Následující mi trochu připomíná situaci programovacího jazyka C, jehož překladač (tj. program překládajíc zdrojový kód do strojového kódu) byl také napsán v jazyce C. V tom také není žádný rozpor. Ale ať už byly stádia vývoje překladače jakékoli, stejně někdo musel první program napsat v nulách a jedničkách. Analogie s jazykem a vnímáním však kulhá tak, že je asi k ničemu.
(...) Je jasné, že jazyk utváří vnímání (...). (...) Do jisté míry je tu kruh – viděli jsme, že pro jazyk je nezbytné vnímání. Nemyslím si však, že je to kruh začarovaný nebo, že odráží nějakou rozporuplnost. Spíše tu máme stadia vyčleněná z procesu, která jsou prostě objasňujícími prostředky.
Paul M. Williams – Některé aspekty jazyka a konstrukce v madhajamace
Platónův Parmenidés svádí k přirovnání k některým buddhistickým textům. Jaspers zvedá varovně prst:
V Nágardžunově myšlení lze na jedné straně najít formální analogii s dialektikou druhé části Platónova Parmenida, na straně druhé s moderní logikou (Wittgenstein). Tato logika by měla plánovitě korigovat jednak chyby, které západního čtenáře působí v indických textech tak rušivě, jednak chyby v mnohem rozpracovanějším myšlení Platónova Parmenida. Ony indické texty dovolují jakoby skrze nějaké kalné médium dospět tam, kam směřuje logické myšlení. Avšak tváří v tvář jak Platónovi, tak těmto Indům se nabízí otázka po smyslu podobných logických snah. Pouze Wittgenstein tuší něco z toho, co by asi mohlo samo myšlení dostat skrze čisté bezchybné myšlení na onu hranici, na níž ztroskotává. Tato hloubka indických textů by se navzdory své nejasnosti mohla stát podnětem k zamyšlení nad dnes pěstovanou jasností (myšlení), která jakožto pouhá jasnost zůstává jen nicotnou hříčkou.
Karel Jaspers - Nágárdžuna
