Derrida a Nietzsche

Jen pár slov vytržených z kontextu:

(…) jsme bezděčnými metafyziky tou měrou, jak opotřebováváme svá slova.

Jacques Derrida – Bílá mytologie

Derrida cituje hezké místo z Nietzscheho

Was ist also Wahrheit? Ein bewegliches Heer von Metaphern, Metonymien, Anthropomorphismen, kurz eine Summe von menschlichen Relationen, die, poetisch und rhetorisch gesteigert, übertragen, geschmückt wurden, und die nach langem Gebrauch einem Volke fest, kanonisch und verbindlich dünken: die Wahrheiten sind Illusionen, von denen man vergessen hat, daß sie welche sind, Metaphern, die abgenutzt und sinnlich kraftlos geworden sind, Münzen, die ihr Bild verloren haben und nun als Metall, nicht mehr als Münzen, in Betracht kommen.

Friedrich Nietzsche – Über Wahrheit und Lüge im außermoralischen Sinne

Co je to tedy pravda? Pohyblivá spousta metafor, metonymií, antropomorfismů, zkrátka suma lidských vztahů, jež byly básnicky a rétoricky povzneseny, transponovány a zkrášleny a jež se následkem dlouhého používání zdají lidu jako cosi neotřesitelného, kanonického a závazného: pravdy jsou iluze, o nichž jsme už zapomněli, že jsou iluze, opotřebované metafory, které přišli o smyslovou sílu, mince, jež ztratily svůj obraz a neplatí již za mince, nýbrž za kov.

Friedrich Nietzsche – O pravdě a lži ve smyslu nikoliv morálním

Neužitečnost nimralů

List od Nimrala byl pro mě docela překvapení. Tolkien znal svého nepřítele a uměl ho zkarikovat.

Myslím, že to byl prostě hlupák,“ pravil radní Kráčmera. „Nebyl k ničemu. Vůbec nebyl Společnosti k užitku.“
„Já nevím,“ ozval se Tintěra, obyčejná učitelská nula. „Nejsem si tím tak jistý: záleží na tom, čemu říkáte užitek.“
„Nebyl k žádnému praktickému a ekonomickému užitku,“ opáčil Kráčmera. „Kdybyste vy učitelé rozuměli svému řemeslu, určitě z něj mohlo být užitečné kolečko. Jenže vy tomu nerozumíte, a tak nám vychováváte takovéhle zbytečné lidi. Kdybych tuhle zemi řídil já, dal bych jemu a podobným nějakou práci, na jakou stačí, třeba mýt nádobí ve veřejné jídelně nebo tak, a dohlédl bych, aby to dělali pořádně. Nebo bych je odstranil. Jeho bych odstranil dávno.“
„Odstranil? Chcete tím říct, že byste ho byl poslal na cestu dřív, než přijde jeho čas?“
„Ano, když trváte na tom nesmyslném starém obratu. Vyšoupl bych ho na velké Smetiště. To jsem chtěl říct.“
„Vy si tedy myslíte, že malování nemá žádnou cenu, že nestojí za zachování, zdokonalování, dokonce ani za využití?“
„Ale jistě, malování se využít dá,“ pravil Kráčmera. „Jenomže jeho malování se použít nedalo. Je tu dost prostoru pro smělé mladé muže, kteří se nebojí nových nápadů a nových postupů. Ale ne pro tyhle staromódnosti. Soukromé snění. Ten by neuměl namalovat pořádný plakát, ani kdyby mu šlo o život. Samé lístečky a kytičky. Jednou jsem se ho ptal proč. Prý mu připadají hezké! Věřil byste tomu? Prý hezké! ‚Cože? Trávicí soustava a pohlavní orgány rostlin?‘ řekl jsem mu. Na to neměl co říct. Budižkničemu jeden.“

J. R. R. Tolkien – List od Nimrala