Descartovy imaginární kořeny

O tom, že představa imaginárních kořenů algebraických rovnic není jen pozdější přístavba této části matematiky svědčí text, ve kterém se algebraické rovnice poprvé objevují tak, jak je známe. Překladatel Jiří Fiala nás však varuje, abychom do slova „imaginární“ nevkládali dnešní obsah.

Au reste tant les vraies racines que les fausses ne sont pas toujours réelles ; mais quelquefois seulement imaginaires c'est-à-dire que l'on peut toujours en imaginer autant que j'ai dit en chaque équation, mais qu'il n'y a quelquefois aucune quantité qui corresponde à celle qu'on imagine. Comme encore qu'on en puisse imaginer trois en celle-ci, x³-6x²+13x-10=0, il n'y en a toutefois qu'une réelle, qui est 2, et pour les deux autres, quoi qu'on les augmente, ou diminue, ou multiplie en la façon que je viens d'expliquer, on ne saurait les rendre autres qu'imaginaires.

René Descartes – La Géométrie

Renatus Des Cartes – Geometriæ

Nakonec, jak pravé, tak nepravé kořeny nebývají vždy reálné, nýbrž někdy imaginární; to jest, ačkoli si je možno vždy představit u každé rovnice tolik kořenů, kolik jsem řekl, někdy však neexistuje ani jedna veličina, která by odpovídala těmto imaginárním kořenům. Například si lze představit tři kořeny v rovnici x³-6x²+13x-10=0, avšak ve skutečnosti je tam jen jeden reálný, který je 2, a ostatní dva, ať je zvětšíme nebo zmenšíme způsobem, který jsem vysvětlil, zůstanou stále kořeny imaginárními

René Descartes – Geometrie