Když mám před sebou krychli, nikdy z ní neuvidím víc než maximálně tři strany. A přesto má pro mě platnost šestihranné krychle a mohu s ní podle toho úspěšně zacházet - mohu mít věrnou a odpovídající představu o celku její struktury. Trvale přítomná část (tři strany) stačí k prezentaci trvale nepřítomného celku (šest stran), a to za každých okolností. Prezentace věci proto nemusí spočívat v nekonečném součtu všech možných perspektiv, z nichž bych ji měl vidět. Celek krychle je přítomen v každé její straně tím, že ji uděluje "smysl" své části, smysl své strany - např. přední nebo zadní. ale tomu rozumím jen díky zvláštní zákonitosti, s níž se mi krychle nabízí: díky tomu, že nikdy nelze vidět šest stran a že vždy mohu vidět maximálně tři strany. A tahle podivuhodná zákonitost je klíčová, v ní je skrytá zvěst o stylu ukazování útvarů podobným těm, jaké reprezentuje krychle. Vtip není v tom, že nemohu nikdy vidět krychli najednou ze šesti stran, takže se musím smířit se subjektivním omezením. Vtip je v tom, že ji nikdy nemůžeme vidět z více než tří stran: a v tom zjištění se mé subjektivní omezení mění ve velký zisk - narážím tu na objektivní vlastnosti předmětů tohoto typu, a tedy na zákonitost zjevování, která odkazuje na povahu reálných struktur. Pak ale nepotřebuji náhled ze šesti stran k tomu, abych překonal své omezení: překonávám je, i když zůstávám ve své perspektivě, ovšem za předpokladu, že si všimnu trochu jiného "omezení", než jaké vnucuje nepostižitelnost všech stran krychle.
Ivan Blecha - Fenomenologie a "pohled Božího oka"
Žádné komentáře:
Okomentovat