Když si přečtete komentáře na csfd o filmu Davida Lynche Lost Highway, většinou nalezneme zmínku o tom, že to bylo moc zamotané a že to divák nepochopil. Lynchův talent, stejně jako Hitchcockův, je vidět v tom, že i tito diváci dávají vysoké hodnocení. Stojí však za to si přečíst “komentář” někoho, kdo si o sobě myslí, že filmu (tomuto i obecně) rozumí.
Patricia Arquettová měla tedy pravdu, když ve snaze vyjasnit logiku oněch dvou postav, které hrála, nastínila následující rámec toho, co se ve filmu děje: muž zavraždí svou ženu, protože si myslí, že je mu nevěrná. Nedokáže se smířit s důsledky svého činu a postihne ho jistý druh nervového zhroucení, během něhož si sám pro sebe vysní alternativní, lepší život, tj. představuje si sám sebe jako mladšího vitálního muže, jenž potká ženu, která ho neustále chce místo toho, aby se před ním uzavírala, avšak dokonce i tento imaginární život se zvrhne - fantazie se rozpadá a končí noční můrou. Máme zde co do činění přesně s toutéž logikou, s níž se setkáváme v Lacanově výkladu Freudova snu (…), v němž je spáč probouzen, když je Reálno hrůzy, s nímž se setkává ve snu (…), děsivější než samotná bdělá realita, takže spáč uniká do reality, aby unikl Reálnému, s nímž se setkává ve snu.
Slavoj Žižek - Rozložená fantazie.
Žádné komentáře:
Okomentovat