Tolkien o pohádkách

Jsou pohádky pro děti? Odpověď „ano“ je možno dát bez přemýšlení a proto je nezajímavá. Následuje odpověď „ne“ od asi nejpovolanějšího člověka.

Spojení dětí a pohádkových příběhů je ve skutečnosti neštěstím (…). Pohádkové příběhy byly v moderním vzdělaném světě odkázána do dětského pokoje, stejně jako je tam přemístěn otlučený nebo staromódní nábytek, a to především proto, že dospělí je už nechtějí a nevadí jim, když se s nimi špatně zachází. Nejsou to děti, kdo o tomhle rozhoduje. Děti jako určitá třída – ač je v ní spojuje jen nezkušenost – nemají pohádky ani raději, ani jim nerozumějí lépe než dospělí, a stejně jako pohádky mají rádi spoustu jiných věcí. Jsou malé, rosou a obyčejně mají velkou chuť k jídlu, takže pohádky jim zpravidla šmakují. Ve skutečnosti však jenom některé děti a někteří dospělí mají pro pohádky zvláštní smysl. (…) Cokoli, co ponecháme v dětském pokoji nadobro, bude vážně poškozeno.

J. R. R. Tolkien - O pohádkách

Jsou pohádky útěkem ze skutečného světa? Platí to samé co v předchozí otázce.

Představa, že automobily jsou "živější" než kupříkladu kentauři a draci, je podivná; že jsou "skutečnější" než třeba koně, je žalostně absurdní. (...) Co se mě týče, nemohu přesvědčit sám sebe, že střechan nádraží v Bletchley je mnohem skutečnější než mraky. A jako artefakt ji shledávám méně podnětnou než legendární báň nebeskou.

J. R. R. Tolkien - O pohádkách