Zabývá-li se filosofie ve Wittgensteinově a obecně v analytické koncepci jazykem, nedělá ji to ještě lingvistikou. K té se má podobně jako medicína k anatomii, tj. mají sice stejný předmět (jazyk, resp. lidské tělo), ale řešení filosofických stejně jako lékařských problémů nespočívá v tom, že vysvětlí, jak to ve skutečnosti je, ale tím, že se vyléčí, nechají zmizet. To činí filosofii bytostně nevědeckou, nezvědavou, nerozšiřující naše poznání. Specifická role matematiky v prostoru mezi filosofií a empirickou vědou spočívá v tom, že žije v jakémsi mezisvětí, tj. má sice konkrétní předmět jako ostatní vědy (čísla, obrazce atd.), tento předmět ale není jednoduše vykazatelný v prostoru běžné zkušenosti, i když v něm nachází nezpochybnitelné aplikace. To ji činí mimořádně atraktivní jako cvičný materiál pro ty, kdo se chtějí stát filosofy, a proto je také výuka matematiky Platónem metodicky řazena před zvládnutí filosofické dialektiky.
Vojtěch Kolman – Idea, číslo, pravidlo
Žádné komentáře:
Okomentovat