K čemu je intenzionální logika?

Využitelnost klasické logiky pro sémantickou analýzu skutečného jazyka je z tohoto i z dalších důvodů značně omezená: klasickým příkladem, který se jako ilustrace nedostatečnosti této logiky uvádí, je věta John hledá jednorožce (Montague, 1974), kterou můžeme v českém kulturním kontextu nahradit větou Honza hledá draka. Přímočará logická analýza této věty v rámci tradiční logiky vede k formuli

∃x. Hledá(Honza,x) & Drak(x),

ze které ovšem přímo vyplývá

∃x. Drak(x).

To znamená, že kdyby byla tato analýza správná, bylo by možné hledat draka jedině tehdy, kdyby nějací draci existovali. Jednou z cest, jak tento model „vylepšit“, je přejít od této klasické, extenzionální logiky k logice intenzionální.

Jaroslav Peregrin – Pavel Tichý a jeho logika

Xenofón o tom, jak se dělá moc

Dostat se k moci je nejjednodušší v době krize, kdy je třeba rychlých a rázných řešení. K upevnění moci je jen jediná věc lepší než obyčejný teror, a to teror, který má alespoň na začátku zdání legálnosti nebo dokonce podpory lidu.

Jakmile byly v Athénách strženy Dlouhé zdi a opevnění okolo Pirea, došlo k volbě třiceti mužů. Ale ačkoli byli zvoleni proto, aby sepsali zákony, podle nichž by se řídil veřejný život, jejich sepsání a vyhlášení stále oddalovali. Podle svého vlastního mínění ustanovili pouze radu a ostatní úřady. Potom dali nejprve zatýkat a soudit k trestu smrti občany, o nichž bylo obecně známo, že se za demokratické vlády živili udavačstvím a vydírali aristokraty. A rada je ochotně odsuzovala a vůbec se proto netrápili ani ostatní, kteří bezpečně věděli, že nepatří k odsuzovaným.

Xenofón – Řecké dějiny

Pozvání vojenské posádky ze „spřátelené“ mocnosti není nic nového.

Když potom začali členové třicítky uvažovat, jak by mohli svého postavení ve veřejném životě využívat k prosazení vlastních zájmů, poslali nejprve do Lakedaimonu Aischina a Aristotela a podařilo se jim přemluvit Lýsandra, že v zájmu třicítky prosadí, aby je podporovala lakedaimonská posádka, dokud neodstraní rozvratníky a neupevní své zřízení. Slibovali, že sami ponesou náklady na hmotné zajištění posádky. Lýsandros se dal přemluvit a prosadil, aby k nim byla poslána posádka v čele s Kallibiem. Jakmile dostali posádku, všemožně zahrnovali Kallibia náklonností a podporou, aby souhlasil s veškerým jejich jednáním. A poněvadž s nimi posílal některé ze stráží, zatýkali již každého podle své vůle, a ne snad jen málo významné rozvratníky, nýbrž i ty, kteří – jak se domnívali – se nedají přimět k trpné nečinnosti a kteří by se mohli pokusit o odpor získat co nejširší dobrovolnou pomoc.

Xenofón – Řecké dějiny

Také je třeba hledat nepřítele a to i ve vlastních řadách.

Členové rady! Soudí-li někdo z vás, že umírá více občanů, nežli si žádá nynější čas, nechť uváží, že takovéto věci se dějí všude, kde dochází ke změně státního zřízení. Je zcela zákonité, že také u nás máme neobyčejně mnoho nepřítel, poněvadž přetváříme stát v oligarchii, a pak – žijeme v Athénách, nejlidnatějším řeckém městě, ve kterém se odedávna pěstuje svobodná vláda lidu. Poněvadž jsme však toho názoru, že pro nás i pro vás je demokracie nepřijatelná, a poněvadž dále víme, že demokraté nikdy nebudou nakloněny Lakedaimoňanům, kteří nás zachránili, ale že jim naopak zůstanou věrni aristokraté, proto zavádíme toto uspořádání státu se souhlasem Lakedaimoňanů. A zjistíme-li odpůrce oligarchie, podle svých sil jej odstraňujeme. Podle našeho názoru je však naprosto spravedlivé, aby byl především potrestán každý, kdo přímo mezi námi toto zřízení poškozuje.

Xenofón – Řecké dějiny

Odkaz na Bolzana

Bolzanovy Paradoxy nekonečna v pdf jsou ke stažení na adrese http://dml.cz/handle/10338.dmlcz/400001.

Bertrand Russell o naivním realismu

We all start from "naive realism'', i.e., the doctrine that things are what they seem. We think that grass is green, that stones are hard, and that snow is cold. But physics assures us that the greenness of grass, the hardness of stones, and the coldness of snow, are not the greenness, hardness, and coldness that we know in our own experience, but something very different. The observer, when he seems to himself to be observing a stone, is really, if physics is to be believed, observing the effects of the stone upon himself. Thus science seems to be at war with itself: when it most means to be objective, it finds itself plunged into subjectivity against its will. Naive realism leads to physics, and physics, if true, shows that naive realism is false naive realism, if true, is false: therefore it is false. And the behaviourist, when he thinks he is recording observations about the outer world, is really recording observations about what is happening in him.

Bertrand Russell – An Inquiry into Meaning and Truth

My všichni vycházíme z „naivního realismu“, tj. z učení, že věci jsou tím, čím se zdají být. Myslíme si, že tráva je zelená, že kameny jsou tvrdé a sníh je studený. Ale fyzika nás přesvědčuje o tom, že zelenost trávy, tvrdost kamenů a chladnost sněhu nejsou zeleností, tvrdostí a chladnost, které známe z naší vlastní zkušenosti, nýbrž něčím velmi odlišným. Když se pozorovateli zdá, že pozoruje kámen, pozoruje ve skutečnosti – má-li se věřit fyzice – účinky kamene na sebe sama. Tak se zdá, že věda vede válku sama proti sobě: když se nejvíce domnívá, že je objektivní, zjišťuje, že vězí proti své vůli v subjektivitě. Naivní realismus vede k fyzice a fyzika, pokud je pravdivá, ukazuje, že naivní realismus je nepravdivý. Proto je-li naivní realismus pravdivý, je nepravdivý, je tedy nepravdivý. A tak když si behaviorista myslí, že zaznamenává pozorování o vnějším světě, zaznamenává ve skutečnosti pozorování o tom, co se děje v něm.

Bertrand Russell – Zkoumání o smyslu a pravdivosti