Hranice světa a poznání

Ještě to stihnete. Datum pro přihlášení prodlouženo do 31. prosince

 

http://www.ums.zcu.cz/index.php

Jazyk a stroj 1

Chci vytvořit nějakou jednoduchou matematickou strukturu, která bude obsahovat nějakou užitečnou informaci o přirozeném jazyce. Tuto strukturu chci získat automaticky pokud možno bez toho, abych stroji příliš napovídal jak má struktura vypadat. První pokus jsem udělal takto: Vzal jsem několik gigabytů textu a našel jsem dvojce slov, které mají alespoň padesát stejných kontextů. Kontext je slovo nalevo a slovo napravo. Tak se najdou slova, která mají něco společného. Z těchto dvojic jsem dále vyškrtal ty dvojice, které obsahují slovo, které je ve více jak deseti dvojicích. Tak se odstraní slova, které se všude jen motají a nic užitečného neříkají. Výsledek jsem dal do grafu. Texty byly z internetu. Do češtiny se připletlo dost anglických textů, ale anglická slova si povídají jen sami mezi sebou a mezi česká slova se nepletou. Překvapilo mě, že i takhle jednoduchý algoritmus na takhle "nečistých" datech může udělat docela plantou práci. Je však potřeba vytvořit něco úctyhodnějšího, a proto bude mít tento příspěvek pokračování. Cizím nápadům a připomínkám je nebráním, takže přemýšlejte, co by se dalo udělat.

Miroslav Petříček uvažuje o matematice (a jednom matematikovi)

Líbí se mi, když někdo dovede říci něco nápaditějšího než "matematika je pro život užitečná, protože učí logickému myšlení". A ještě víc se mi líbí, když to někdo napíše do kulturní revue. Celé je to tady, takže jsem vybral jen pár slov.

Jednoduchá otázka dokáže rozbít pečlivě vybudovanou logickou stavbu, protože ta dosud jen předstírala, že stojí na solidních pilířích. Ale ty tam nejsou, nikdy nebyly a ani být nemohly. Matematika ukazuje problémy na rubu jistot. V rukou vystudovaného matematika, který pochopil, proč byla vynalezena, přesně ukazuje, co je na jistotách nepřesného. (...) hloupost se rodí z všeobecné shody, která si libuje v nepřesnostech. Zdánlivě naivní tázání tuto hloupost demaskuje a brání jejímu bujení.

Miroslav Petříček - O matematice

Poe a Turek

V roce 1838 napsal Poe úvahu o tom, proč je známý automat hrající šachy podvod, tj. není to automat, ale skříň ukrývající člověka.

The Automaton does not invariably win the game. Were the machine a pure machine this would not be the case – it would always win.

Edgar Allan Poe - Maelzel's Chess-Player

Celé je to tady. Poe sice nebyl technik, ale jistě ani úplný prosťáček. Co se muselo stát s obecnou představou stroje, aby každý nahlédl nesmyslnost takovéhoto argumentu?

BAI 2013

Do 21. října se možno zdarma registrovat zde: http://beyondai.zcu.cz/.

Keltský soumrak

Naštěstí není problém sehnat tuto bibli keltofilů v originále a legálně zadarmo zde. Sehnat si český překlad i za peníze už snadné a možná ani možné není. Snad jen v knihovnách, ale tuhle útlou knížku musí člověk prostě mít. Naštěstí se tato více než sto let stará angličtina čte docela dobře. Posuďte sami:

I will not of a certainty believe that there is nothing in the sunset, where our forefathers imagined the dead following their shepherd the sun, or nothing but some vague presence as little moving as nothing. If beauty is not a gateway out of the net we were taken in at our birth, it will not long be beauty, and we will find it better to sit at home by the fire and fatten a lazy body or to run hither and thither in some foolish sport than to look at the finest show that light and shadow ever made among green leaves.

William Butler Yeats - The Celtic Twilight

iPod Scrobbling – DIY

Pokud vlastníte naprosto nescrobblovatelný iPod a nechcete ho „opravit“ tím, že smažete celou knihovnu i se všemi statistikami přehrávání jak bývá často doporučováno, pak zbývá ještě zkusit ho scrobblovat vlastním skriptem. Zbytek příspěvku je tedy jen pro ty, co vědí co je iPod, scrobbling a jazyk python.

Získání statistik z iPodu

iPod má všechny statistiky v iTunesDB. Zkoušel jsem pro to hledat funkční parser, ale nenašel jsem. Nechce se mi ho programovat, stejně Apple každou chvíli změní formát. Vytáhl jsem tedy statistiky jinak. První krok je editace obsahu iPodu v iTunes. Důležité je vybrat jen sloupce Název, Interpret, Album, Přehrání, Datum přehrání a Čas. Stačí teď jen vybrat položky s nejméně jedním přehráním. (Jde to, pokud si je podle počtu přehrání seřadíte.) Obrázek přikládám. Pak je nutné zvolit „menu/úpravy/kopírovat“ a v nějakém editoru výsledek vložit do textového souboru. Netřeba snad zdůrazňovat, že je nutné dát si pozor na kódování češtiny. Výsledek by měl být v cp1250. Notepad nemá žádný problém.

Scrobbling

Knihovnu pro scobblování v pythonu napsal uživatel andy.theyers a je celá v souboru audioscrobbler.py. Můžete si napřed vyzkoušet, jak funguje: 

# -*- coding: cp1250 -*- 

from audioscrobbler import AudioScrobblerPost

track = {
  "artist_name": "Karel Kryl",
  "song_title": "Bratříčku zavírej vrátka",
  "length": 291,
  "date_played": "2012-09-27 16:20:00", 
  "album": "Bratříčku zavírej vrátka",
  "mbid": "",
}

post = AudioScrobblerPost(username = "username", password = "password")
post(**track)

Statistiky z iPodu jsou nyní uloženy. Problém je se nahrávkami, které mají víc jak jedno přehrání. U těchto nahrávek předpokládám jedno přehrání za týden. To je sice hrubá aproximace, ale nic lepšího nevymyslím. Důležité upozornění: předpokládám český formát dat, tj. den.měsíc.rok. Pozor: na správné scrobblování máte jen jeden pokus. Skript je proto nutné nejdříve řádně odladit. Příkaz na skrobblování je pro jistotu zakomentován.

# -*- coding: cp1250 -*- 

import re
from audioscrobbler import AudioScrobblerPost

def aWeekAgo(y, m, d):
  ms = {1: 31, 2: 28, 3: 31, 4: 30, 5: 31, 6: 30, 7: 31, 8: 31, 9: 30, 10: 31, 11: 30, 12: 31}
  if (y - (2012 - 40)) % 4 == 0:
    ms[2] = 29 
  d = d - 7
  if d < 1:
    m = m - 1
    if m < 1:
      m = 12
      y = y - 1
    d = ms[m] + d
  return (y, m, d)

fname = "forScrobbling"
f = open(fname)
post = AudioScrobblerPost(username = "username", password = "password")
for line in f:
  [title, interpret, album, N, datetime, time] = line.strip().split('\t')
  [d, m, y, h, min] = re.split(r"[ :\.]", datetime)
  [tmin, tsec] = time.split(":")
  N = int(N)
  d = int(d)
  m = int(m)
  y = int(y)
  h = int(h)
  min = int(min)
  length = 60 * int(tmin) + int(tsec)
  for i in range(N):
    date_played = "%d-%02d-%02d %d:%02d:%02d" % (y, m, d, h, min, 0)
    print
    print "       title =", title
    print "   interpret =", interpret
    print "       album =", album
    print " date_played =", date_played
    print "      length =", length
    #post(artist_name = interpret, song_title = title, length = length, date_played = date_played, album = album, mbid = "")
    (y, m, d) = aWeekAgo(y, m, d)
f.close()

Pokud skript proběhne v pořádku a jste s tím, co píše do konzole spokojeni, můžete odkomentovat řádku, na které se provádí scrobbling. Nakonec nesmíte zapomenout v iTunes vynulovat statistiky přehrání a raději smažte scrobblované statistiky. Celé je to, přiznávám, drbání se levou rukou za pravým uchem, ale až bude zase nějaký volný čas, zapracuji na nějakém systémovějším řešení.

Roger Miller: King of the Road – Bass Tab

Kdo jako já neumí na baskytaru a může zkusit jen ty nejjednodušší věci, tady najde inspiraci. (Pochopitelně vím, že v originále se to hraje na kontrabas.) Tabulaturu jsem psal přímo z nahrávky, takže pozor na chyby. Délky jsem se neobtěžoval zapisovat. Je to jenom úvod, protože při zpěvu a hře ostatních nástrojů basu moc neslyším, ale docela se to tam opakuje s výjimkou refrénu, který je harmonicky trochu jinde.

G------------------------0-3-0---------------------------------
D--3-5-3-0-------0---0-1-------1-2-3-2-3-2-3-3-1-1-------------
A----------1-0-1---1-------------------------------3-3-----0-1-
E------------------------------------------------------1-3-----

Frege o vyprázdněném formalismu

Vykřičníky v textech matematiků bývají pouze symboly za faktoriál. Ne tak v přiložené ukázce. Ale když uvážím, že se jedná o obdobu sporu o realismus, tak ty vykřičníky zas tak nepřekvapují.

Mezi dosud známými čísly neexistuje žádné, které splňuje obě rovnice: x + 1 = 2 a x+ 2 = 1, nic nám však nebrání zavést znak, který tuto úlohu řeší. Řekne se: tato úloha přece obsahuje spor. Ovšem pokud jako řešení vyžadujeme reálné nebo obyčejné komplexní číslo. Rozšíříme-li však náš systém čísel, stvoříme přece čísla, která tomuto požadavku vyhovují! Vyčkejme, až nám někdo prokáže spor! Kdo může vědět, co je u těchto nových čísel možné? Jednoznačnost odečítání ovšem nezachováme, ale museli jsme se přeci vzdát i jednoznačnosti odmocňování, když jsme chtěli zavést záporná čísla. Komplexními čísly se stalo víceznačné i logaritmování. Stvořme čísla, která dovolí sečítat divergující řady! Ne! Ani matematik si nemůže stvořit něco libovolně, tak jako to nemůže geograf. I on může objevovat jen to co je, a pojmenovat to.

Gotlob Frege – Základy aritmetiky

Tuhý život pověr.

Jsem optimista, a proto si myslím, že přirozený sklon lidí nenávidět odlišnosti jiných lidí a přisuzovat jim i ty nejnesmyslnější odpornosti se dá zvrátit. Takto to před dvěma tisíci lety vypadalo, když se o onen zvrat dějepisec Apión nesnažil:

Později slyšel od sluhů, kteří k němu docházeli a jichž se vyptával, o hrozném zákonu Židů, podle kterého ho vykrmovali. Tak v určené době postupují každý rok. Tehdy zajmou nějakého Řeka, který jejich zemi cestuje, pak ho po celý rok vykrmují, nakonec ho odvedou do nějakého lesa a zabijí ho. Pak obětují jeho tělo podle svých rituálů, snědí kousek z jeho vnitřností a při oběti přísahají, že zůstanou nepřáteli Řeků. Zbylé ostatky toho člověka pak odhodí do nějaké jámy.

Josephus Flavius – O starobylosti Židů

Neřekl bych, že právě popsaná pověra je tradice sahající až do starověkého Řecka. To jsme si jen zopakovali kus historie zcela sami. George Santayana měl asi pravdu.

Russell o vědě a o přesnosti matematiky

Tohle se hodí spíše do sbírky citátů než k hlubšímu zamyšlení.

Jste-li špatným střelcem, pak se stejně netrefíte do středu terče, máte však přesto více šancí trefit se do středu než do jakéhokoliv jiného místa. Podobně také hypotéza vědce, i když nemusí být vždy zcela pravdivá, má přece jen více šancí na to, aby byla pravdivá než jakýkoli předpoklad, který byl vysloven člověkem, který se nezabývá vědou.

Bertrand Russell - Zkoumání o smyslu a pravdivosti

Tohle jedny lidi trápí a jiné zase rozčiluje to, že to ty první trápí. Jen utéci tomu asi nelze.

Tento problém přesnosti matematiky a nepřesnosti smyslů je dávným problémem, který Platón řešil pomocí fantastické hypothésy o rozpomínání se. V novějších dobách se podobně jako na jiné neřešené problémy na tento problém zapomnělo, protože jsem se s ním sžili, podobně jako je tomu se zápachem, který si neuvědomíme, protože jsme v něm tak dlouho žili. Je jasné, že mí-li být geometrie použita na smyslový svět, musíme také být s to nalézt definici bodů, přímek, ploch atd. v termínech smyslových dat nebo jinak musíme být schopni vyvodit ze smyslových dat existenci nevnímatelný entit, které mají ty vlastnosti, které potřebuje geometrie.

Bertrand Russell - Zkoumání o smyslu a pravdivosti

Pohodové čtení na léto

Podivné vydavatelství Pragma se mj. zabývá vydáváním knih o tom, jak opravdu hodně zbohatnout. A některé z těch knih budou jistě užitečné, protože není až tak velký problém vydělat hodně peněz, když jediným cílem nějakého člověka je vydělat hodně peněz. Steve Wozniak naštěstí mezi takovéto lidi nepatřil, a proto je jeho životopis nazvaný iWoz docela podnětný. V mnohém doplňuje nedávno vydaný životopis Steveho Jobse. Kniha iWoz vydala Pragma v českém překladu. Protože účel četby není kritizovat překladatele, řeknu jen, že pokud můžete, přečtěte si knihu v anglickém originále, a pokud nemůžete, berte způsob překladu s humorem.

Hlavní část knihy je o historii vzniku osobního počítače a o klíčové úloze Steveho Wozniaka. Jistěže Woz počítač nevymyslel, ale byl to on, kdo stál u toho, kdy myšlenka stroje, který nedělá nic konkrétního, ale je jakousi nádobou na data a znalosti, pronikla z vědeckých kruhů mezi schopné techniky jako byl a je Woz. Koneckonců, kniha prozrazuje, že touhou lidí v začátcích počítačů nebylo mít nějaký užitečný stroj, ale mít počítač. To ostatní přišlo až pak. Dnes myšlenka počítače vypadá samozřejmě a téměř prostě, ale to je omyl. Zásluhou knih jako je iWoz si lze připomenout, jak geniální a nesamozřejmý tah to v sedmdesátých letech byl. Ačkoli je kniha iWoz často hodně subjektivní, nepřesná a leccos opomíjí, přeci je cenným dílem skládačky dějin výpočetní techniky, které na své velké historiky teprve čekají. Lehkou práci mít nebudou.

Střet civilizací

(...) I když byli tehdy Římané nepochybně poraženi a jejich vojenská zdatnost byla otřesena, dokázali na základě zvláštního uspořádání své ústavy a důsledného jednání nejen obnovit svou nadvládu v Itálii, když pak nad Kartágiňany zvítězili, nýbrž za krátký čas ovládli celý svět.

Polybios – Dějiny III.

Podobnost lze nalézt ve všem, třeba i mezi slimákem a čajovou konvicí. Hodně bych se proto bránil třeba srovnání Hannibalova vpádu a 9/11. To ponechám „rozmáchlejším“ duchům. Ale střet mocností a očekávání změny podoby světa, ke které skutečně došlo, může i dnes být podnětná.

Každému, kdo se jen trochu zajímá o veřejné záležitosti, je přece již zřejmé, že – ať ve válce zvítězí Kartágiňané nad Římany, nebo Římané nad Kartágiňany – vítězové se v žádném případě nespokojí s vládou nad Itálií a Sicílií, nýbrž přijdou a nebývalou měrou rozvinou své útočné síly.

Polybios – Dějiny V.

Lze se spokojit s Cantorovskou představou kontinua?

Těm, kdo stále cítí afinitu vůči Cantorovu způsobu myšlení, by mohl otevří oči následující příměr. Stejně jako definoval Cantor reálné číslo jako libovolnou (Cauchyho) posloupnost, mohli Řekové definovat reálné číslo jako bod přímky konstruovatelné libovolnými prostředky nebo mohl Gödel říci, že dokazatelné je vše, co je pravdivé. Tím by slavné problémy jako kvadratura kruhu, úplná axiomatizovatelnost aritmetiky nebo „Entscheidungsproblem“ jednoduše zmizely. Již Archimédes byl totiž schopen ke kruhu daného průměru zkonstruovat odpovídající jeho obvodu a jsem přesvědčen, že když vám dám formuli predikátové logiky prvního řádu, budete – při odpovídajícím vzdělání – v konečně mnoha krocích rozhodnout, zda se jedná o tautologii, nebo ne. (...) Co se týče diagonálního argumentu, obecný závěr, předvedený již Wittgensteinem, je relativně přímý: je nevhodné a matoucí říkat, že existuje více reálných čísel než přirozených, když jediné, co de facto máme v ruce, je postřeh, že jsou jejich jména užívána různě. Tento vhled se bezesporu skrývá i za Brouwerovým raným rozhodnutím specifikovat kontinuum jako spočetně nedokončené v tom smyslu, že pod hrozbou paradoxu nemůže tvořit uzavřenou schematicky danou totalitu.

Vojtěch Kolman – Idea, číslo, pravidlo

Pozice matematiky

Zabývá-li se filosofie ve Wittgensteinově a obecně v analytické koncepci jazykem, nedělá ji to ještě lingvistikou. K té se má podobně jako medicína k anatomii, tj. mají sice stejný předmět (jazyk, resp. lidské tělo), ale řešení filosofických stejně jako lékařských problémů nespočívá v tom, že vysvětlí, jak to ve skutečnosti je, ale tím, že se vyléčí, nechají zmizet. To činí filosofii bytostně nevědeckou, nezvědavou, nerozšiřující naše poznání. Specifická role matematiky v prostoru mezi filosofií a empirickou vědou spočívá v tom, že žije v jakémsi mezisvětí, tj. má sice konkrétní předmět jako ostatní vědy (čísla, obrazce atd.), tento předmět ale není jednoduše vykazatelný v prostoru běžné zkušenosti, i když v něm nachází nezpochybnitelné aplikace. To ji činí mimořádně atraktivní jako cvičný materiál pro ty, kdo se chtějí stát filosofy, a proto je také výuka matematiky Platónem metodicky řazena před zvládnutí filosofické dialektiky.

Vojtěch Kolman – Idea, číslo, pravidlo

Cantor o Kantovi

Přiložená ukázka je Cantorův dopis Russellovi, který Russell uveřejnil ve své autobiografii, celé je to zde.

I am Baconian in the Bacon-Shakespeare question and I am quite an adversary of Old Kant, who, in my eyes has done much harm and mischief to philosophy, even to mankind; as you easily see by the most perverted development of metaphysics in Germany in all that followed him, as in Fichte, Schelling, Hegel, Herbart, Schopenhauer, Hartmann, Nietzsche, etc. etc. on to this very day. I never could understand that and why such reasonable and enobled peoples as the Italiens, the English and the French are, could follow yonder sophistical philistine, who was so bad a mathematician. And now it is that in just this abominable mummy, as Kant is, Monsieur Poincare felt quite enamoured, if he is not bewitched by him.

Bertrand Russell - Autobiography

V kontroverzi Shakespeare vs. Bacon jsem baconovec a jsem rozhodný protivník starého Kanta, jež se podle mě dopustil tolika darebáctví a škod nejen na filosofii, ale i lidstvu, jak je to nejsnáze vidět na zvrhlém vývoji německé metafyziky, jež mu následoval, od Fichta, Schellinga, Hegela, Herbarta, Schopenhauera, Hartmanna, Nietzscheho atd. až po dnešní dny. Nikdy jsem nedokázal pochopit, jak tak rozumní a ušlechtilí lidé jako Italové, Angličané a Francouzi mohou následovat tohoto sofistického filištína, jenž byl špatným matematikem. Nyní se do této odporné mumie, jakou Kant je, zamiloval Monsieur Poincaré, nebyl-li jí dokonce uhranut. 

 George Cantor – Dopis Russellovi.

Cvičení s trénováním neuronové sítě s libovolným počtem vrstev

Přiložená ukázka je ten nejjednodušší gradientní algoritmus (tj. backpropagation v základní podobě). Kritérium optimality je MSE. Aktivační funkce je z-funkce, což je zrcadlově převrácená sigma-funkce: z(x) = σ(-x). (Ušetří se jedno mínus.) Neuronová síť se učí všech 16 možných binárních funkcí najednou. Kód v Matlabu přikládám. Tento skript je jen pro ověření funkčnosti návrhu algoritmu. Je to docela dobré cvičení, pokud se učíte parciálně derivovat a operace s maticemi. Je to úplně jednoduché a měl by to zvládnout i začátečník. (Což ale neznamená, že jsem neudělal chybu.)

% počet vstupů NN
dimx = 2;

% počty neuronů v jednotlivých vrstvách (poslední číslo = počet výstupů)
ns = [5, 12, 16];

% počet vrstev NN (vstupy nejsou vrstva)
nL = length(ns);

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

% počet příkladů v trénovací množině
T = 4;

% příklady vstupů (příklady jsou v řádcích)
X = [
     0     0
     1     0
     0     1
     1     1
];

% příklady požadovaných výstupů (příklady jsou v řádcích)
Y = [
     0     0     0     0     0     0     0     0     1     1     1     1     1     1     1     1
     0     0     0     0     1     1     1     1     0     0     0     0     1     1     1     1
     0     0     1     1     0     0     1     1     0     0     1     1     0     0     1     1
     0     1     0     1     0     1     0     1     0     1     0     1     0     1     0     1
];

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

% Alokace paměti a inicializace NN

dimsx = [dimx, ns(1:(nL - 1))];
Ws = {};
bs = {};
for i = 1:nL
    Ws{i} = 0.1 * randn(dimsx(i), ns(i));
    bs{i} = 0.1 * randn(1, ns(i));
end

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

% Alokace paměti

Bs = {};
Xis = {};
Xs = {};
dXdXis = {};
dedXs = {};
dedXis = {};
dedWs = {};
dedbs = {};
for i = 1:nL
    Xis{i} = zeros(T, ns(i));
    Xs{i} = zeros(T, ns(i));
    Bs{i} = zeros(T, ns(i));
    dXdXis{i} = zeros(T, ns(i));
    dedXs{i} = zeros(T, ns(i));
    dedXis{i} = zeros(T, ns(i));
    dedWs{i} = zeros(dimsx(i), ns(i));
    dedbs{i} = zeros(1, ns(i));
end

for icycle = 1:10000000
    
    % počítání výstupů
    
    for i = 1:nL
        Bs{i} = ones(T, 1) * bs{i};
    end
    
    for i = 1:nL
        if i == 1
            Xis{i} = X * Ws{i} + Bs{i};
        else
            Xis{i} = Xs{i - 1} * Ws{i} + Bs{i};
        end
        Xs{i} = 1 ./ (1 + exp(Xis{i}));
    end

    % tisk výstupů

    disp(Xs{nL})
    
    % počítání chyby
    
    e = sum(sum((Xs{nL} - Y).^2))
    
    if e < 0.01
        break
    end

    % počítání gradientu
    
    for i = 1:nL
        dXdXis{i} = Xs{i} .* (Xs{i} - 1);
    end
    dedXs{nL} = 2 * (Xs{nL} - Y);
    dedXis{nL} = dedXs{nL} .* dXdXis{nL};
    for i = (nL - 1):(-1):1
        dedXs{i} = dedXis{i + 1} * Ws{i + 1}';
        dedXis{i} = dedXs{i} .* dXdXis{i};
    end
    dedWs{1} = X' * dedXis{1};
    for i = 2:nL
        dedWs{i} = Xs{i - 1}' * dedXis{i};
    end    
    for i = 1:nL
        dedbs{i} = sum(dedXis{i});
    end    

    % změna parametrů NN

    LR = 0.01;
    for i = 1:nL
        Ws{i} = Ws{i} - LR * dedWs{i};
        bs{i} = bs{i} - LR * dedbs{i};
    end
    
end    

Kurt Gödel a Nassim Taleb

Nassim Taleb má poněkud nepříjemný sloh pro ty, kteří mají raději věcnost a skromnost. V Černé labuti zmiňuje Taleb věty o neúplnosti Kurta Gödela. Nezapomíná ovšem podotknout, že výsledky jeho zkoumání Gödela předstihují. To je poněkud přehnané, ale neznamená to, že „Telebova věta o nerozhodnutelnosti“ nemá pravdu. Má.

Raphael Douady and I re-expressed the philosophical problem mathematically, and it appears vastly more devastating in its implication than the Gödel problem. At the time of writing, we produced a formal proof using mathematics, and a branch of mathematics called “measure theory” that was used by the French to put rigor behind mathematics of probability. The paper is temporarily called Undecidability theorem of probabilistic measures: On the inconsistency of estimating probabilites from a sample without binding a priori assumptions on the class of acceptable probabilities.

 Nassim Taleb - The Black Swan

Taleb by mi asi neodpustil, že používám Gaussovo rozdělení pravděpodobnosti (neboli jak Taleb říká velký intelektuální podvod – zkr. VIP), ale je to jen pro důkaz. Nepochybuji, že Talebův a Doudyho důkaz je brilantní a geniální, ale můj důkaz je prosťoučký a krátký, a proto ho tady sepíši:

Tvrzení: Máme-li neprázdnou konečnou množinu bodů M={x_i; i=1,...,n}, pak ke každé hustotě pravděpodobnosti p existuje rozdělení hustoty pravděpodobnosti p’ takové, že platí:

Π_i p(x_i) < Π_i p‘(x_i).

Jinými slovy: úloha nalezení nejvěrohodnějšího pravděpodobnostního modelu k jakýmkoli datům nemá řešení.

Důkaz: Zvolme si

p’(x) = 0.5 N(x, x₁, 1) + 0.5 N(x, x₁, σ²),

kde N(x, μ, σ²) je normální rozdělení proměnné x se střední hodnotou μ a variancí σ². Platí

lim_{σ² → 0} Π_i p‘(x_i) ≥ (Π_{i > 1} 0.5 N(x_i, x₁, 1)) 0.5 lim_{σ² → 0} N(x₁, x₁, σ²).

A protože konstanta

(Π_{i > 1} 0.5 N(x_i, x₁, 1)) 0.5 > 0

 a očividně platí

lim_{σ² → 0} N(x₁, x₁, σ²) = +∞,

musí platit

lim_{σ² → 0} Π_i p‘(x_i) ≥ +∞,

a tedy

lim_{σ² → 0} Π_i p‘(x_i) = +∞.

Můžeme tedy věrohodnost p’ zvyšovat nad každou mez, což mělo být dokázáno.

Ještě poznámku: Mohlo by se zdát, že sice nemůžeme dospět k vrcholu, ale že máme dobrý směr k dobrému řešení. Právě naopak. Toto sklouznutí do pólu věrohodnostní funkce, tak, jak je to ukázáno v důkazu, je tzv. kolaps statistické metody maximální věrohodnosti a je nutné se mu vyhnout.

Kradení hudby

Potíž s odsouzením neplaceného kopírování hudby je ta, že dítě nebo mladý člověk, který nemá téměř žádné volné peníze, nutně potřebuje nasát do určitého věku co nejvíce hudby. Podobnou situaci řešil krádeží i Johann Sebastian Bach. Carl Philipp Emanuel Bach o svém otci píše:

Jeho zanícení a touha pokročit dále ho tudíž vedly k malému podvodu. Knížka ležela v uzamčené skříni se zamřížovaným dvířky. Protože dokázal prostrčit ruce mříží a sešit, jehož desky byly z pouhého papíru srolovati, vytahoval jej takto v noci, když všechno spalo, a nemaje světla, opisoval jej při svitu měsíce. Po šesti měsících úsilí byla hudba tato konečně jeho kořistí.

Christoph Wolff – Johann Sebastian Bach

Nutno dodat, že se na to nakonec přišlo a opis byl Johánkovi k jeho velkému zármutku zabaven. Inu, krást se nemá.

PLZEŇSKÝ VARHANNÍ FESTIVAL 2012

Přijďte. Program je zde: http://www.pvf.ic.cz/program.html .

Film Matrix - splátka dluhu

V seznamu klíčových slov, skrze které se lidé dostávají na můj blog, jsou výrazně zastoupena klíčová slova, jimiž lidé pátrají po vztahu onoho filmu a filosofie. Já jsem to jen tak odmávnul, protože mi o ten film nešlo. Jak si mnozí všimli, film Matrix není o platónově jeskyni a ani to není kartesiánská meditace a už vůbec to není transcendentálně-fenomenologický opus. Školská filosofie si na něm vyláme zuby, nebo, chcete-li, ho odmávne jako nesmysl (v čemž neshledávám rozdíl). Jsou ale i jiné myšlenkové proudy, které mají o něm co říci. Já je nebudu popisovat, protože jsou lidé, kteří to umějí lépe. Tedy jsou nahrávky hlasu jedné z nich:

Zuzana Marie Kostićová: Krize civilizace, hnutí New Age a svět spoutaný řádem,  Společnost, cesty do světa chaosu a hledání rovnováhy.

Coifiho vyznání

Aby bylo od začátku zcela jasno: Coifi – nejvyšší velekněz pohanských britů – změnil víru nepochybně z mocenských důvodů, a to, co následuje je jenom zaobalený pragmatismus. Má to ale jistou poetickou sílu. Proto jsem také raději překládal sám a trochu volněji.

‘Talis,’ inquiens, ‘mihi uidetur, rex, uita hominum praesens in terris, ad conparationem eius, quod nobis incertum est, temporis, quale cum te residente ad caenam cum ducibus ac ministris tuis tempore brumali, accenso quidem foco in medio, et calido effecto caenaculo, furentibus autem foris per omnia turbinibus hiemalium pluuiarum uel niuium, adueniens unus passerum domum citissime peruolauerit; qui cum per unum ostium ingrediens, mox per aliud exierit. Ipso quidem tempore, quo intus est, hiemis tempestate non tangitur, sed tamen paruissimo spatio serenitatis ad momentum excurso, mox de hieme in hiemem regrediens, tuis oculis elabitur. Ita haec uita hominum ad modicum apparet; quid autem sequatur, quidue praecesserit, prorsus ignoramus. Unde si haec noua doctrina certius aliquid attulit, merito esse sequenda uidetur.’

VENERABILIS BEDA PRESBYTER – HISTORIAM ECCLESIASTICAM GENTIS ANGLORUM

Králi, život člověka nyní zde na zemi mi oproti životu v časech, který je nám neznámý, připadá jako let vrabce, který v zimním nečase zalétne do jídelny, v níž večeříš se svými veliteli a služebníky, v níž uprostřed hoří oheň a v níž je příjemné teplo zatímco venku bijí poryvy zimních dešťů nebo sněhových bouří. A sotva ten vrabec vlétne jedním vchodem, vzápětí vylétne pryč vchodem druhým. Vevnitř necítí nepohodu zimního nečasu, ale kratičký příjemný čas mu pomine a on se ztratí z oči do zimy. Tak nějak vypadá lidský život. Nevíme vůbec, co jednou bude, ani co bylo před tím. Proto přinese-li ono nové učení něco jistějšího, měli bychom je jistě následovat.

Beda Ctihodný – Církevní dějiny národa Anglů 

Seneca o klamných úsudcích

Vždy, když slyším nějaký rychlý, tvrdý a pohrdlivý odsudek něčeho, co samo o sobě naprosto není žádným zločinem, říkám si, kolik příčin asi leží vně takového soudce a kolik bolavých míst, které si takto léčí, je spíše v jeho nitru. Abych nalezl nějaké příklady, není potřeba číst starověké knihy. Takových současných příkladů se najde v mnoho a i v češtině. Ale v zájmu dobrého vkusu je dobré po starověké knize sáhnout. I u Seneky se lze setkat s mírnou a zřejmě zcela neškodnou obdobou toho, o čem jsem psal v minulých větách. Je znát, že Seneku neschopnost myšlení vyhnout se záludnostem dost trápila. A vypořádal se s tím takto:

Hoc, Lucili virorum optime, mihi ab istis subtilibus praecipi malo, quid amico praestare debeam, quid homini, quam quot modis 'amicus' dicatur, et 'homo' quam multa significet. In diversum ecce sapientia et stultitia discedunt! cui accedo? in utram ire partem iubes? Illi homo pro amico est, huic amicus non est pro homine; ille amicum sibi parat, hic se amico: tu mihi verba distorques et syllabas digeris. Scilicet nisi interrogationes vaferrimas struxero et conclusione falsa a vero nascens mendacium adstrinxero, non potero a fugiendis petenda secernere. Pudet me: in re tam seria senes ludimus. 'Mus syllaba est; mus autem caseum rodit; syllaba ergo caseum rodit.' Puta nunc me istuc non posse solvere: quod mihi ex ista inscientia periculum imminet? quod incommodum? Sine dubio verendum est ne quando in muscipulo syllabas capiam, aut ne quando, si neglegentior fuero, caseum liber comedat. Nisi forte illa acutior est collectio: 'mus syllaba est; syllaba autem caseum non rodit; mus ergo caseum non rodit'. O pueriles ineptias! in hoc supercilia subduximus? in hoc barbam demisimus? hoc est quod tristes docemus et pallidi? (...) Quantum potes ergo, mi Lucili, reduc te ab istis exceptionibus et praescriptionibus philosophorum: aperta decent et simplicia bonitatem. Etiam si multum superesset aetatis, parce dispensandum erat ut sufficeret necessariis: nunc quae dementia est supervacua discere in tanta temporis egestate! Vale.

SENECA – EPISTULARUM MORALIUM AD LUCILIUM, LIBER QUINTUS

Lucilie, nejlepší ze všech lidí, přál bych si, aby mě tihle mudrlanti raději poučili o tom, jaké jsou mé povinnosti k příteli, jaké k člověku, než o tom, kolika způsoby se řekne „přítel“ a kolik různých významů má slovo „člověk“. Hle moudrost a hloupost se rozcházejí opačnými směry; ke které se mám přidat? Jednomu je člověk přítelem, druhému není člověkem. Jeden naváže přátelství kvůli sobě, druhý kvůli příteli. A ty mi tady překrucuješ slova a počítáš slabiky. Zřejmě nebudu-li sestavovat záludné sylogismy a neodvodím klamným závěrem z pravdy lež, nebudu umět rozlišit věci žádoucí od těch, jimž je třeba se vyhýbat. Je mi hanba, že si v našem věku hrajeme, když jde o věci tak vážné. „Myš je slabika; myš hryže sýr; slabika tedy hryže sýr.“ Představ si teď, že tohle nedokážu rozmotat. Jaké nebezpečí mi hrozí z této neschopnosti? Jaká škoda? Bezpochyby se musím bát, že jednou chytím do pasti slabiky nebo že mi jednou knížka sní sýr, nedám-li si pozor. Ledaže je vtipnější tento úsudek: „Myš je slabika; slabika nehryže sýr; myš tedy nehryže sýr.“ To jsou ale dětinské hlouposti! Nad tím vraštíš čelo? Kvůli tomu jsme si nechali narůst dlouhé vousy? Tomu se učíme se zasmušilou tváří? (...) Můj drahý Lucilie, pokud ti to je možné, drž se stranou takovýchto úskoků a předpisů filosofů, Dobru sluší otevřenost a prostota. I kdyby zbývalo ještě mnoho let života, je třeba nakládat s nimi šetrně, aby stačila na věci nezbytné. Jaké je to šílenství učit se teď, když je málo času, věci zbytečné! – Buď zdráv!

Seneca – Listy Luciliovi (48)

Univerzální korekční předzesilovač

Po čase zase jedna drobná recenze. Snad někomu pomůže. Zkusil jsem knihu NF zesilovače 1. – Předzesilovaže, jejímž autorem je Zdeněk Kotisa, a jal jsem se stavět „Univerzální korekční předzesilovač“ pro elektrickou kytaru. Nejdřív bylo potřeba udělat zdroj. V rozpisu byly keramické kondenzátory 100 mikrofaradů, což je vyložená chyba a přijdete na to hned (má tam být nano). To, že stabilizátor 7915 je omylem nakreslen obráceně mi už dalo trochu zabrat. V samotném korekčním zesilovači v návrhu tištěných spojů je další chyba. Záporný pól a zem jsou přímo spojeny do zkratu. Naštěstí patnácti volty nic nezapálíte a vrtačkou se dá tištěný spoj opravit (přerušte spoj pod druhým švábem). Nakonec to sice hraje, ale tři fatální chyby na jeden návod je trochu moc. Možná, že doporučovaná zapojení jsou dobrá, ale rozhodně nejsou vyzkoušená.

Století Alana Turinga

Pozvánka na seminář zde: http://www.ums.zcu.cz/files/misc/Stoleti%20A%20Turinga_19_3_2012_Program.pdf.

Jung o intelektu a duchovnosti

Zabývat se věcmi o jakých psal Jung znamená rozčílit přinejmenším jedno občanské sdružení s pravopisnou chybou v adrese svého webu. To však není jediný důvod, proč stojí za to to udělat.

Náš intelekt podal nesmírné výkony, zatímco náš duchovní dům se rozpadl. Jsme hluboce přesvědčeni, že ani s nejnovějším a největším zrcadlovým dalekohledem, který se staví v Americe, neobjevíme za nejvzdálenější hvězdnou mlhovinou empyreum, ono ohnivé nebe, sídlo bohů a světového pohybu, a víme, že náš pohled bude zoufale bloudit mrtvým prázdnem nezměrných dálek. A nezlepší se to, ani když nám matematická fyzika odhalí svět nekonečně malého. Nakonec vyhrabeme moudrost všech dob a národů a zjistíme, že vše, co je nejdražší a nejcennější, je již dávno řečeno nejkrásnějším jazykem. Natahujeme po tom ruce jako lačné děti a domníváme se, že když to uchopíme, pak to také máme. Avšak to, co člověk má, již neplatí, a ruce se natahováním unaví, jelikož bohatství leží všude, kam až zrak dohlédne. Z veškerého toho vlastnictví se stává voda a nejeden čarodějův učeň se v těchto vodách, které sám přivolal, nakonec utopí, pokud předtím nepropadl spasitelskému bludu, že tato moudrost je dobrá a tamta špatná. Z těchto adeptů pocházejí oni úzkost budící nemocní, jež věří, že mají prorocké poslání. Neboť umělým oddělením pravé a falešné moudrosti vzniká takové napětí duše a z něj taková osamělost a náruživost jako u morfinisty, který stále doufá, že nalezne společníky ve své neřesti.

 C. G. Jung - O archetypech kolektivního nevědomí

O slepotě vůči černým labutím

Taleb chce ve své knize ukázat, že vinou svých vědátorských teorií slepneme před nepravděpodobnými událostmi, které ovšem nadmíru pravděpodobně přijdou, a že praktičtí lidé se zdravým rozumem jsou tudíž mnohem hodnotnější než školometi. Ale říká to dosti divně.

NNT (that is, me): Assume that a coin is fair, i.e., has an equal probability of coming up heads or tails when flipped. I flip it nineny-nine times and get heads each time. What are the odds of my getting tails on my next throw?
Dr. John: Trivial question. One half, of course, since you are assuming 50 percent odds for each and independence between draws.
NNT:  What do you say Fat Tony?
Fat Tony:  I'd say no more than one percent, of course.
NNT: Why so?  I gave you the initial assumption of a fair coin, meaning that it was 50 percent either way.
Fat Tony:  You are either full of crap or a pure sucker to buy that "50 pehcent" business. The coin gotta be loaded. It can't be a fair game. (Translation: It is far more likely that your assumptions about the fairness are wrong than the coin delivering ninety-nine heads in ninety-nine throws.)
NNT: But Dr. John said 50 percent.
Fat Tony (whispering in my ear):  I know these guys with the nerd examples from my bank days. They think way too slow. And they are too commoditized. You can take them for a ride.

Nassim Nicholas Taleb - The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable

Kdo zde neuznává, že nepravděpodobná událost může nastat, a kdo to připouští? Ale třeba Tomáš Sedláček označuje Černou labuť za pronikavou a hlubokou knihu. Jen nevím proč. Neumím říct, jestli Sedláčkova kniha Ekonomie dobra a zla by šla sama o sobě označit za pronikavou a hlubokou. Ve srovnání s Talebem však rozhodně ano. Mimochodem, něco podobného jako citovaná ukázka můžeme najít i u Pratchetta. Je dokonce možné, že je to i relevantnější:

"Well," said Ponder, gratified at the attention, "it appears that there was this man, right, who had to choose between going through two doors, apparently, and the guard on one door always told the truth and the guard on the other door always told a lie, and the thing was, behind one door was certain death, and behind the other door was freedom, and he didn't know which guard was which, and he could only ask them one question and so: what did he ask?"
The coach bounced over a pothole. The Librarian turned over in his sleep.
"Sounds like Psychotic Lord Hargon of Quirm to me," said Ridcully, after a while.
"That's right," said Casanunda. "He was a devil for jokes like that. How many students can you get in an Iron Maiden, that kind of thing."
"So this was at his place, then, was it?" said Ridcully.
"What? I don't know," said Ponder.
"Why not? You seem to know all about it."
"I don't think it was anywhere. It's a puzzle."
"Hang on," said Casanunda, "I think I've worked it out. One question, right?"
"Yes," said Ponder, relieved.
"And he can ask either guard?"
"Yes."
"Oh, right. Well, in that case he goes up to the smallest guard and says, Tell me which is the door to freedom if you don't want to see the colour of your kidneys and incidentally I'm walking through it behind you, so if you're trying for the Mr. Clever Award just remember who's going through it first.'"
"No, no, no!"
"Sounds logical to me," said Ridcully "Very good thinking."

Terry Pratchett - Lords and Ladies

Černé Indie

Líbila se mi rozhlasová hra Přízrak Dochartovy šachty a jal jsem se číst původní knihu Černé Indie. Zaujalo mě mj., s jakou perspektivou končilo 19. století.

Vzhledem ke stoupající spotřebě kamenného uhlí bude podle nejnovějších výpočtů nerostné palivo vyčerpáno ve Francii za 1140 let, v Anglii za 800 let, v Belgii za 750 let a v Německu za 300 let. Americká uhelná ložiska by při roční těžbě 500 milionů tun mohla vystačit na 6000 let.

Jules Verne - Černé Indie

Další spouštěč úloh

Tentokrát paralelně. Úkolem je pustit graf úloh, kde jednotlivé větve mají běžet paralelně. Používám zde jen python s balíčkem multiprocessing, což má svůj důvod. Multiprocessing funguje na jedničku (bez hvězdičky), ale procesu nedovoluje paralelně pouštět další procesy. Pokusíte-li se o to přesto, odmění Vás python tímto hlášením ve stylu fantasy románů: "daemonic processes are not allowed to have children". To ale nevadí, protože každý orientovaný graf bez cyklů lze dekomponovat na jednotlivé větve. A přesně to dělám v přiloženém skriptu. Skript pouští tento graf úloh:

Procedura job(x) trvá x sekund. Celý graf úloh by měl trvat 12 sekund, a také trvá. Ale nejsem spokojen s cyklem, který procesy pouští, protože neumím čekat na první konec nějakého procesu jinak než pomocí timoutu. Předpokládám, že jednotlivé úlohy trvají alespoň minuty, ale spíš hodiny, takže to tolik nevadí, ale není to čisté řešení a nelíbí se mi. 

 # -*- coding: cp1250 -*-  
 import sys  
 import copy  
 from multiprocessing import Process, Pool, Lock, Manager, Queue  
 def decompose(bash, reservedIDs = [0], parentsConditions = [0]):  
  processes = []  
  process = None  
  conditions = copy.copy(parentsConditions)  
  for i in range(len(bash)):  
   command = bash[i][0]  
   if command == "branch":  
    conditions2 = copy.copy(conditions)  
    for j in range(len(bash[i][1])):  
     for subprocess in decompose(bash[i][1][j], reservedIDs, conditions2):  
      processes.append(subprocess)  
      conditions.append(subprocess["ID"])  
    process = None  
   else:  
    if process == None:  
     processID = max(reservedIDs) + 1  
     reservedIDs.append(processID)  
     process = {  
      "ID": processID,  
      "bash": [],  
      "conditions": copy.copy(list(set(conditions)))  
     }  
     processes.append(process)  
     conditions.append(processID)  
    process["bash"].append(bash[i])     
  return processes  
 def doDecomposedBash(bash, jobs):  
  for [command, argument] in bash:  
   jobs[command](*argument)  
 def job(t):  
  print "Doing some staff ..."  
  import time  
  time.sleep(t)  
  print "... done (%f sec)." % t  
 if __name__ == "__main__":  
  manager = Manager()  
  jobs = {  
   "job": job,  
  }  
  enviroment = manager.dict()  
  bash = [  
   ["branch",  
    [  
     [  
      ["job", [1.0]],  
      ["branch",  
       [  
        [  
         ["job", [2.0]],  
        ],  
        [  
         ["job", [3.0]],  
        ],  
       ],  
      ],  
      ["job", [4.0]],  
     ],  
     [  
      ["job", [5.0]],  
      ["branch",  
       [  
        [  
         ["job", [6.0]],  
        ],  
        [  
         ["job", [7.0]],  
        ],  
       ],  
      ],  
     ],  
    ],  
   ],  
  ]  
  processes = decompose(bash)  
  for process in processes:  
   process["process"] = Process(target = doDecomposedBash, args = (process["bash"], jobs))  
   process["state"] = "waiting"  
  closedProcesses = {0: 1}   
  # starting processes  
  while True:  
   theEnd = True  
   for process in processes:  
    if process["state"] == "running" and not process["process"].is_alive():  
     process["state"] = "closed"  
    if process["state"] == "closed":  
     closedProcesses[process["ID"]] = 1  
    else:  
     theEnd = False  
   if theEnd:  
    break  
   for process in processes:  
    if process["state"] == "waiting":  
     run = True  
     for condition in process["conditions"]:  
      if not condition in closedProcesses:  
       run = False  
     if run:  
      process["state"] = "running"  
      process["process"].start()  
   for process in processes:  
    if process["state"] == "running":  
     process["process"].join(0.01)  
     break       
   # All processes are done now.  

Jung o neplodnosti theosofie (a také materialismu)

Existuje však ještě jiná forma negativního myšlení, kterou bychom asi sotva na první pohled jako takovou rozeznali, a to je teosofické myšlení, které se dnes rapidně šíří ve všech světadílech patrně jako projev reakce na materialismus právě minulé epochy. Teosofické myšlení není zdánlivě nijak reduktivní, nýbrž vše povyšuje na transcendentní ideje objímající celý svět. Například sen už není skromným snem, nýbrž zážitkem na „jiné rovině“. Zatím ještě nevysvětlitelný fakt telepatie se vysvětluje velmi jednoduše „vibracemi“, které se šíří od jednoho člověka k druhému. Běžná neurotická porucha je vysvětlena velmi jednoduše tím, že se něco přihodilo „astrálnímu tělu“. Určité antropologické zvláštnosti obyvatel pobřeží Atlantiku se snadno vysvětlí zánikem Atlantidy atd. Stačí jen otevřít nějakou teosofickou knihu, abychom byli přemoženi a zdrceni poznáním, že vše je už vysvětleno a že tato „duchovní věda“ nezůstavila už vlastně vůbec žádnou záhadu. Tento druh myšlení je v podstatě právě tak negativní jako materialistické myšlení. Chápe-li materialistické myšlení psychologii jako chemické změny gangliových buněk nebo jako natahování a smršťování buněčných výběžků či jako vnitřní sekreci, je to právě tak pověrčivé jako teosofie. Jediný rozdíl spočívá v tom, že materialismus redukuje na nám běžnou fyziologii, zatímco teosofie vše převádí na pojmy indické metafyziky. Zredukujeme-li sen na přeplněný žaludek, není tím sen přesto vysvětlen, a vysvětlujeme-li telepatii jako „vibraci“, je tím řečeno právě tak málo. Neboť co je „vibrace“? Oba způsoby vysvětlování jsou nejen impotentní, ale jsou rovněž destruktivní, poněvadž brání opravdovému zkoumání problému tím, že zdánlivým vysvětlením odvádějí zájem od věci a věnují ho v prvním případě žaludku a v druhém případě imaginárním vibracím. Oba způsoby myšlení jsou sterilní a sterilizující. Negativní kvalita pochází z toho, že toto myšlení je tak nepopsatelně pohodlné a levné, tj. chudé na plodivou a tvůrčí energii. Je to myšlení ve vleku jiných funkcí.

C. G. Jung - Obecný popis typů

Jak se mohlo stát, že poezie byla pokládána za součást logiky

Averroes neumí řecky, s námahou rozumí syrštině a Aristotela čte v arabském překladu z 10. století, který byl pořízen právě ze syrské verze. (...) Zkusme si představit, co vlastně mohl latinský čtenář pochopit z Aristotela, vycházel-li z překladu, který Hermann Němec pořídil z arabského textu, který se zase snažil porozumět syrskému překladu neznámého textu řeckého (...) Jak se zdá, Averroes má smysl pro tematiku metafory. Mluví o ní hned na začátku svého komentáře, jakkoli Aristotelés o ní na tomto místě nic neříká a pojednává pouze o napodobování. Pro Averroa jsou básnické skladby napodobující, pokud srovnávají jednu věc s druhou, a uvádí příklady, kdy se něco napodobuje „jako by“ to bylo něco jiného. (...) Zmiňuje však případy „nahrazování“, obecného procesu, jehož druhy jsou metafora a metonymie. U metafory mluví o čtyřčlenném vztahu. Právě v těchto souvislostech pronáší také tvrzení, jež je v arabské filosofii obecně rozšířeno a jež bude mít značný vliv na filosofii latinskou, totiž, že poezie náleží do umění logiky.

Umberto Eco – Od stromu k labyrintu

Seneca o svém vegetariánství

Nejsem sice vegetarián, ale znám vegetariány a viděl jsem, jak téměř vždy proti sobě vyvolají útok. Zřejmě je za tím pocit ohrožení pramenící z poznání, že knedlozelovepřismus, který není snadné opustit, nemusí být jediným a správným způsobem života. A to znejišťuje a ubírá trochu sebelásky. Dobré téma pro psychologa. Ani v antickém světě nebyl vztah vegetariánu a karnivorů zcela nepodobný výše popsanému.

His ego instinctus abstinere animalibus coepi, et anno peracto non tantum facilis erat mihi consuetudo sed dulcis. Agitatiorem mihi animum esse credebam nec tibi hodie adfirmaverim an fuerit. Quaeris quomodo desierim? In primum Tiberii Caesaris principatum iuventae tempus inciderat: alienigenatum sacra movebantur et inter argumenta superstitionis ponebatur quorundam animalium abstinentia. Patre itaque meo rogante, qui non calumniam timebat sed philosophiam oderat, ad pristinam consuetudinem redii; nec difficulter mihi ut inciperem melius cenare persuasit.

 Lucius Annaeus Seneca – Epistulae morales ad Lucilium (CVIII)

Pod vlivem těchto názorů jsem se stal vegetariánem a po roce mi tento způsob života byl nejen snadný, ale i příjemný. Zdálo se mi, že můj duch je čilejší; dnes bych však nemohl tvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Chceš vědět, jak jsem se toho zvyku nakonec vzdal? Doba mého mládí spadala do prvních let vlády Tiberia Caesara. Tenkrát byly z Říma vyháněni cizí náboženské kulty a nejíst maso některých zvířat bylo považováno za jeden z důkazů pověry. Na žádost svého otce, který se nebál falešného obvinění, ale měl odpor k filosofii, jsem se proto vrátil k starému zvyku. Bez potíží se mu podařilo přesvědčit mě, abych jedl lépe.

Lucius Annaeus Seneca – Listy Luciliovi

Statečný od narození

Variace na staré téma.

Co je to stroj

První skutečný stroj jako takový (...) je Robertův tkalcovský stav zhotovený roku 1825. Prvním strojem je proto, že je prvním nástrojem, který funguje sám o sobě a sám o sobě vyrábí nějaký předmět (...). Technika přestává být tím, čím doposud byla: manipulací, to jest ručním dílem, a mění se ve výrobu sensu stricto. V řemeslnictví je nástroj a náčiní pouze doplňkem člověka, a tento člověk tedy se svými „přirozenými“ akty zůstává hlavním činitelem, Naproti tomu u strojů se nástroj dostává do popředí: už to není on, kdo pomáhá člověku, nýbrž naopak: je to člověk, který pomáhá stroji a doplňuje ho.

 Ortega y Gasset – Úvaha o technice

Tento text vznikal v letech 1933 až 1939. Tkalcovské stavy 19. stol. jsou nesmírně zajímavé, protože by se mohlo zdát, že jsou předstupněm počítačů. K výrobě počítače však kromě lepší technologie bylo potřeba udělat ještě jeden důležitý krok: vytvořit stroj, který sám o sobě nevyrábí zhola nic. To patrně nemohlo napadnout žádného průmyslově zaměřeného technika, ale jen teoretika, kterého aplikace nezajímají.

Into the Night

Takový malý příspěvek pro milovníky muziky v seriálu Twin Peaks. Je to píseň "Into the Night" a zpívá ji Julee Cruise. Na drobné chyby nehleďte, ty velké jsou způsobené jednak mojí hudební hluchotou obecně a jednak tím, že v tónině Cis moll se moje hudební hluchota stupňuje. Přikládám midi se základní figurou (modulujte si ji podle harmonické funkce), nápěv (je to jen tak nabrknuté), text a akordy (B je naše H). Nuže:

Into the Night

music: Angelo Badalamenti
lyrics: David Lynch

Now it's dark

Into the night
I cry out
I cry out your name
Into the night
I search out
I search out our love
Night so dark
Where are you?
Come back in my heart
So dark
So dark

Into the night
Shadows fall
Shadows fall so blue
I cry out
I cry out for you

Night so dark
Where are you?
Come back in my heart
So dark
So dark
So dark



[#Cm]Into the [#Fm]night           
[B]I cry [A]out, [B]I cry [A]out  
your [#Cm]name

 

midi: http://www.uloz.to/12338584/into-the-night-1-mid

Gasset o kořenech člověka ve filosofii

Filosofie není něco, bez čeho se člověk dokáže obejít, i když si narozdíl od Gassety myslím, že takových věcí je víc. Filosofie se nakonec vždy nějak někde na člověku „vyboulí“ ať už je potlačována jakkoli. Zdá se mi lepší ji záměrně pěstovat než netečně čekat, jaká potvora z toho nakonec bude. Říkat, že filosofie (kultura, ...) je něco, čemu se můžeme věnovat až se budeme mít hmotně dobře a až na to zbude čas, ... atd. Moralitku nechať si každý domyslí sám.

(...) půdou, na níž člověk nepřetržitě stojí není mě ani jiný prvek, ale filosofie. Člověk žije z filosofie a ve filosofii. Tato filosofie může být erudovaná nebo lidová, vlastní nebo cizí, stará nebo nová, geniální nebo hloupá; ale je faktem, že naše bytí své živé rostliny do nějaké filosofie zasazuje. Převážná část lidí si to neuvědomuje, neboť tuto filosofii v níž žijí, nechápou jako výsledek nějakého intelektuálního úsilí, čile něco, co jedni nebo druzí vytvořili, ale jeví se jim jako „čistá pravda“; tedy jako „skutečnost sama“. Nevidí tuto „skutečnost samu“ jako to, čím doopravdy je: jako Ideu nebo systém idejí, nýbrž vycházejí z „věci samých“, které tato idea nebo systém idejí dává vidět.

José Ortega y Gasset – Mýtus o člověku za technikou