Magie a věda podle C. G. Lewise

I have described as a „magician’s bargain“ that process whereby man surrenders object after object, and finally himself, to Nature in return for power. And I meant what I said. The fact that the scientist has succeeded where the magician failed has put such a wide contrast between them in popular thought that the real story of the birth of Science is misunderstood. You will even find people who write about the sixteenth century as if Magic were a medieval survival and Science the new thing that came in to sweep it away. Those who have studied the period know better. There was very little magic in the Middle Ages: the sixteenth and seventeenth centuries are the high noon of magic. The serious magical endeavour and the serious scientific endeavour are twins: one was sickly and died, the other strong and throve. But they were twins. They were born of the same impulse. I allow that some (certainly not all) of the early scientists were actuated by a pure love of knowledge. But if we consider the temper of that age as a whole we can discern the impulse of which I speak. There is something which unites magic and applied science while separating both from the wisdom of earlier ages.

Clive Staple Lewis – The Abolition of Man

Procesu, kdy člověk získává moc podmaňovat si věc za věcí a posléze je toutéž mocí nucen podrobit se přírodě, říkám „čarodějova smlouva“. A stojím za tím, co říkám. Fakt, že věda byla úspěšná tam, kde magie zklamala, vytvořila mezi oběma takovou vzdálenost, že dnes těžko rozumíme okolnostem, za kterých věda vznikla. Dokonce naleznete lidi, kteří píší o 16. století a zastávají názor, že tehdy byla Magie jako středověký přežitek odsunuta do pozadí Vědou. Ti, kteří se tou dobou zabývali, o tom vědí své. Ve středověku bylo velice málo Magie – její vrchol spadá až do 16. a 17. století. Opravdové magické a opravdové vědecké úsilí jsou dvojčata. První bylo nemocné a zemřelo, druhé bylo silné a prospívalo. Ale byla to dvojčata zrozená ze stejného impulsu. Přiznávám, že někteří (ale určitě ne všichni) dávní vědci byli motivováni čistou láskou k vědění. Ale když uvážíte duch té doby, můžeme tento motiv vcelku vypustit. Je tu něco, co sjednocuje magii a a užitou vědu té doby a zároveň je isoluje od „moudrosti“ dávnějších dob.

Clive Staple Lewis – Zničení člověka

Citovanou část přeložil (asi) Václav Cílek a delší ukázku lze nalézt zde.

Bedřich Bridel

V Dušičkové kapli v Kutné Hoře odpočívá Bedřich Bridel (Fridrich Bridel, chcete-li), mj. básník. Životopis i jeho nejznámější báseň Co Bůh? Člověk? snadno najdete na internetu. Poznamenal jsem si jiné jeho verše. Toto je část rozměrné básně Jesličky:

Ó nebesa! Ó hvězdy!
Když se po nebi béřete,
když své míváte sjezdy,
mně moje srdce kradete.

Kolikrát se třpytíte
stříbrnými očičkami,
tolika mě raníte
srdce jakýmis střelami.

Když nastane svítání,
když se skví všecko, když svítí
rosou stříbrnou ranní,
nebe pozdravuje kvítí.

Potom pěkně vychází,
jako kníže postupuje,
po nebi se prochází,
slunce tak den vyměřuje.

Večer se potom blíží,
tu zase v nebeském kraji
měsíc den k zemi blíží,
opět spolu hvězdy hrají.

A další ukázka je z knihy o Ivanovi:

Vítejte pustiny,
v nichžto sám jediný
budu přebývati,
Bohu děkovati.

Vítej širé pole,
vítej i oudolé
u vás budu stálý,
přijměte mne, skály.

Vítej můj pokoji,
odpočnu po boji,
svět má velký rozbroj,
zde jest stálý pokoj.

Vítej má jeskyně,
tys má přítelkyně,
v této já zahradě
budu jako ve hradě.

Vítejte stromové,
moji příbytkové,
královská stolice
budeš borovice.

Vítejte kamení,
mé milé ležení,
nebo mně za oltář
budete neb polštář.

Vítej ó studnice,
budeš má vinice,
připíte bez škody
křišťálové vody.

Vítejte mé vody,
netřeba nádobí,
když vás budu míti,
kde chci, budu píti.

Vítejte hájové,
obydlí májové,
vítejte smrkové,
moji příbytkové.

Bertrand Russell o matematické jistotě

Mnoho lidí pokládá matematiku za vědní disciplinu, ve které je vše zcela jasné a zcela nepochybné. Bertrand Russell, kterému bylo dáno vidět matematiku hodně zblízka, vyjádřil ve svých pamětech jiný názor.

I wanted certainty in the kind of way in which people want religious faith. I thought that certainty is more likely to be found in mathematics than elsewhere. But I discovered that many mathematical demonstrations, which my teachers expected me to accept, were full of fallacies, and that, if certainty were indeed discoverable in mathematics, it would be in a new kind of mathematics, with more solid foundations than those that had hitherto been thought secure. But as the work proceeded, I was continually reminded of the fable about the elephant and the tortoise. Having constructed an elephant upon which the mathematical world could rest, I found the elephant tottering, and proceeded to construct a tortoise to keep the elephant from falling. But the tortoise was no more secure than the elephant, and after some twenty years of very arduous toil, I came to the conclusion that there was nothing more that I could do in the way of making mathematical knowledge indubitable.

Bertrand Russell – Portraits from Memory and Other Essays

Toužil jsem po jistotě způsobem, jakým lidé touží po náboženské víře. Domníval jsem se, že v matematice lze jistotu nalézt spíše než kdekoli jinde. Ale přišel jsem na to, že mnohé matematické důkazy, které mi moji učitelé předkládali k uvěření, byly plné chyb. Jestliže tedy bylo možné nalézt jistotu v matematice, muselo by to být v nějaké nové matematice, stojící na solidních základech, nikoli na těch, které byly až doposud pokládány za bezpečné. Ale jak práce postupovala, pořád se mi vybavovala bajka o slonu a želvě. Jakmile jsem sestrojil slona, na kterém spočíval zbylý matematický svět, zjistil jsem, že se slon potácí, a sestrojil jsem želvu, aby mu pomohla získat rovnováhu. Želva však nebyla o nic stabilnější než slon, a po nějakých dvaceti letech úporné lopoty jsem přišel na to, že již nemohu nijak přispět k tomu, abych matematiku nesrovnalostí zbavil.

Bertrand Russell – Portréty z paměti a jiné eseje