Skripta zabývající se logikou obvykle začínající definicí logiky podobnou této:
Výhoda této definice je její stručnost, jasnost, a také to, že v sobě obsahuje důvod, proč se logikou zabývat. Lze se však s takovouto definicí spokojit. Jaroslav Peregrin k tomu říká:
Zdá se mi být zřejmé, že stačí jenom krátce konfrontovat pravidla, jaká nacházíme v učebnicích logiky,s tím, jakými cestami se ubírají naše faktické myšlenkové pochody, abychom nahlédli, že tyto dvě věci mohou mít jenom málo společného. (...) Je poměrně jasně doložitelné, že ani ty nejefektivnější způsoby myšlení – tedy například způsoby, jakými se ti nejgeniálnější vědci dobírali svých převratných objevů – nijak nepřipomínají řetězce logických odvození. Budeme-li tvrdit, že logika je popisem myšlení či návodem k tomu, jak myslet, budeme nejenom tvrdit něco, čemu budeme moci stěží sami věřit, ale navíc tím budeme logiku pasovat do úlohy podniku předem odsouzeného k neúspěchu.
Víme tedy, co logika není. Zbývá říci, co logika je. Jednoznačnou odpověď nemám ani já, ani nikdo, od koho jsem něco četl. Nicméně alespoň nějaká odpověď je:
(...) Logika nám tak či onak pomáhá určovat, která zdůvodnění, které typy argumentací či které důkazy jsou přijatelné a které ne.
Řečeno přesněji ale méně jasně:
Logika se tedy zabývá vyplýváním a zejména jeho převáděním na řetězce elementárních vyvození (neboli inferencí), která jsou věcí významů určitých univerzálních „argumentačních“ slůvek našeho jazyka. Můžeme tedy říci, že studuje (a standardizuje) inferenční strukturu jazyka, konkrétně její nejzákladnější kostru.
Logika je vědou o správném usuzování.
Výhoda této definice je její stručnost, jasnost, a také to, že v sobě obsahuje důvod, proč se logikou zabývat. Lze se však s takovouto definicí spokojit. Jaroslav Peregrin k tomu říká:
Zdá se mi být zřejmé, že stačí jenom krátce konfrontovat pravidla, jaká nacházíme v učebnicích logiky,s tím, jakými cestami se ubírají naše faktické myšlenkové pochody, abychom nahlédli, že tyto dvě věci mohou mít jenom málo společného. (...) Je poměrně jasně doložitelné, že ani ty nejefektivnější způsoby myšlení – tedy například způsoby, jakými se ti nejgeniálnější vědci dobírali svých převratných objevů – nijak nepřipomínají řetězce logických odvození. Budeme-li tvrdit, že logika je popisem myšlení či návodem k tomu, jak myslet, budeme nejenom tvrdit něco, čemu budeme moci stěží sami věřit, ale navíc tím budeme logiku pasovat do úlohy podniku předem odsouzeného k neúspěchu.
Jaroslav Peregrin – Logika a logiky
Víme tedy, co logika není. Zbývá říci, co logika je. Jednoznačnou odpověď nemám ani já, ani nikdo, od koho jsem něco četl. Nicméně alespoň nějaká odpověď je:
(...) Logika nám tak či onak pomáhá určovat, která zdůvodnění, které typy argumentací či které důkazy jsou přijatelné a které ne.
Jaroslav Peregrin – Logika a logiky
Řečeno přesněji ale méně jasně:
Logika se tedy zabývá vyplýváním a zejména jeho převáděním na řetězce elementárních vyvození (neboli inferencí), která jsou věcí významů určitých univerzálních „argumentačních“ slůvek našeho jazyka. Můžeme tedy říci, že studuje (a standardizuje) inferenční strukturu jazyka, konkrétně její nejzákladnější kostru.
Jaroslav Peregrin – Logika a logiky
Úvod k této knize je v el. Podobě na adrese http://jarda.peregrin.cz/mybibl/PDFTxt/455.pdf
Žádné komentáře:
Okomentovat