Tři splněná přání pro dosud nespokojené hledače

Vidím, jaká klíčová slova lidé do vyhledávače zadávají, když se dostanou na můj blog. Mnozí z nich nenajdou to, co hledají, a to opakovaně. Vybral jsem z letošních tři a chybu napravím.

1) latinsky poznej sama sebe

Rychlá odpověď: nosce te ipsum

Dobrá odpověď: Chcete-li působit opravdu vzdělaně, nepište to latinsky, ale řecky: γνῶθι σεαυτόν. Číst to můžete jako gnóthi seauton.

2) příklad aposteriorního syntetického soudu

Dobře už bylo.

3) co je infant terrible

píše se to enfant = děcko, infant je něco jako korunní princ a to i francouzsky. Na můj blog se ten infant dostal jen citací anglického textu. Angličané si prostě vždycky dělali co chtěli. I s pravopisem. Dál už poradí Otta.

Různí autoři o středověku a “středověku”

Mýty jsou nepochopitelné, odtrhneme-li je od života lidí, kteří je vyprávějí. I když se dříve nebo později vydají na cestu vlastní literární kariéry, nejsou to bezdůvodné dramatické či lyrické výmysly bez vztahu ke společenské či politické organizaci, obřadu, zákonu či obyčeji. Anebo mají naopak za úkol vše ospravedlnit, vyjádřit základní myšlenky, které vše tvoří a podpírají?

Georges Dumézil - Mythé et Épopeé

Někdy mám pocit, že stupeň vývoje je dán nejen tím, co společnost našla, ale i tím, co se jí podařilo neztratit.

Byli však lidé středověkého západu (…) zastaralí? A nejsme zastaralí my sami s naším světem sekt, horoskopů, létajících talířů a dostihových sázek? A můžeme společnost středověku skutečně popsat prostřednictvím pojmů liturgická společnost?

Jacques Le Goff - Historik a všední člověk

A to ještě následující nezmiňuje o Žižekově třetí pilulce (tj. poznat realitu skrze fikci). Něco takového se mi pochopitelně líbí. Snad proto bylo užitečné poslechnout si nějaké protiargumenty. Zkusím časem něco vymyslet.

Imaginace je vždy součástí reality. Všechny představy o středověku, které v sobě nosíme, byť by byly seberomantičtější a zasněné, jsou zcela reálné. Tento středověk existuje, cítíme ho, prožíváme ho. Není důvodu se za ně stydět a chtít se jich za každou cenu zbavovat.

Martin Nejedlý

Představy o středověku ale nemusí být jen romantické a zasněné. I následující imaginace je součást reality. Jen jsem nikde jsem nenašel, z jaké knihy toto Le Goff cituje.

Vše končí 12. stoletím. Kniha se zavírá. Bohatý rozvoj, který se zdál nevyčerpatelný, se náhle vyčerpává. (…) Středověk se stává civilizací opisovačů. (…) Ze zakázané filosofie vzešla bezpočetná armáda hašteřivců, závažná a zarputilá disputace o prázdnotě a o ničem (…). (…) Všechno je matné, nic nemá jasné kontury. (…) Středověk zívá v polobdění - v polosnění.

Roland Barthes

Le Goff o použití matematiky v práci historiků

Následující názor může dnes někomu připadat přepjatý, ale je třeba mít na paměti, že byl napsán v době, kdy čas, jaký běžně tráví prací s počítačem běžný humanitní vědec, by byl pokládán za čas, který takto může trávit jen beznadějný počítačový šílenec.

Dějiny jsou dnes a stále více budou umění manipulace s čísly a kvantifikací. Středověk je vůči tomuto kvantitativnímu náporu poměrně imunní. Počty byly dlouho neznámé, a tak číslo chápal pouze jako symbol nebo tabu. Je dobře, že statistik, křivek a grafů v pracích mediavelistů přibývá a že tvor jménem počítač může, jako Leviathan na gotických tympanonech, stravovat stále větší porce středověkých souborů a programů, které si však na rozdíl do Leviathana vytváří sám ze svých hlubokých zdrojů, aby poskytl badateli co možná nejpevnější základy co možná nejreálnějšího středověku. Historik ale nesmí zapomínat, že zatím drží v rukou jen mrtvé tělo a že bude ještě potřebovat “křísitele”. (…) Je-li správné, abychom aplikovali na práci s minulostí poslední výstřelky vědy, potom mediavelista musí umět odstranit ona lešení, ony pomocné konstrukce čísel a odhalit středověk “ve své nahotě”, přibližný a masivní, protože hrozí, že bude-li příliš počítat a přisoudí-li tak Kainovu pokolení ďábelský vynález měr a vah, dopustí se hříchu proti Bohu.

Jacques Le Goff - Za jiný středověk

Plotínos o sebepoznání

Musí to, co samo sebe nahlíží, být mnohotvárné, aby bylo možné o něm říci, že jednou svou částí hledí na ostatní, a tak samo sebe nahlíží - protože kdyby bylo naprosto jednoduché, nemohlo by se obrátit samo k sobě a vlastnímu náhledu? Anebo je i něco nesloženého schopno samo se nahlížet? O tom, co je složené, říkáme, že samo sebe nahlíží, protože jednou ze svých částí nahlíží ostatní - jako když smyslovým vnímáním uchopujeme svůj vlastní tvar a jiné věci náležející k povaze těla. To však patrně neznamená v pravém smyslu nahlížet sama sebe. V takovém případě totiž nebude poznáváno všechno, protože část, která nahlíží jiné, jež k ní patří, nenahlíží zároveň sama sebe. Pak nejde o to, co jmse hledali, totiž o něco, co nahlíží samo sebe, ale o něco, co nahlíží jiné.

Plotínos - Enneada V, 3

Whitehead o logice a exaktnosti

Whitehead o tom ve svém eseji píše víc, ale ne o moc víc. Následující názor je přirozený, ale opačný postoj je z jistého hlediska zajímavější, byť možná nikoli správnější.

(…) Logika, pojatá jako analýza postupu myšlení, je podvodem. Je to skvostný nástroj, vyžaduje však pozadí zdravého rozumu. (…) Chci říci, že konečný výhled filosofického myšlení nemůže být založen na exaktních údajích, tvořících základ speciálních věd. Exaktnost je podvod.

Alfred North Whitehead - Nesmrtelnost