Kromě Petra Vopěnky se i Daniel Kehlmann pokusil o románové vysvětlení proč Gauss neoznámil veřejnosti objev neeukleidovské geometrie. Kniha sice právě v citované části obsahuje několik nesrovnalostí, ale to může být zaviněno překladem. Jinak jde o knihu poměrně čtivou.
Má nápad, který ještě nikomu jinému neprozradil. Zdá se mu totiž, že Eukleidovský prostor není, jak se to tvrdí v Kritice čistého rozumu, formou našeho nazírání samého, a to předcházející veškeré smyslové zkušenosti, ale je to spíš fikce. Jen krásný sen! Pravda je skutečně hrozivá. (...) Možná rovnoběžky vůbec neexistují. Možná, že prostor připouští, že můžeme vést jedním bodem nekonečně mnoho rovnoběžek pokud máme danou čáru a vedle ní bod. Jen jedno je ale jisté. Prostor je vrásčitý, zakřivený a velmi podivný. (...) Byl poslán na svět a vybaven rozumem, který téměř vše lidské znemožňuje, v době, kdy je každá práce ještě náročná, namáhavá a špinavá. (...) Myslel na poslední soud. Nevěřil, že se něco takového bude konat. Obžalovaní se mohou hájit. Některé protiotázky by Bohu určitě nebyly příjemné. Hmyz, špína, bolest. Samá nedostatečnost. Dokonce i v případě prostoru a času fušeřina! Pokud bude postaven před soud, má v úmyslu zavést řeč na pár věcí.
Daniel Kehlmann - Vyměřování světa
Žádné komentáře:
Okomentovat