V posledních letech pozvolna sílí přesvědčení, že bychom se bez množin mohli klidně obejít, že postulování takových jsoucen, jako jsou množiny a množiny množin atd. je přinejmenším podezřelé a že může jít o jazykové artefakty. S takovými názory se setkáváme u vynikajících logiků a filosofů logiky, z dávných klasiků např. u Skolema, z pozdějších např. u zakladatele nestandardní analýzy Abrahama Robinsona, u Quinea, zvláště u Hintikky (který navíc za omyl pokládá i to, že se elementární logika ztotožnila s predikátovou logikou 1. řádu), u Obolose, Hailperina a dalších. Tento trend by si zasloužil samostatné pojednání. Navíc jsou zde i některé ukazatele „sociologické“: zdá se, že čistě matematická zkoumání teorie množin nenacházejí už ve Spojených státech podporu (finanční už vůbec ne) a že se možná jednou zase všechno vrátí do Prahy, (kde se množiny ještě zkoumají), z níž to jako podivuhodný květ baroka vzešlo. A že se třeba ukáže, že to byla skutečně bádání (v pejorativním smyslu) školní, „scholastická“.
Jiří Fiala – Analytická filosofie II.
Žádné komentáře:
Okomentovat