne! Od školy pryč a chléb jiný hledat. Peníze, ženin přínos a můj dohromady, a koupím sobě chaloupku, v které živ budu jako kníže. Dobře máte. Dokonalé učitelské pomocníky pusťte od školy a darebáky najímejte!

Wěnceslaw Metelka – Porůzné myšlenky

Jung o logice a matematice

Při této příležitosti si neodpustím poukázat na nesprávné názory, které alespoň dříve převládaly v posuzování matematického nadání. Předpokládalo se například, že schopnost logického a abstraktního myšlení se takříkajíc ztělesňuje v matematice, a proto se matematika považovala za nejlepší školu logického myšlení. Matematické nadání však - stejně jako s ním biologicky příbuzné nadání hudební - je schopnost, která není identická ani s logikou, ani s intelektem, nýbrž pouze logiky a intelektu používá, stejně jako filozofie a věda vůbec. Tak jako může být člověk muzikální bez špetky intelektu, tak se můžeme setkat s pozoruhodným počtářským nadáním dokonce u imbecilů. Smysl pro matematiku se dá do hlavy nalévat právě tak málo jako smysl pro hudbu. Jedná se totiž o specifické nadání.

Carl Gustav Jung - Nadaný

Bod zlomu

Bod zlomu je zatím jediná kniha, kterou jsem přečetl omylem. Ačkoli kniha může být bohatý zdroj inspirace, jako zdroj přesných znalostí a vzor logiky asi sloužit nemůže.

Goudsmit se ponořil do lékařské literatury, hledal případy PCP a zjistil něco, z čeho vám naskočí husí kůže. Krátce po druhé světové válce se odehrála epidemie PCP, jíž padly za oběť tisíce malých dětí, a šířila se z Gdaňsku do Evropy. (…) Goudsmit se domnívá, že šlo o ranou epidemii HIV a že se virus nějak dostal do nemocnice a šířil se od dítěte k dítěti tehdy zřejmě běžnou praxí opakovaného používání jehel pro krevní transfuze a injekce antibiotik. Goudsmit píše: „S vysokou pravděpodobností virus přinesl do Limburgu alespoň jeden dospělý -- nejspíš horník z Polska, Československa nebo Itálie. Tento dospělý mohl zemřít na AIDS, aniž by si toho kdokoli všiml (..)“ Na tomto příběhu je opravdu zajímavé, že ne všechny děti zemřely. (…) Kmeny HIV existující v 50. letech se velmi lišily od kmenů HFV, které se šíří dnes. Byly neméně nakažlivé, ale byly tak slabé, že většina lidí -- mezi nimi i malé děti -- byla schopna je porazit a žít dál. Epidemie HIV se zkrátka počátkem 80. let zlomila nejen v důsledku velkých změn v sexuálním chování homosexuálů, které umožnily rychlé šíření viru. Zlomila se také proto, že se změnil samotný HIV, jenž byl z nějakého důvodu teď nesrovnatelně více smrtící.

Malcolm Gladwell - Bod zlomu

Letní filosofická škola 2013

Tak letos opět na Hané:

http://www.svetetos.cz/web/etos.php?str=cist&co=1369849797

Pán prstenů

Nevšiml jsem si toho já, ale Borges. Starosilandské ságy jsou plné hádankovitých slovních spojení. Vládce prstenů je (asi) básnicky král. V sáze "O lidech z Eyru" Tórarin recituje (zpívá?) takto:

Zpívající panny

v poli bohyň boje

prudce se mé zlaté

přilby dotýkaly,

štít prstenů vládce

potřísněn byl krví,

rudá řeka zbraní

rozlila se polem.

Více si dočtete tady: http://uloz.to/xKUWYMj/staroislandske-sagy-prelozil-ladislav-heger-doc.

Věčný závod Achillea a želvy

Po tolika vysoce kvalifikovaných názorech, které jsem tu prezentoval, , se můj názor vystavuje nebezpečí, že bude působit nepatřičně a triviálně. Přesto jej vyslovím: Zenóna nelze zpochybnit, s výjimkou případů, kdy přiznáme prostoru a času ideálnost. Přijměme idealismus, přijměme hmatatelný růst vnímatelného, a vyhneme se tak přemíře propasti paradoxu. Čtenář se pátravě zeptá: Máme se pro takový kousek řeckého tmářství dotknout našeho pojetí vesmíru.

Jorge Luis Borges- Věčný závod Achillea a želvy

O modelování neuronů II.

Vyhledávač Google předává obchodu Amazon infomace o uživatelích. Je to business a není to samo o sobě špatná věc. Potěšilo mě, že mi Amazon poslal reklamu na knihy "Elements of Molecular Neurobiology" a "Mathematical Foundations of Neuroscience". Obě knihy lze koupit ve zmíněném obchodu, i když já se vydal poněkud alternativnější cestou, ve které hrál hlavní roli zmíněný vyhledávač. "Elements of Molecular Neurobiology" od C.U.M. Smithe jsem přečetl a doporučuji ji mnohem více, než předtím doporučovanou knihu "Theoretical Neuroscience Computational and Mathematical Modeling of Neural Systems". Je pro začátečníka, který je ovšem ochoten věnovat čtění značné úsilí, jako dělaná.

Kniha

Borgesovi, v jehož eseji „Uctívání knih“ jsem citát našel, se jistě líbila možnost, že to autor to o té knize myslel ne jako přirovnání, ale doslova.

Veškerá filosofie je zapsána ve velkolepé knize, která leží stále otevřena před našima očima (mám na mysli vesmír), ale kterou nelze pochopit, pokud se nejprve nenaučíme její jazyk a neseznámíme se s písmeny, jimiž je napsána. Jazykem této knihy je matematika, písmem trojúhelníky, kružnice a další geometrické útvary. 

Galielo Galilei – Il libro della Natura

O modelování neuronů

Tento příspěvek není o neuronových sítích umělých, ale je o přírodních. Kdo se pokusil o matematický model neuronu ví, že se při tom vrší otázky, na které není často dobrá odpověď. Kolik má neuron intracelulární tekutiny? Kolik má k dispozici extracelulární tekutiny? Jak přesně pumpuje sodíkodraslíková pumpa? Je neuron spíš jako pružný měch nebo jako pevný sud? Co dělají všechny ty glie, které čmuchají okolo? Jak teče tekutina štěrbinou? A je v těch velikostech ještě vůbec tekutá? A jaké jsou vůbec ty velikosti? ... Knih s odpověďmi na tyto otázky není dost. Jedna taková kniha je dostupná online: Theoretical Neuroscience Computational and Mathematical Modeling of Neural Systems.

Simple iTunes Cleaner

This script cleans track names, album names etc. in an iTunes library using regular expressions. Select all song you want to check and fix and run the script. Uncomment the last line if you like what you se in your console. Caution: there is no "Undo" in iTunes. Changes are irreversible. Make a backup. Please, send me your regular expressions or your other suggestions.

import re
import win32com.client
cleaner = [
  ["Name Album Artist AlbumArtist Composer Genre", r"^\s+", r""],
  ["Name Album Artist AlbumArtist Composer Genre", r"\s+$", r""],
  ["Name Album Artist AlbumArtist Composer Genre", r"\s+", r" "],
  ["Name Album", r",([^ ])", r", \1"],
  ["Artist AlbumArtist Composer", u"^[vV][aA][rR][iI][oO][uU][sS]$", u"Various Artists"],
]
iTunes = win32com.client.Dispatch("iTunes.Application")
tracks = iTunes.SelectedTracks
for track in tracks:
  for [whereRaw, reA, reB] in cleaner:
    for where in whereRaw.split():
      old = eval("track." + where)
      new = re.sub(reA, reB, old)
      if not old == new:
        print "%s: \"%s\" -> \"%s\"" % (where, old, new)
        #track.__setattr__(where, new)

Démosthenénova řeč o správě financí

Tohle nelze přenášet k nám do současnosti, ale svádí to k tomu téměř neodolatelně.

A řeknu vám zcela otevřeně, co mě ze všeho nejvíce mrzelo. Ačkoli je tak mnoho významných a pěkných návrhů, nikdo si z toho nic nepamatuje, ale všichni si pamatují na dva oboly. Nemohou mít větší cenu než dva oboly, kdežto ostatní věci mají hodnotu perského krále, jestliže obec s takovým množstvím hoplítů, triér, koní a peněžních důchodů bude dobře spravována a připravena k boji.

Démosthenés - Řeč o správě financí

Jako nedávno (...) vnikli nějací lidé do pokladnice Parthenónu. Všichni řečníci pak prohlašovali, že demokracie se zhroutila, že již neplatí zákony a tak podobně. A přece, Athéňané, (...) ti, kteří to spáchali, zasluhovali trest smrti, ale demokracie se proto nehroutí. A opět, někdo ukradl vesla. „Bičovat, podrobit mučení“, volali všichni řečníci, „demokracie se hroutí.“ A co tvrdím já? Souhlasím s nimi v tom, že pachatel zaslouží trest smrti, ale proto se nehroutí demokracie. Jak se ale demokracie hroutí, o tom nikdo nemluví a otevřeně se nevyslovuje. Já to ale uvedu. Hroutí se, jestliže vy, Athéňané, jste špatně vedeni, ačkoli je vás mnoho, jste bez prostředků, bez výstroje, bez náležitého uspořádání a bez jednotného smýšlení, jestliže ani stratégos ani nikdo jiný se neohlíží na vaše hlasování a jestliže o tom nikdo nechce mluvit, neusiluje o nápravu a nepodniká nic, aby to skončilo.

 Démosthenés - Řeč o správě financí

Soukromě si z mužů, kteří spravovali nějaké obecní prostředky, jedni pořídili soukromé domy, které jsou nejen výstavnější než má většina občanů, ale honosnější než veřejné budovy, a druzí obdělávají skoupené pozemky o takové výměře, o jaké se jim nikdy ani nesnilo. Příčinou toho všeho je, že tehdy byl lid pánem a rozhodoval o všem a ostatní byli spokojeni s tím, že on každému přiděloval poctu, hodnost či nějakou odměnu. Nyní však naopak rozhodují o odměnách tito lidé a všechno se děje jejich prostřednictvím, kdežto lid upadl do postavení sluhy a přívěsku a vy jste spokojeni s tím, že přijímáte co vám oni přidělí. 

Démosthenés - Řeč o správě financí

Jirásek o jedné spiklenecké teorii

Tahle teorie je asi obecně známá a tohle podání znají všichni, kdo přečetli F. L. Věka alespoň na začátek druhého dílu.

"Zrušil robotu (...) Škoda že zemřel." (...)
"Nevěřte! To není pravda! Císař neumřel. Je živ, ale odvezli ho, pryč ho odvezli."
(...) Napjatě naslouchal jeho výkladu jako žádný z okolostojících, a když staroch udal nejasně a obrazně příčinu, proč prý císaře Josefa zavezli, dotkl se sedlákova ramene a optal se, odkud je.
"Z Poděbradská," odvětil staroch, nadzvedaje svou beranici na pozdrav neznámému pánovi.
"Pojďte se mnou; vidíte, tamhle –," a pán ukázal na policejního strážníka, jenž v plášti a v gamaších, maje šavli na řemeni přes
rameno zavěšenou a v ruce hůl s třapcem, blížil se směrem od Uhelného trhu.
"Měl byste oplétání, že tu na ulici kážete."
"Mluvím pravdu, jemnostpane–"

Alois Jirásek - F. L. Věk

Vakuum nebo plénum?

(...) V přírodě nemohou být dvě jednotlivé věci lišící se pouze numericky: zajisté totiž musí být udán důvod, proč jsou různé, který musí být čerpán z nějakého rozdílu v nich samých. (...) Prázdno není. Různé části prázdného prostoru by si totiž byly dokonale podobné, shodovaly by se a nemohly by být navzájem odlišeny, takže by se lišily pouze numericky, což je absurdní.

Gottfried Wilhelm Leibniz – Logicko-metafyzické principy

Má se matematika štítit metafyziky?

Newton v předmluvě ke svým Principům přírodní filosofie (poté co poznamenal, že geometrie z mechanických operacích, které postuluje, potřebuje popsat pouze dvě, a sice přímku a kruh) říká: Geometrie je hrdá na to, že s tak málem převzatým odjinud toho dokáže tolik. O metafyzice naproti tomu můžeme říci: Je zdrcena, že s tím vším, co ji čistá matematika nabízí toho dokáže tak málo. Toto málo je však něčím, co samotná matematika ve svém uplatnění na přírodní vědu nevyhnutelně potřebuje, a jelikož si od metafyziky nutně musí vypůjčovat, nesmí se tedy stydět za to, že bude viděna v její společnosti.

Immanuel Kant – Předmluva k metafyzickým základům přírodní vědy

Poincaré o vztahu eukleidovské geometrie a neeukleidovských geometrií

Tohle si musí každý vyřešit sám. Poincaré, kterého snad nikdo nemůže podezírat z povrchní znalosti této oblasti matematiky, to dělá takto:

[Volba geometrie] je jednoduše vedena zkušeností, přičemž zůstává svobodnou: vybíráme si tuto spíše než jinou geometrii ne proto, že je pravdivější, ale proto, že nám víc konvenuje . Ptát se, zda je Lobačevského geometrie pravdivější než Eukleidova, je absurdní stejně jako dotaz, zda je metrický systém pravdivý a systém yardů, stop a palců nepravdivý.

Henri Poincaré - On the Foundations of Geometry

Jorge L. Borges: Dva králové a dvě bludiště

Důvěryhodní lidé vyprávějí (Alláh však ví víc), že na počátku dní žil král Babylonských ostrovů, který shromáždil své stavitele a mágy a poručil jim vystavět tak složité a důvtipné bludiště, že ani nejmoudřejší mužové se neodvážili do něho vstoupit, a pokud do něho vstoupili, nadobro zabloudili. Stavba budila pohoršení, neboť vyvolávat zmatek i úžas přísluší Bohu, nikoli lidem. Jednou přišel k tomu královskému dvoru král Arabů. Babylonský král (aby se mohl vysmát prostoduchosti svého hosta) ho nechal vejít do bludiště, kde pak potupený a zmatený král bloudil až do soumraku. Tu prosil Boha o pomoc a nalezl dveře. Jeho ústa si ani v nejmenším nepostěžovala. Babylonskému králi však řekl, že v Arábii má lepší bludiště, a dá-li Bůh, jednoho dne mu je ukáže. Potom se vrátil do Arábie, svolal hejtmany i purkrabí a s velkým válečným štěstím zpustošil království babylonské. Pobořil hrady, pobil lidi a krále zajal. Připoutal ho na rychlého velblouda a odvezl do pouště. Jeli tři dny a potom mu řekl: "Ó vladaři času, jenž jsi podstatou a znamením doby! V Babylónii jsi mě chtěl nechat zahynout v bronzovém bludišti s mnohými schodišti, dveřmi a zdmi. Nyní se Všemohoucímu zlíbilo, abych ti ukázal své bludiště, v kterém není třeba stoupat po schodech, ani násilím otvírat dveře, ani procházet únavnými chodbami, ani chodit podél zdí, jež ti zastoupily cestu."

 Potom rozvázal králi pouta a zanechal ho uprostřed pouště, kde zemřel hladem a žízní. Věčná sláva Tomu, jenž neumírá.

Citát z Borgese

Neexistuje intelektuální čin, který by se nakonec nestal zbytečným. Filozofické učení působí zpočátku jako pravděpodobný popis světa. Léta plynou a z učení se stane pouhá kapitola, ne-li jen odstavec nebo jméno, v dějinách filozofie. V literatuře je tato pomíjivost ještě zřejmější. Don Quijote - řekl mi Menard - byl především příjemnou knihou. Teď je příležitostí k vlasteneckým přípitkům, ke gramatické nadutosti a k oplzlým luxusním vydáním. Sláva je možná nejhorší druh nepochopení. 

Jorge L. Borges - autor Quijota Pierre Menard

Jazyk, děti a jejich rodiče

Nikdy jsem doposud nepochyboval o tom, že hlavní roli v učení se jazyku u dětí hrají neustálé opravy a napomenutí, kterými rodiče špatně mluvící děti štědře zahrnují. Pinkerovi se však podařilo sémě pochybnosti ve mě zasadit.

Psycholožka Karin Stromswoldová předkládá zvlášť dramatický důkaz toho, že reakce rodičů nehrají rozhodující roli. Zabývala se chlapcem, který z neznámých neurologických důvodů nemohl mluvit, ale s velkým zájmem naslouchal souvětím a rozuměl jim. Když mu byly čtyři roky, Stromswoldobá si ověřovala jeho znalosti tvoření minulého času tak, že ho žádala, aby učil mluvit psí loutku. Měl dát pejskovi kost, bude-li mluvit správně, a kámen, splete-li se. Chlapec dával kosti za tvary heated, baked, showed a sewed a kameny za eated, taked a knowed. Spletl se pouze jednou, když dal pejskovi kost za goed; dopustil se podobné chyby jako normální děti. Chlapec a zřejmě i jiné děti přijdou na to, že hypergeneralizované tvary jsou nesprávné aniž by si všímali reakcí rodičů na své chyby.

Steven Pinker – Slova a pravidla

Zajímavé a docela důležité, i když jak říká jeden bonmot: jenom šarlatán dělá obecné pravidlo z jednoho příkladu. Poctivý vědec potřebuje pro tvorbu obecného pravidla příklady dva.

Kde sehnat hodně textu I.

Snad nejjednodušší způsob jak se dostat k textovému korpusu alespoň trochu uspokojivé velikost je stáhnout si anglickou Wikipedii. To je možné legálně a naráz na stránce http://dumps.wikimedia.org/enwiki/latest/. Ten pravý soubor je soubor enwiki-latest-pages-articles.xml.bz2. Po rozbalení obdržíme asi 42 GB velkou XML databázi. Dobrá rada: Odolejte pokušení soubor otevřít v prohlížeči XML souborů nebo v internetovém brouzdači. Pracuji na malém skriptu, který z XML udělá čistý text. To se trochu opozdí, ale nezapomenu na to.

Frege o hranici logiky a psychologie

Biologové běžně říkají, že nějací tvorové mají společný gen. Snad si ani neuvědomují, jak metafyzicky se vyjadřují. Gen nemají společný tak jako já mám společné schodiště se svými sousedy. Gen si nepůjčují jako Gorgony v jenom dřevním filmu společné oko. Každý má svou vlastní hmotu a gen tedy není nějaká molekula, ale molekula je jenom nosič genu. Zdá se mi, že tenhle háček zabraňuje tomu, aby evoluční teorie byla zcela převoditelná na chemii či fyziku. S myšlenkou, číslem a psychologií je to ještě složitější.

Uchopení (...) je přece také duševní pochod! Ano! Ale pochod, který leží na samé hranici duševního, a proto nemůže být z čistě psychologického hlediska nikdy dokonale pochopen, protože při tom do věci vstupuje něco, co již v vlastním smyslu není duševní: myšlenka; a snad je tento pochod tím nejtajemnějším ze všech. Ale právě proto, že je povahy duševní, nemusíme se o něj v logice starat. Stačí nám, že můžeme uchopit myšlenku a poznat ji jako pravdivou; jak se to odehrává je otázka sama pro sebe.

Gottlob Frege – Nachlass

Reálnost matematického poznání u Locka

17. století bylo úžasné, protože v něm bylo snadné psát takové věci a snadno takovým věcem věřit. Ale to už je dávno.

Nepochybuji o tom, že lze snadno potvrdit, že poznání, které máme o matematických pravdách, je nejen jistým, ale i reálným poznáním; a že to není pouhá prázdná vidina nic neříkajících bezvýznamných přízraků mozku; a přesto, chceme-li o něm uvažovat, přijdeme na to, že se týká pouze našich vlastních idejí. Matematik uvažuje o pravdě a vlastnostech příslušejících pravoúhelníku nebo kruhu pouze z toho hlediska, jak jsou ideje v jeho vlastní mysli. Vždyť je možné, že nikdy ani jedno ani druhé nenašel jako existující matematicky, tj. jako naprosto přesné, ve svém životě. Nicméně poznání, které má o libovolných pravdách nebo vlastnostech týkajících se kruhu nebo libovolného jiného matematického obrazce, je přesto pravdivé a nepochybné, i když budeme mít na mysli reálné existující věci; a to proto, že reálné věci nejsou brány v úvahu víc a významově nejsou zahrnovány žádnými takovými výroky jinak, než jak se věci shodují s oněmi předlohami v jeho mysli.

John Locke – Esej o lidském chápání

Cenzurováno

Za války byla kvalita zboží mizerná. K výrazným výjimkám patřil černý inkoust pro cenzory. Podařilo se mi rozluštit jen sousloví "demoktatická ústava" a pak pár izolovaných slov. Za protektorátu nebyla slova o spartském protektorátu uznána za neškodná. No, alespoň jedna moje kniha je na změny politické situace připravena.