Bod zlomu je zatím jediná kniha, kterou jsem přečetl omylem. Ačkoli kniha může být bohatý zdroj inspirace, jako zdroj přesných znalostí a vzor logiky asi sloužit nemůže.
Goudsmit se ponořil do lékařské literatury, hledal případy PCP a zjistil něco, z čeho vám naskočí husí kůže. Krátce po druhé světové válce se odehrála epidemie PCP, jíž padly za oběť tisíce malých dětí, a šířila se z Gdaňsku do Evropy. (…) Goudsmit se domnívá, že šlo o ranou epidemii HIV a že se virus nějak dostal do nemocnice a šířil se od dítěte k dítěti tehdy zřejmě běžnou praxí opakovaného používání jehel pro krevní transfuze a injekce antibiotik. Goudsmit píše: „S vysokou pravděpodobností virus přinesl do Limburgu alespoň jeden dospělý -- nejspíš horník z Polska, Československa nebo Itálie. Tento dospělý mohl zemřít na AIDS, aniž by si toho kdokoli všiml (..)“ Na tomto příběhu je opravdu zajímavé, že ne všechny děti zemřely. (…) Kmeny HIV existující v 50. letech se velmi lišily od kmenů HFV, které se šíří dnes. Byly neméně nakažlivé, ale byly tak slabé, že většina lidí -- mezi nimi i malé děti -- byla schopna je porazit a žít dál. Epidemie HIV se zkrátka počátkem 80. let zlomila nejen v důsledku velkých změn v sexuálním chování homosexuálů, které umožnily rychlé šíření viru. Zlomila se také proto, že se změnil samotný HIV, jenž byl z nějakého důvodu teď nesrovnatelně více smrtící.
Malcolm Gladwell - Bod zlomu
