17. století bylo úžasné, protože v něm bylo snadné psát takové věci a snadno takovým věcem věřit. Ale to už je dávno.
Nepochybuji o tom, že lze snadno potvrdit, že poznání, které máme o matematických pravdách, je nejen jistým, ale i reálným poznáním; a že to není pouhá prázdná vidina nic neříkajících bezvýznamných přízraků mozku; a přesto, chceme-li o něm uvažovat, přijdeme na to, že se týká pouze našich vlastních idejí. Matematik uvažuje o pravdě a vlastnostech příslušejících pravoúhelníku nebo kruhu pouze z toho hlediska, jak jsou ideje v jeho vlastní mysli. Vždyť je možné, že nikdy ani jedno ani druhé nenašel jako existující matematicky, tj. jako naprosto přesné, ve svém životě. Nicméně poznání, které má o libovolných pravdách nebo vlastnostech týkajících se kruhu nebo libovolného jiného matematického obrazce, je přesto pravdivé a nepochybné, i když budeme mít na mysli reálné existující věci; a to proto, že reálné věci nejsou brány v úvahu víc a významově nejsou zahrnovány žádnými takovými výroky jinak, než jak se věci shodují s oněmi předlohami v jeho mysli.
John Locke – Esej o lidském chápání
