Nowhere, then, on our real line—not at zero, nor to its left nor to its right, not sheltered among the rationals, nor masquerading as an irrational—can there be any number which is the square root of negative one. It is at this point that a deep quality of the mathematical art emerges—let’s call it the Alcibiades Humor. For Alcibiades was the infant terrible of ancient Athenian life at the time of Socrates: handsome and willful, outrageous and heroic, arrogant and playful, disrupter of dis course and envoy of passion to the feast of reason. Plutarch tells us that even as a boy, dicing in the street, he dared an angry carter to run him over—and of course the carter turned back. The Alcibiades Humor in mathematics is just this hubris, this refusal to stop playing when all seems lost.
Číslo, které je druhou odmocninou z mínus jedné, tedy nemůže být nikde na naší číselné ose – ne v nule, ne nalevo ani napravo od ní, nemůže se ukrývat mezi racionálními čísly, ani se maskovat jako číslo iracionální. Právě v tuto chvíli se vynoří hluboká kvalita matematického umění – nazvěme ji Alkibiadovým humorem. Protože Alkibiadés byl enfant terrible života ve starověkých Athénách v době Sókratově: krásný a tvrdohlavý, skandální a hrdinský, arogantní a hravý narušitel rozmluv a vyslanec vášně na hostině rozumu. Plútarchos nám říká, že když hrál, ještě jako chlapec, na ulici v kostky, vyzval rozzlobeného vozku, aby ho přejel – a vozka samozřejmě svůj vůz obrátil. Alkibiadův humor v matematice je právě tahle arogance, tohle odmítnutí přestat hrát, když se zdá být vše ztraceno.
Robert + Ellen Kaplan – The art of the infinity
Číslo, které je druhou odmocninou z mínus jedné, tedy nemůže být nikde na naší číselné ose – ne v nule, ne nalevo ani napravo od ní, nemůže se ukrývat mezi racionálními čísly, ani se maskovat jako číslo iracionální. Právě v tuto chvíli se vynoří hluboká kvalita matematického umění – nazvěme ji Alkibiadovým humorem. Protože Alkibiadés byl enfant terrible života ve starověkých Athénách v době Sókratově: krásný a tvrdohlavý, skandální a hrdinský, arogantní a hravý narušitel rozmluv a vyslanec vášně na hostině rozumu. Plútarchos nám říká, že když hrál, ještě jako chlapec, na ulici v kostky, vyzval rozzlobeného vozku, aby ho přejel – a vozka samozřejmě svůj vůz obrátil. Alkibiadův humor v matematice je právě tahle arogance, tohle odmítnutí přestat hrát, když se zdá být vše ztraceno.
Robert Kaplan, Ellen Kaplanová – Umění nekonečna
Žádné komentáře:
Okomentovat