Jablko

Anno igitur Dominicae incarnationis septingentesimo decimo, licet insigne illud imperiale diversis speciebus prius figuratum fuisset, a venerabili tamen papa Benedicto sedis apostolicae fieri jussum est admodum intellectuali specie idem insigne. Praecepit fabricari quasi aureum pomum, atque circumdari per quadrum pretiosissimis quibusque gemmis, ac desuper auream crucem inseri. Erat autem instar speciei hujus mundanae molis, quae videlicet in quadam rotunditate circumsistere perhibetur, ut dum siquidem illud respiceret princeps terreni imperii, foret ei documentum, non aliter debere imperare vel militare in mundo quam ut dignus haberetur vivificae crucis tueri vexillo. In ipso etiam diversarum gemmarum decoramine, videlicet imperii culmen plurimarum virtutum speciebus exornari oportere.

 Rodulfus Glaber Cluniacensis - Historiarum Sui Temporis Libri Quinque

Roku 710 od vtělení páně pak přikázal ctihodný Papež Benedikt na apoštolském stolci, aby byl nový císařský odznak, ačkoli měl už dříve různé podoby, zhotoven ve zcela jiné formě. Nařídil vytvořit ho jako zlaté jablko obklopené ze čtyř stran těmi nejdražšími kameny a ještě nahoru umístit zlatý kříž. Tento tvar představuje velikou hmotu světa, která prý vypadá jako nějaká koule, takže když vládce pozemské říše pohlédne na tento odznak, uvědomí si, že má vládnout či bojovat na tomto světě tak, aby byl pokládán za hodného chránit korouhev životodárného kříže. Ono vyzdobení drahými kameny pak připomene, že nejvyššího muže říše mají zdobit hojné ctnosti.

Rodulfus Glaber – Dějiny v čase milénia

Několikrát jsem se setkal s domněním, že ve středověku všichni (nebo alespoň církev) věřili, že Země je plochá. Těžko se to lidem s ležérním postojem k historii vyvrací poukázáním na prameny. Ale císařské jablko, které zná snad každý, by je k přehodnocení jejich přesvědčení dovést mohlo.

O důslednosti vědy

Nedovedu zkontrolovat, jestli Borges skutečně cituje to, co píše, že cituje, anebo si to sám vymýšlí, a je to asi jedno, protože to tak i tak není pravda. Za ta velká písmena nemohu, jsou od Borgese.

… V oné Říši dosáhlo Kartografické Umění takové Dokonalosti, že Mapa jedné jediné Provincie byla velká jako celé Město a Mapa Říše jako celá Provincie. Časem tyto Obrovské Mapy přestaly uspokojovat, a proto Kolegium Kartografů vytvořilo Mapu Říše, která měla Velikost Říše a přesně ji odpovídala. Další Generace, které si tolik Nepotrpěly na Studium Kartografie, usoudily, že tato rozlehlá Mapa je k Ničemu, a zcela Nemilosrdně ji vystavily Nepohodě Slunce a Zimy. V Pouštích na Západě se dochovaly Trosky Mapy, obývané Zvěří a Žebráky; v celé Zemi nezbyla jediná památka na Kartografické Vědy.

 Jorge Luis Borges – Obecné dějiny Hanebnosti