Timoleón

Huic quidam Laphystius, homo petulans et ingratus, vadimonium cum vellet imponere, quod cum illo se lege agere diceret, et complures concurrissent, qui procacitatem hominis manibus coercere conarentur, Timoleon oravit omnes, ne id facerent. Namque id ut Laphystio et cuivis liceret, se maximos labores summaque adisse pericula. Hanc enim speciem libertatis esse, si omnibus, quod quisque vellet, legibus experiri liceret. Idem, cum quidam Laphystii similis, nomine Demaenetus, in contione populi de rebus gestis eius detrahere coepisset ac nonnulla inveheretur in Timoleonta, dixit nunc demum se voti esse damnatum: namque hoc a diis immortalibus semper precatum, ut talem libertatem restitueret Syracusanis, in qua cuivis liceret, de quo vellet, impune dicere.

Cornelius Nepos – Liber de excellentibud ducibus exterarum gentium

Když chtěl jakýsi Lafystios, člověk drzý a nevděčný, pohánět Tímolóna k soudu, protože, jak říkal, s ním má nějakou při, a sběhlo se mnoho lidí, kteří se snažili pěstmi potrestat opovážlivost toho člověka, prosil Tímoleón všechny, aby to nedělali. Proto totiž on podstoupil všechna nebezpečí a strasti, aby to bylo Lafystovi i komukoliv jinému dovoleno. To je totiž známnkou svobody, jestliže je všem dovoleno se soudit o cokoliv chtějí. Také, když někdo, podobný Lafystovi, jménem Deménetos, začal ve shromáždění lidu zlehčovat jeho činy a velice se na Tímoleónta obořil, řekl Tímoleón, že teprve nyní byly vyslyšeny jeho prosby, neboť toto že vždy žádal od nesmrtelných bohů, aby v Syrákúsách obnovil takovou svobodu, v níž by bylo komukoliv dovoleno beztrestně říkat, cokoliv chce.

Cornelius Nepos – Životopisy slavných vojevůdců

V Plútarchovi lze číst skoro doslova totéž.

Z těch dvou ho Lafystios při jakémsi právním jednání žádal o záruku, přičemž občané tropili hluk a chtěli tomu zabránit, ale Timoleón jim to nedovolil. Prohlásil totiž, že s radostí podstoupil tolik strastí a tolik nebezpečí proto, aby každý občan v Syrakusách, bude-li si to přát, mohl plně užívat zákonů. A potom Démainetos uvedl ve shromáždění lidu mnoho stížností na Timoleontovo vedení války, Timoleón mu vůbec neodpověděl, jen řekl, že je bohům zavázán díky za to, že mu vyplnili, oč prosil, aby totiž na vlastní oči spatřil, jak Syrakusané mají právo svobodně mluvit.

Plútarchos – Životopisy slavných Řeků a Římanů

Chůze

O tom, že pěší pochyb není nejméně efektivní způsob dopravy, ale je to něco, co má svou vlastní hodnotu, svědčí následující vzpomínka na Gottloba Frega.

Von ihm wurde erzählt, daß er, der hier zwar ord. Hon. Prof. war, zum Teil erst nach seinem Tode als ein ganz bedeutender Gelehrter erkannt worden ist. Er wanderte alljährlich zu Fuß mit seinem Hund an die See und schilderte mir gelegentlich, welchen großen Reiz es habe, wenn man ganz allmählich die noch fernen Linien der Berge am Horizont auftauchen wieder verschwinden sehe. Davon habe man sehr viel mehr als von der eiligen Eisenbahnfahrt. Es war sehr interessant, ihm dabei zuzuhören.

Nachlaß Alexander Cartillieri

Vyprávělo se o něm, že - ač byl řádným Honorarordinariem, proslavil se jako významný učenec dílem až po své smrti. Každoročně cestoval pěšky se svým psem k moři a líčil mi příležitostně, jak velké kouzlo mají chvíle, kdy se na horizontu pozvolna vynořují ještě vzdálené linie hor a kdy opět mizí. Z toho má člověk víc nežli ze spěšné jízdy vlakem. Bylo velmi zajímavé mu přitom naslouchat.

Z pozůstalosti Alexandra Cratillieriho