Je podivné, jak málo lidových písniček je o matematice. Když nepočítám ty písničky, ve kterých se počítá jako např. „Když jsem chodil do školy, učil jsem se litery, ...“, napadá mě jediná, všeobecně známá. Má název Proměny, a našel jsem ji v Sušilově sbírce pod číslem 2047. Je tedy nejméně z počátku 19. stol. Obrázek je poněkud křivý, protože se kniha nedala lépe narovnat, ale snad je to čitelné. Jistěže není o matematice, je totiž o lásce, ale alespoň se tam počítají dráhy hvězd. Zajímavé na ní je, že autor asi usoudil, že počítání neslouží ke zmocnění se pozemských věcí. Vždyť jistě i stromy by bylo snadno nějak propočítat, ale k jejich zmocnění se, tj. poražení, se hodí mnohem lépe sekyrka než geometrie (to, že na holuby platí havrani, se mi – při vší úctě – moc nezdá). Na hvězdy naopak žádná pozemská věc neplatí. To je hájenství čisté teorie.
Žádné komentáře:
Okomentovat