Blecha a známý příklad ve fenomenologii už omšelý

Když mám před sebou krychli, nikdy z ní neuvidím víc než maximálně tři strany. A přesto má pro mě platnost šestihranné krychle a mohu s ní podle toho úspěšně zacházet - mohu mít věrnou a odpovídající představu o celku její struktury. Trvale přítomná část (tři strany) stačí k prezentaci trvale nepřítomného celku (šest stran), a to za každých okolností. Prezentace věci proto nemusí spočívat v nekonečném součtu všech možných perspektiv, z nichž bych ji měl vidět. Celek krychle je přítomen v každé její straně tím, že ji uděluje "smysl" své části, smysl své strany - např. přední nebo zadní. ale tomu rozumím jen díky zvláštní zákonitosti, s níž se mi krychle nabízí: díky tomu, že nikdy nelze vidět šest stran a že vždy mohu vidět maximálně tři strany. A tahle podivuhodná zákonitost je klíčová, v ní je skrytá zvěst o stylu ukazování útvarů podobným těm, jaké reprezentuje krychle. Vtip není v tom, že nemohu nikdy vidět krychli najednou ze šesti stran, takže se musím smířit se subjektivním omezením. Vtip je v tom, že ji nikdy nemůžeme vidět z více než tří stran: a v tom zjištění se mé subjektivní omezení mění ve velký zisk - narážím tu na objektivní vlastnosti předmětů tohoto typu, a tedy na zákonitost zjevování, která odkazuje na povahu reálných struktur. Pak ale nepotřebuji náhled ze šesti stran k tomu, abych překonal své omezení: překonávám je, i když zůstávám ve své perspektivě, ovšem za předpokladu, že si všimnu trochu jiného "omezení", než jaké vnucuje nepostižitelnost všech stran krychle.

Ivan Blecha - Fenomenologie a "pohled Božího oka"

Dawkins o apriorním

My own feeling, to the contrary, would have been an automatic, deep suspicion of any line of reasoning that reached such a significant conclusion without feeding in a single piece of data from the real world. Perhaps that indicates no more than that I am a scientist rather than a philosopher.

Richard Dawkins - The God Delusion

Kdyby bylo naopak na mně, já bych jakékoli úvahy, které dojdou k tak závažnému závěru bez jediného data z reálného světa, automaticky hluboce podezíral. Možná to svědčí jen o tom, že já jsem vědec, ne filozof.

Richard Dawkins - Boží blud

Mohlo by se zdát, že Dawkins touto větou otevírá diskusi nebo alespoň monolog o tomto tématu. Třeba o tom, jestli je ochoten toto své hluboké podezření obrátit i proti vědě. Ale nic neotevítá. Škoda.

Immanuel Kant - Odpověď na otázku: Co je to osvícenství?

Download zrcadlového německo-český textu v pdf je možný zde. Chyby nahlašte v diskusi pod tímto článkem.

Pavel Materna o neurčitosti

Čím úspěšněji dokáže nějaká věda některé věci vysvětlit, tím hlouběji dovede některé věci zakrýt. Logika ráda opomíjí ty věci, které se do užívané představy o racionalitě nevešly. Jsou dvě možné reakce: 1) začít tvrdit, že takové věci neexistují, nebo 2) zkusit takové věci nalézt. Jednou takovou věcí je neostrost nebo neurčitost.

Předpoklad, že zdroj neurčitosti je třeba hledat v pojmu, v identifikační proceduře, vypadá slibně. Při konfrontaci s naší teorií však vyvstane zajímavý problém. Všechno, co potřebujeme vědět o pojmu jakožto o identifikační proceduře, se dozvíme analýzou kteréhokoli (nejlépe prvního, tj. nejjednoduššího) pojmu*, který je jeho prvkem. Položme si nyní otázku: jakým způsobem může vzniknou neurčitost v závislosti na tom, jaký druh konstrukce je daný pojem*? (...) Ani předpoklad, že vágnost je vlastnost pojmu, nená tedy bezvýhradně přijatelný. Zbývala by tedy možnost, že přímo některé objekty (vlastnost apod.) jsou vágní. Toto pojetí je schůdné, ale nebudeme je zde reprodukovat.

Pavel Materna – Svět pojmů a logika

Škoda.